Článek
Rozvolnění obchodů a služeb mělo přinést svěží vítr. Ani epidemiologové, ani obchodníci z něj však nejsou nadšení. „Vláda předstírá ‚my otevřeme‘, ale v reálu to znamená stovky lidí venku na mrazu čekajících desítky minut, aby si mohly nakoupit,“ tvrdí Prouza.
Jak to bude v praxi vypadat? Před průměrnou samoobsluhou na menším městě bude podle Prouzy čekat průměrně 40 lidí asi půl hodiny. U větších obchodů ve městech, jako jsou hypermarkety, může ve frontě stát 200 lidí a doba čekání se prodlouží téměř na hodinu.
V Německu je limit na počet osob uvnitř provozovny mírnější: jeden zákazník na 10 m2 podlahové plochy. Podle ministra průmyslu Karla Havlíčka se vláda přiklonila k přísnější variantě, aby mohla otevřít všechny obchody naráz. Je to podle něj spravedlivější.
„Mohli jsme jít druhou cestou, a to takovou, že jsme polovičku sektoru mohli přesunout do kategorie číslo dvě. To by znamenalo, že minimálně týden, spíše 14 dní, by museli všichni čekat, než se otevře jejich segment. A mohli jsme být vstřícnější třeba k obchodnímu sektoru a mohl to být jeden člověk na deset metrů čtverečních,“ řekl.
Tomáš Prouza ze Svazu obchodu a cestovního ruchu nevěří tomu, že by lidé ve frontách stáli dlouhé minuty disciplinovaně a s rozestupy. „Pokud budete muset mít ty lidi seřazené v dvoumetrových rozestupech, tak to také zabere obrovské množství plochy. Třeba třetinu parkoviště, která už je stejně naplněná. Takže tady ještě vznikne i dopravní kolaps.“
Rozprostřít lidi v čase by pomohlo prodloužení otevírací doby. Obchodníci se o to pokoušeli, jenže pak vláda nařídila zavřít a zakázala nedělní prodej. „Dokud vláda nenakázala zavřít v osm, obchody prodlužovaly prodejní dobu. Zhruba o třetinu narostl počet lidí, kteří chodili mimo špičky,“ tvrdí Prouza.
