Článek
„Ten ruský projekt jaderného reaktoru je technicky vynikající. Problém je, že Rusové nemají lidi, kteří by byli schopní stavbu kulturně řídit podle západních standardů,“ říká Dana Drábová, respektovaná předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Jak vnímáte výzvy vnitra, tajných služeb, ale i opozičních poslanců a senátorů, aby vláda ze soutěže o stavbu nového reaktoru v Dukovanech vyřadila firmy z Ruska a Číny?
To je jiný pohled, než je náš pohled na bezpečnost. Z hlediska toho, co my máme za úkol hlídat a garantovat, všichni potenciální uchazeči dokážou nabídnout projekt, který bude licencovatelný v Česku. Takže my to máme vlastně jednoduché. Ale ony jsou i jiné bezpečnosti než ta jaderná. A tohle je strašně těžké posuzovat. Jsem moc ráda, že to nemusíme dělat a že my se pohybujeme v měřitelných věcech z hlediska požadavků.
A rozumíte tomu požadavku politiků?
Částečně tomu lze rozumět, protože tím, že si vyberete dodavatele, vybíráte za partnera i zemi jeho původu. A to skoro na sto let. To není nic jednoduchého, takhle si vybrat. Stejně jako když si koupíte auto, jste závislý na servisu toho výrobce, protože sám si všechno neopravíte.
A čím modernější technologie, tím je ta závislost větší, že?
Záleží hodně na tom, jak si nastavíte smlouvu, která by měla v ideálním případě obsahovat co nejvyšší míru transferu znalostí a technologií do Česka. Což je těžké. Stačí se podívat na analogii Temelína a Dukovan. Pořád musí lidé z ČEZ nebo z Energoprojektu občas hezky běžet do Moskvy, když jde o něco v primárním okruhu.
Kvůli čemu?
Ačkoliv při stavbě Dukovan před 40 lety jsme si 80 procent toho železa vyrobili doma a kontrolovali jsme stavbu, i tak o tom projektu nevíme úplně všechno. Tam je strašně důležité, že nestačí vědět jenom to, jak to udělat, ale proč to tak je. Proč to ten Rus tenkrát takhle navrhl. Oni jsou v tom opravdu vynikající, jenže stále více se ukazuje, že podstatná část toho byla v hlavách a notýscích na náčrtcích lidí, a dneska se to rekonstruuje velmi těžko.
Tohle je silný argument proti ruské nabídce, ne?
Své know-how si chrání všichni. Já to řeknu jinak – já mám ten ruský projekt za technicky vynikající. Co je ale slabina Rusů, a vždycky byla a zase znova se to ukazuje, je dokumentace toho projektu a předání všech možných bezpečnostních analýz. Podívejte se na aktuální stavbu Rosatomu v maďarském Paksu – vytvořit licenční dokumentaci podle toho, co se v Evropě nebo ve Spojených státech pokládá za standard, je pro Rusy velmi bolavá záležitost. A velmi namáhavá. Rusové navíc nemají dost lidí, kteří by byli schopní tu stavbu řídit kulturně podle západních standardů.
Bývalý ředitel temelínské elektrárny František Hezoučký, který stál u jejího spuštění, navrhuje, abychom si nový jaderný blok postavili sami. Je to reálné?
Svět si nehraje na kdyby, ale kdybychom byli o 30 let zpátky z hlediska stavu světa, tak ano. Koupíme od někoho projekt, všechno vyrobíme a postavíme sami. To by bylo fajn, ale dneska to nejde udělat. Český průmysl, oni mě zase proklejí, ale já to říkám všude, prostě není v tom stavu, kdy by to dokázal. A čím dřív si to připustíme, tím líp. Myslím třeba Škodu Jaderné strojírenství nebo Vítkovice.
Od zastánců Rosatomu zní jako nejčastější argumenty, že se do projektu zapojí nejvíce domácího průmyslu.
Tohle je mantra právě těch pohrobků toho velkého českého průmyslu, který těch šest bloků opravdu postavil, všechna čest a sláva. A dodnes si myslí, že jedině ruský projekt opět zajistí účast českého průmyslu. To je hloupost. My tady dnes máme řadu menších firem s vynikajícími technologiemi, které se dobře uplatní. A každý, kdo sem přijde stavět jaderný blok, se nejprve rozhlédne, co si může pořídit tady. Protože ho to vyjde levněji. To znamená, česká firma, když bude umět vyrobit kvalitně za rozumné peníze, tak má šanci se výstavby účastnit, ať už je to jako slib někde napsané, nebo není.
Na stavbu nového jaderného bloku nejvíc tlačí prezident Miloš Zeman. Vy ho znáte – tušíte proč?
On má velkou emoci k jaderné energetice, k jaderným elektrárnám, koneckonců on a jeho vláda ten Temelín vydupali ze země. Ne že by ho stavěli, to ne. Ale dokázali uhájit, což tehdy nebylo jednoduché. Takže emoce k tomu má. A on ve chvíli, kdy k čemukoliv utrpí emoci, tak je utkvělá prostě. Podobně to má s plavebním kanálem.
Myslíte, že prezident tlačí ruského nebo čínského zájemce?
Já jsem se s ním naposledy viděla někdy před čtyřmi roky. Nedovedu fakt rozeznat, jestli něco tlačí, nebo to tlačí někdo úplně jiný. Myslím, že to opravdu tlačí ten tradiční český průmysl, že do značné míry to je společenská objednávka pro politiky ze strany průmyslu. Pamatuji si dobře, že Temelín byl hladová zeď pro řadu podniků, které by bez něj v době ekonomické transformace těžko přežívaly. Dnes přitom platí, že český podnik s rozumnou kvalitou a s rozumnou cenou má šanci se na stavbě jako dodavatel podílet.
Občas je slyšet výtka, že zadávací dokumentace je napsaná na míru Rusům. Tedy že reaktor má mít výkon 1200 megawattů a takový zrovna vyrábí Rosatom.
Je to jinak. Ta dukovanská lokalita i ze studie vlivu na životní prostředí je výkonově omezená, takže to znamená, ten výkon toho bloku musí být do 1200. To opravdu vychází z toho, co je tam možné maximálně uchladit vodou z řeky Jihlavy. Takže výkon může být maximálně 1200 a cokoliv pod tím je v pořádku. Problém je to hlavně pro Francouze, kteří dělají jen větší reaktory.
Občas se objevují výzvy, abyste v roce 2023 kandidovala na prezidentku. Jste místostarostkou v obci Pyšely, chvíli jste byla krajskou zastupitelkou, uvažujete o Hradu?
Jako polechtá to ego, ale mě by to zabilo. Já na to nemám nervy. Fakt. Já jsem dnes ve funkci, kdy s těmi politiky do styku přijdete, i když se to snažím teda omezovat, jak to jen lze, ale patří to k profesi. A to, co já už jsem za těch 20 let měla příležitost vidět, slyšet, zažít, mně říká: Neumíš to a nechtěla bys to dělat.
Jak vy vnímáte proměnu prezidenta Zemana, přece jen znáte ho dlouho? Kdysi jste si přece rozuměli, zatímco dneska už vůbec.
My jsme měli vždycky naprosto profesionální a profesní vztah. Ale osobně na nějaké neformální úrovni jsem se s ním skoro nepotkala. Víte co, mně se to těžko komentuje z jednoduchého důvodu, protože to ke státnímu úředníkovi prostě málo patří. Ale občas už se taky neudržím, to je pravda. Nevím, jestli to není příliš neprofesionální, ale když se mě někdo zeptá, co si myslím o panu prezidentovi, tak připomínám, co mi mockrát opakovala moje mamka, dej jí pánbůh nebe, která říkala: Holka, to stáří, to mě nebaví. Všecky dobré vlastnosti, které jsem měla, tak mizí, a všechny špatné se násobí.
