Článek
Hospodářský vzestup Česka a dalších východních zemí je „zapomenutým úspěchem“, největším od východoasijského hospodářského zázraku z devadesátých let minulého století. Upozornil na to v deníku Financial Times Ruchir Sharma, manažer investiční banky Morgan Stanley, který také mezi lídry globálně úspěšného regionu jmenoval jako první Česko.
Kritici Sharmova chvalozpěvu varují, že prosperita bývalých komunistických zemí může narazit na úskalí, například na vysoké dluhy jako svého času u států jižní Evropy.
Naše ekonomika rekordně roste, stejně jako životní úroveň našich obyvatel. V HDP na hlavu jsme už předběhli Portugalsko, Španělsko nebo Itálii.
Text Financial Times vyšel jen pár dnů poté, co český premiér Andrej Babiš oznámil něco podobného. „Naše ekonomika rekordně roste, stejně jako životní úroveň našich obyvatel. V HDP na hlavu jsme už předběhli Portugalsko, Španělsko nebo Itálii,“ shrnuje ve volebním programu hnutí ANO výsledky posledních osmi let, kdy jeho lidé ve vládě „tvrdě makali“.
Také ze Sharmova pohledu patří Babiš k úspěšným politikům, ve střední Evropě však není výjimkou. Expert z Morgan Stanley poměřuje prosperitu pravidlem Světové banky, podle kterého se daný stát zařadí mezi vyspělé ekonomiky, pokud jeho hospodářský výkon (HDP) překročí hranici 17 tisíc dolarů resp. 14 500 eur na osobu ročně. Česku se to podařilo už v roce 2014 a mezi postkomunistickými zeměmi patří s menšími ekonomikami Slovinska a Estonska dodnes do suverénně nejlepší trojky.
Babiš chce výjimečnost tuzemských výkonů ještě zdůraznit a hospodářský výkon na hlavu přepočítává ještě na kupní sílu. Díky nižším tuzemským cenám jsou Češi mezi postkomunistickými zeměmi první, předloni opravdu předběhli Španěly a loni dostihli Italy.
Tajemstvím úspěchu je trvale silný růst.
Chvála z Financial Times se od superlativů z dílny tuzemské vlády liší ještě něčím podstatnějším. „Tajemstvím úspěchu je trvale silný růst,“ zmiňuje analytik Sharma hlavní přednost východní Evropy.
Rozvojové země zažijí po jedné úspěšné dekádě obvykle propad a mezi vyspělé ekonomiky se nikdy nedostanou. Státy jako Česko nebo Polsko ovšem ve srovnání s evropským západem rostou setrvale třicet let, menší karamboly se nepočítají. V krizových letech 2007–2014 se české HDP (přepočtené na hlavu a kupní sílu) přiblížilo průměru EU o čtyři procenta, v časech prosperity 2014–2020 o šest procent. Nezáleželo na tom, jestli zemi řídili politici ODS a TOP 09, nebo ANO a ČSSD.
Obraz nezadržitelně rostoucího regionu z pera Ruchira Sharmy si vysloužil řadu kritik. Prosperita východní Evropy je podle nich ve skutečnosti křehká a existuje řada úskalí, o které se může rozbít.
Docent Copenhagen Business School Cornell Ban například varuje před osudem jižní Evropy, která se po dvou desítkách let rostoucího blahobytu propadla v letech 2008–13 do nezvladatelných dluhů. Během dlouhé recese je pak musela řešit bolestnými škrty veřejných výdajů a snižováním mezd.
Konkrétně vývoj tuzemských veřejných financí připomíná některé jižní státy před deseti lety. Nejodvážnější z nich tehdy byli Řekové, kteří sázeli na to, že obvyklý pětiprocentní schodek vždy přebije inflace a tehdy rovněž obvyklý pětiprocentní hospodářský růst. Strategie zkrachovala po roce 2008, když přišla ekonomická krize a státní dluh vyrostl během několik let na dvojnásobek.
Současná rozpočtová strategie Babišovy vlády víc připomíná o něco opatrnější přístup Španělů, kteří v časech prosperity využili daňových výnosů také k tomu, aby snižovali závazky státní pokladny. Přesto utráceli příliš, po příchodu nečekané krize se snažili ekonomiku zachránit mohutnými dotacemi a nakonec jejich dluh vystřelil do nezvladatelných výšin.
Česko se podobnému osudu může vyhnout pouze tím, že po pandemickém propadu začne ekonomika opět růst tempem 3–4 procenta, jak předpokládá Ministerstvo financí. Pokud prognóza nevyjde, pak už zbývá jen snížit dluh a příliš vysoké mzdy devalvací koruny.
