Průlom ve zkoumání původu lidské řeči. Klíčem jsou šimpanzi

Bez ohledu na to, jakým jazykem mluví, průměrně lidé otevřou při komunikaci ústa dvakrát až sedmkrát za vteřinu (frekvence 2 až 7 hertzů). Každé otevření nebo zavření úst pak odpovídá jedné slabice. Podobný rytmus, tedy frekvenci přibližně čtyři hertzy, teď vědci zjistili u šimpanzů, kteří tvoří zvuky pohybem rtů jako lidé nebo cvakáním zubů. Zjištění podporuje stále pravděpodobnější teorii, že naši předci svou řeč neodposlouchali jen od zvukových projevů primátů, ale také odkoukali z výrazů obličeje a rytmu jejich střídání.

Výzkumníci ze skotské Univerzity v St. Andrews ve spolupráci s Univerzitou Warwick ve studii srovnávali nahrávky komunikace čtyř šimpanzích populací, a to jak divokých, tak i těch žijících v zajetí. Vědci pozorovali primáty v zoo ve skotském Edinburghu, německém Lipsku a dvou oblastech v Ugandě. Na základě pozorování autoři studie dospěli k závěru, že nová zjištění podporují hypotézu, podle které má řeč „prastaré kořeny v komunikaci primátů“. Podobná zjištění už vědci konstatovali u výzkumu komunikace orangutanů a makaků, u afrických lidoopů byl ale tento rytmus podobný lidské mluvě zaznamenán vůbec poprvé.

U makaků nebo gibonů jsou tyto schopnosti podle vědců vrozené, zatímco orangutani a pravděpodobně i ostatní lidoopi se je učí v průběhu života, což by právě mohl být případ i šimpanzů. Ti podle studie publikované v roce 2015 ve vědeckém magazínu Nature vyluzují zvuky za účelem „zahájení nebo prodloužení sociální interakce“.

„Výsledky studie dokazují, že naše řeč byla v historii vytvořena pomocí „přísad“, které již byly k dispozici, a používali je primáti a lidoopi,“ cituje autora studie doktora Adriana Lameiru web Yahoo News. Podle Lameiry tak výzkumníci alespoň částečně rozkryli „vědeckou záhadu“, kterou jazyková evoluce dosud představovala. „Zjistili jsme výrazné rozdíly v rytmu mezi populacemi šimpanzů, což naznačuje, že se nejedná o automatické a stereotypní signály, jak tomu je při dorozumívání ostatních primátů,“ vysvětlil Lameira.

Výkyvy ve frekvenci mohou podle vědců poukazovat na různé sociální faktory, vliv na frekvenci by tak mohla mít například hierarchie v dané skupině zvířat. „Měli bychom začít vážně uvažovat o tom, že na konverzaci šimpanzů mohou mít velký vliv různé individuální rozdíly, sociální konvence ale i environmentální faktory,“ říká Lameira.

Podle autorů studie tyto informace ale ještě nepomůžou zcela vyřešit záhadu počátku lidské řeči. „Zatím je brzy dělat závěry, dokud nebudeme mít k dispozici nová a podrobnější data o lidoopech i ostatních primátech,“ cituje autory web ScienceAlert. S ohledem na svá zjištění tým plánuje výzkum napříč druhy primátů, aby zjistil, jak tyto rytmy podobné člověku vznikají u jednotlivců i populací. Znalost tohoto by tak mohla říct ještě více o vývoji našeho vlastního jazyka.