Článek
Koronavirus se v Česku nyní šíří zejména mezi mladšími ročníky, u kterých způsobuje spíše mírnější onemocnění. Nemocniční lůžka se pacienty s covidem-19 zatím neplní. Přesto podle odborníků stále není čas na odhození všech protiepidemických opatření a prosazování takzvané přirozené imunizace.
Článek si také můžete pustit v audioverzi.
Sadu argumentů proti promořovací strategii zveřejnila vědecká iniciativa Sníh. Upozornila přitom, že tento přístup i nyní propaguje řada osobností. A to přesto, že ho za chybný označily i velké mezinárodní zdravotnické organizace.
Jedním z hlavních důvodů, proč je podle vědců promořovací strategie nebezpečná, jsou nevyhnutelné a obrovské ztráty na zdraví a na životech. V Česku je přitom nadále velké množství těch, kdo nejsou chráněni očkováním, přestože patří do rizikové skupiny.
„Pořád tady máme možná 600 tisíc osob, které jsou vnímavé a které jsou ohroženy těžším průběhem a eventuálně úmrtím. Opájet se tím, že nám zatím nenarůstají případy v nemocnicích, to je sice hezké, ale ony od určité doby narůstat začnou. Stále jsme jen v populaci mladších, kde hospitalizace nebudou tak vysoké, ale to neznamená, že se situace nemůže rychle vyvinout jinak,“ uvedl pro Seznam Zprávy epidemiolog a exministr zdravotnictví Roman Prymula.
Česko oficiálně promořovací strategii neprosazovalo a opatření zavádělo, kvůli řadě chyb či ukvapeným dílčím rozvolňováním se ale zemí prohnalo hned několik epidemických vln, které vyústily v tragickou bilanci.
Úmrtí a covid-19 v Česku
V meziročním srovnání zemřelo o 17 tisíc lidí více, tj. o 15 %. Covid-19 se stal po ischemické chorobě srdeční nejčastější příčinou smrti. Mezi 10 nejčastějšími příčinami byl již ve středním věku. Nejtragičtějším měsícem byl loňský listopad, kdy podle dat Českého statistického úřadu na covid zemřelo 4,5 tisíce lidí.
Změny na plicích, nespavost
Dalším argumentem proti přirozené imunizaci jsou dlouhodobé dopady covidu-19 na zdraví. Nevyhýbají se ani těm, kdo měli mírný průběh nemoci. Například statisíce lidí ve Velké Británii mají následky trvající již déle než rok a 69 % z nich postcovid limituje v jejich každodenních aktivitách. Data o dlouhodobých dopadech covidu-19 se sbírají i v Česku a dokládají, že část lidí vykazuje například změny na plicích ještě téměř rok po akutní fázi nemoci. Objevují se i kožní potíže, vypadávání vlasů nebo psychické problémy a nespavost.
Dlouhý covid se ostatně stal jedním z argumentů, proč se proti aktuálnímu rozvolnění ve Velké Británii postavila část tamní odborné veřejnosti. Země má naočkovánu drtivou většinu lidí ze zranitelných skupin a 50 procent všech dospělých, přesto odborníci považují rozvolnění za hazard.
„Nemůžu pochopit, proč by si vláda měla vybírat cestu stádní imunity skrze infekci, když může jít cestou stádní imunity vakcinací. Myslím si, že to je zločin,“ řekla k tomu například doktorka Helen Salisbury z Oxfordské univerzity.
Pozor na bludy o deltě
Ve veřejném prostoru se objevují informace o tom, že varianta delta koronaviru není nebezpečná, protože je u ní nižší riziko hospitalizace. Je to ale naopak. Výzkum ukazuje, že varianta má více než dvakrát vyšší riziko hospitalizace ve srovnání s variantou alfa (britskou).
Stejně tak tvrzení, že kontrola lidí při cestování nemá vůbec žádný význam pro šíření viru, z britských dat nevyplývá a naopak je vidět, že varianta delta měla ve Velké Británii nejdříve zvýšenou prevalenci mezi lidmi, kteří přicestovali ze zahraničí (Figure 8 zmíněné studie).
Není také pravda, že smrtnost je dvacetkrát nižší než u zmíněné alfa varianty. Tvrzení, že pokud by tu delta varianta byla od začátku epidemie, tak by zemřelo dvacetkrát méně lidí, je však zavádějící, protože v době propuknutí delta varianty už byla významná část zranitelného britského obyvatelstva očkována.
Imunita po covidu? Nevíme
Česká iniciativa Sníh upozorňuje také na to, že stále není jisté, jak dlouho vlastní imunitní ochrana pacientů po prodělání covidu-19 vydrží. Například z rozsáhlé studie na čtyřech milionech osob vyplývá, že přirozená imunita poskytuje zhruba 80procentní ochranu proti reinfekci 6 měsíců od prodělání covidu-19. Nicméně pro osoby ve věku nad 65 let tato míra ochrany klesá na pouhých 47 procent. Studie navíc probíhala v období, kdy ještě neměly výrazné zastoupení nové varianty viru, které protilátkám částečně unikají.
„Například ochrana proti reinfekci brazilskou variantou gama (P.1) je po prodělání covidu s jinou variantou výrazně snížená – podle některých nových odhadů o 21–46 % – a reinfekce pravděpodobně výrazně přispěly k silné druhé vlně ve městě Manaus, kde podle odhadů již značná část obyvatel nákazou jednou prošla,“ upozorňuje iniciativa na dění v Brazílii.
Částečný únik protilátek se týká i vakcinace, přesto ale odborníci upozorňují, že očkování poskytuje dlouhodobější a efektivnější ochranu. Navíc bez rizika postcovidových potíží. To ostatně potvrzují i data z Česka.
„Pravděpodobnost nákazy po očkování jednoznačně klesá a zejména se snižuje možnost těžkého průběhu. Po aplikaci druhé dávky bylo u 3 868 252 očkovaných dosud zachyceno jen 4 030 nákaz. To znamená, z téměř čtyř milionů očkovaných pouze přes 4000 lidí se nakazilo. V odstupu 14 dní po aplikaci druhé dávky byla nákaza prokázána pouze u 0,06 % očkovaných. Lehký průběh onemocnění byl pouze u zhruba u 0,01 % očkovaných a těžký průběh ještě u menšího počtu,“ prezentoval data ministr Adam Vojtěch (za ANO).
V odstupu 14 dní po aplikaci druhé dávky byla nákaza prokázána pouze u 0,06 % očkovaných.
Snaha přirozeně promořit populaci co nejméně je ale důležitá i z hlediska evoluce viru. Čím větším počtem lidí virus projde, tím více bude mutovat a postupně vytvářet další a potenciálně problematické varianty. Už doteď mu přitom lidstvo poskytlo obrovské hrací pole.
Odborné práce vyvrací také představu, že rychlý a přísný lockdown sice zachrání životy, ale více škodí ekonomice. „Země, které nezavedly lockdown před velkým nárůstem infekcí, utrpěly jak vysokým počtem úmrtí spojených s epidemií, tak zpožděným, ale přísným a dlouhotrvajícím lockdownem. Strategie ,udeř tvrdě, udeř rychle`, přestože je z politických důvodů obtížně proveditelná, se jeví jako nejméně zničující varianta,“ píší autoři jedné z prací.
K podobným závěrům dochází i vědci z Německa, podle jejichž výsledků restriktivní omezení vedou sice k nižšímu růstu HDP v daném období, ale jsou následovány o to vyšším růstem v období následujícím.
