Článek
Několik dní po sobě zkrápí části Česka déšť. Jenže města a menší obce na něj nejsou připravené. I po několika letech sucha stále chybějí větší projekty, které by umožnily zadržet srážky pro další využití a pomoct v boji se suchem. „Západní země jsou oproti nám padesát let vepředu. Vznikají tam i celé obytné čtvrti bez napojení na kanalizaci. U nás zatím počítáme jen pár projektů,” uvedla Barbara Ševčíková.
V Česku se poměrně novým tématem zabývá pět let. Pracuje na Ústavu zahradní a krajinářské architektury na Mendelově univerzitě. V brněnských Kohoutovicích se podílela na ojedinělém projektu dešťové zahrady přímo na náměstí. Nevzhlednou betonovou plochu před nákupním střediskem stavbaři proměnili v místo plné vodních prvků a zeleně. „Uprostřed náměstí je zlom, který na dvou stranách odvádí dešťovou vodu do záhonů. Co se týče zalévání, jsou rostliny po celý rok soběstačné,“ uvedla Ševčíková. Stačí jen běžná údržba několikrát do roka.
Architekti mají při navrhování dešťových zahrad víc možností, nechat dešťovku prosáknout rovnoměrně do podloží, nebo ji uchovávat v podzemních nádobách. „To je i tento případ. Nepropustná nádoba srážky zachytí a pak je postupně uvolňuje pro využití rostlinami. Významně se tím zlepšuje mikroklima,“ dodala Ševčíková.
Takzvaný decentrální způsob odvodu dešťových vod, kdy je kladený důraz na to, aby co nejméně vody zmizelo v kanalizaci, praktikuje i sousední Nový Lískovec. Této brněnské městské části se přezdívá zelená, přestože ji z velké části tvoří paneláková sídliště.
Starostka Jana Drápalová (Tři oříšky pro Lískovec, Zelení) vede tamní radnici sedmnáct let. Pomohla prosadit i park Pod Plachtami, který získal řadu ocenění. Vévodí mu retenční jezírko, do nějž přitéká voda ze tří sousedních panelových domů. „Nebylo lehké přesvědčit bytová družstva. Lidé se báli komárů a dalších problémů. Teď už si na jezírko zvykli,“ řekla Drápalová.
Nádrž má retenční rezervu 250 kubíků vody.
V městské části prosadili také zelené střechy a stěny, takzvané průlehy – tedy zarostlé příkopy pro lepší zadržování vody. Momentálně chystají projekt pro Základní školu Svážná. „Vyzkoušíme si kompletní povolovací řízení. Objekt má největší střechu v Lískovci. Chceme ji úplně odpojit od kanalizace, protože platíme hodně peněz za stočné. Může to mít ekonomickou návratnost,“ vysvětlila starostka.
Podobných projektů je však v Česku stálo málo. Přestože ministerstvo životního prostředí spustilo v únoru takzvanou velkou dešťovku pro města či obce a miliardu korun v dotacích, nových plánů je jen několik desítek. „Starostům chybí motivace, raději stavějí silnice a chodníky. Dotace jsou přitom velmi štědré, lze s jejich pomocí financovat až 85 procent nákladů. U starostů jsou však tyto projekty až na 150. místě,“ řekl náměstek ministerstva životního prostředí Jan Kříž na nedávné brněnské konferenci o hospodaření s vodou.
Starostka Drápalová to vidí jinak. „Chybí poradenství pro starosty, které by jim poradilo krok za krokem. Starosta často chce, ale neví, jak má projekt uchopit,” namítla.
Podle ní je chyba, že vláda nepodpořila zpracování koncepcí pro města, kde by opatření popsala. Uvítala by konkrétní modelové projekty. Třeba zelené střechy na panelových domech tak, aby vyhovovaly nárokům statiků.
Také Ševčíková říká, že chybí jasná vize a ani sami úředníci nevědí, jak projekty fungují. Podle ní musí přijít tlak od běžných lidí. „V australském Melbourne měl velký úspěch projekt, který se jmenoval 10 000 dešťových zahrad. Město nabídlo semináře, workshopy, vytvořilo metodiky o tom, jak se zakládají dešťové zahrady, jak se udržují. Úžasně dokázali město přeměnit,” popsala projekt, do nějž se nakonec zapojilo víc než avizovaných deset tisíc lidí.
Zdůraznila, že se také dešťovka málo využívá pro další potřeby. „Může sloužit pro splachování, praní, pokud je upravená. Může dotovat okrasná jezírka, různé typy biotopů, v nichž se lidé mohou koupat,” dodala.
