Prodělal jsem covid a některé věci teď měníme, říká šéf chytré karantény

Plukovník Petr Šnajdárek z Generálního štábu Armády ČR byl společně s dalšími vojáky koncem března povolán do služeb Ministerstva zdravotnictví s úkolem postavit a vést štáb Centrálního týmu chytré karantény. Jeho mise se prodloužila a teď – s příchodem druhé vlny koronaviru – pomáhá rozjet novou etapu trasování, testování a propojování dat o šíření nákazy.

Naše osobní setkání jsme několikrát odkládali, protože jste prodělával covid. Jak jste na tom dnes?

Zdravotně je to dobré, překonal jsem to, jak to šlo. Rozhodně to není jen rýmička nebo běžné respirační onemocnění, jak se často říká. I nadále pociťuji únavu a jisté potíže spojené s dýcháním.

Tušíte, kdy a kde jste se nakazil? Bylo to tady na Ministerstvu zdravotnictví, kde bylo několik covid pozitivních lidí, včetně hlavní hygieničky Jarmily Rážové či šéfa ÚZIS Ladislava Duška?

Paní hlavní hygienička byla pozitivně testována 2. září, já jsem pak byl v rámci hromadných odběrů na ministerstvu. To bylo asi 7. září a to už jsem začal pociťovat i příznaky. Test mi vyšel pozitivní. Kde jsem se nakazil? Tady těch kontaktů bylo mnoho, seděli jsme v jedné místnosti s paní Rážovou i panem Duškem a dalšími.

Jelikož pracujete v centrále chytré karantény, která má mimo jiné za cíl rychlé trasování kontaktů a jejich testování, dá se říct, že vám ta nákaza něco dala? Zjistil jste něco takříkajíc na vlastní kůži?

Musím říct, že z hlediska systémového bylo všechno tak, jak mělo být. Hygiena nám jako pozitivním případům volala kvůli trasování. Takže jsem si tuto situaci na sobě vyzkoušel. A musím říct, že ano, uvědomili jsme si něco, co si jinak člověk, který to sám neprodělá, asi neuvědomí. Proto jsme se rozhodli některé věci změnit a řešit je striktněji.

Co konkrétně?

Například jsme si uvědomili, že některé části těch hovorů jsou zbytečně dlouhé. Pokud můžu u některých otázek říkat „dál, dál, dál“, tak ten hovor trvá úplně jinou dobu, než když člověk není připraven. Zkrátka ten člověk by měl být na hovor té hygieny připraven, vědět už, s kým se potkal v době dva tři dny zpátky a podobně, a pak některé části toho telefonického rozhovoru můžou být podstatně kratší. Takže nás to vedlo k tomu reportovacímu formuláři, který ten člověk dostane dřív, než mu hygiena zavolá, a celý proces to urychlí. Ale vím, že to bylo medializováno v tom smyslu, že nic nestíháme, takže to má ušetřit čas. Takhle to nebylo myšleno, ale to jsou média. Prostě jsme využili naši osobní zkušenost a rozhodli se to zkrátit.

Všechno hodit na média, to je pro spoustu lidí alibi, proč se něco nepovedlo nebo špatně pochopilo. Vy ale přece nemůžete popřít, že některé hygienické stanice to takzvané trasování prostě nestíhaly. Mluvila o tom mimo jiné i šéfka pražské hygieny Jágrová.

Já to ale opravdu beru jako útoky proti lidem, kteří na tom systému za plného provozu dělají. Ale ano, rozlišujme, co je systém a co nestíháme, respektive kde je problém.

Když jsme tady na Ministerstvu zdravotnictví procházeli centrálním štábem chytré karantény, všiml jsem si nápisu na jedné tabuli: „26.9. tlustá čára.“ Byl to den nějakého zlomu nebo změny mentálního nastavení, jak chytrá karanténa funguje a jak by mohla fungovat?

Tlustá čára znamená, že teď od října připravujeme řadu změn. Prostě ten systém předěláváme tak, aby fungoval zrychleně. A co lze, tak abychom zautomatizovali. Aby například praktický lékař kvůli tomu, aby mohl vystavit pozitivně testovanému člověku karanténu, nemusel být složitě volán, a přesto aby se dozvěděl, že člověk, který je u něj v péči, je pozitivní. Konečně bude portál pro sdělování výsledků laboratoří přímo praktickému lékaři. Výsledek tedy uvidí hygienická stanice a praktický lékař. Jako příklad uvádím i automatické zakládaní případů z laboratoře tak, abychom mohli hned navolávat kontakty, které byly do systému vloženy za předchozí den.

Do toho takzvaného navolávání, tedy do call centra, teď vstoupilo dalších 230 lidí. Nově také nebudou muset hovory s „kontakty“ pozitivně testovaných lidí vést hygienické stanice…

Ano, to s tím souvisí, protože tam byl největší problém, ty počty přírůstků jsou opravdu obrovské a cílem je obvolat všechny kontakty pozitivně testovaných co nejdřív. Takže pokud říkáme tlustá čára, tak to je pracovní pojem a je za ním automatizace výsledků, sebereportování i součinnost s praktickými lékaři.

Takže po chytré karanténě 2.0 přichází chytrá karanténa 3.0?

Je to nová etapa.

Beru to tak, že vycházíte z toho, co se prostě dosud nepovedlo. Stačí si pustit květnové video „Chytrá karanténa = Návrat k normálnímu životu“, kde se mimo jiné uvádělo, že „pokud je někdo pozitivně testován, tak ho IHNED kontaktuje hygienik a všechno se odehraje RYCHLE“. A že jeho kontakty dostanou RYCHLOU zprávu, aby zůstaly v karanténě, a že k nim ve správný čas přijede dvoučlenný tým a odebere jim vzorky na testy… Moje otázka: Na čem se to mezi tím květnem a srpnem zaseklo?

Neřekl bych, že se to zaseklo. Bylo řečeno, že končí nouzový stav, a my jsme museli nastavovat procesy: každé odběrové místo mělo něco, museli jsme vytvořit páteřní síť, testování muselo být odladěno od WHO. Mimochodem, já jsem neměl ani jeden den dovolené.

Vy ale asi nejste ten, kdo měl zařídit, aby hygienické stanice byly posíleny. To bych čekal od ministra zdravotnictví, respektive od vlády.

Hygieny se ale posilovaly. Já se vůbec divím, že tam při té mediální smršti – to se jinak nedá říct – vůbec někdo chce jít. To, co jsme měli z první vlny, se muselo kompletně změnit. Nemáme nastavované systémy krizového řízení pro zvládání zdravotních hrozeb. Neexistují jasné vazby mezi kraji, které budou řídit polostátní soukromé subjekty. Do toho vám skončí dobrovolníci, protože jdou do škol. Byla výběrová řízení, do nich se musel logicky někdo přihlásit. Máte zákon o státní službě. A tak dále. Je to všechno velmi těžká práce, alfou a omegou všeho je nastavování procesu. Propojení registru obyvatel, napojení na výstupy, systémy infekčních nemocí, rozšíření funkcionalit, napojení na krajské systémy, kterých také nemáte málo… Přesvědčení těch krajů, že to tak je správné. Například Moravskoslezský kraj byl napojen, až když jim tam vznikl opravdu problém. Teprve pak uznali, že to napojení na celostátní systém je i pro ně lepší.

Takže krajské hygienické stanice si to mohly do poslední chvíle dělat po svém?

Ono moc možností není. Armáda byla oslovena kvůli zavedení systému krizového řízení. Ale v systému decentralizovaném, kde jsou různí poskytovatelé. Když budete ředitelem nemocnice a já za vámi přijdu jako armáda nebo hygienik, tak jak vás mám přesvědčit, že máte spolupracovat, když řídíte soukromé zařízení, jste placený od výkonu, řešíte úplně jiné věci a covid vás vůbec nezajímá?

Tomu rozumím. Ale ptal jsem se na hygienické stanice podléhající Ministerstvu zdravotnictví. Všechny dostaly k dispozici systém Daktela pro centrální trasování kontaktů, a jak teď upozornil Michal Bláha z Hlídače smluv, plzeňská a liberecká hygiena to nadále bojkotují a jedou si ve svém systému. O čem tom svědčí?

Dělají svoji práci. Měly povoleno provozovat krajský systém. Protože tam mají systém EpiGIS. Ale to neznamená, že nemají své případy uzavřené.

Jde mi o to, proč právě tyto dva kraje jsou výjimkou, která nepoužívá centrální systém Daktela?

Protože si ten svůj proces zavedly daleko dřív, než my jsme zavedli centrální procesy. Byly na to zvyklé a byly schopné s tím pracovat, ty lidi na to mají vycvičené.

A není právě tohle problém pro fungování chytré karantény, kdy potřebujeme mít minimálně centrálně porovnatelná data?

My je máme porovnatelná ve Visinu, máme je porovnatelná v navolávacím systému Daktela. To znamená v systému infekčních nemocí jsou počty pozitivně diagnostikovaných osob jednoznačně předávány. A krajské hygienické stanice v Liberci nebo v Plzni je navolávají. Nenavolávaly je přes informační systém Daktela, to je pravda, protože by je musely přepisovat. Prostě měly svůj zaběhlý systém. Protože pro ně to bylo rychlejší přes mobilní telefon se záznamem do aplikace EpiGIS, který tam měly etablovaný, ony si ho vyvinuly. Měly své zajeté procesy, ale všechno, co se jim nařídilo, algoritmy, tak v souladu s tím zpracovávaly. Co nedělaly, to je navolávání přes systém Daktela, ale to se změnilo. Ale ještě jednou: je to všechno o tom centrálním řízení, zatímco dosud to bylo v decentralizovaném řízení. Kraj, hejtman: „Mám systém, bude se to používat, vyvinuli jsme si to, včetně hygieny a jejího napojení na praktiky.“ A do toho jsme přišli my s centrálním systémem.

Proč bylo z vašeho pohledu nutné do tohoto systému povolávat armádu? Jak zněl rozkaz pro plukovníka Šnajdárka, když byl na jaře povolán z generálního štábu?

Zavedení systému řízení a koordinace pro zvládání zdravotních procesů. Protože ty procesy nejsou nastaveny a Ministerstvo zdravotnictví je nemá, protože není silovým resortem. A v tom krizovém zákonu v podstatě není vůbec definováno, jak zvládat zdravotní proces rizika.

Co konkrétně se tedy chtělo po vás?

To, co děláme: nastavení procesů a systému tam, kde je problém. Dneska znovu řešíme technickou záležitost, kdy jsme povolali i IT specialisty, abychom opravdu řešili komplexní systém. Protože bohužel bylo zjištěno, že to je opravdu rozdrobeno na několik částí a centrálně Ministerstvo zdravotnictví nemá nástroje pro řízení. Protože tak nebylo budováno.

Říkáte, že se v armádě specializujete na „součinnost jednotlivých složek druhů vojsk, aby bylo možné v situaci ohrožení použít síly a prostředky tak, aby fungovaly jako celek“. Jaká je z tohoto pohledu vaše zkušenost s chytrou karanténou?

To je obrovská zkušenost. Myslím, že nás jako armádu i mě osobně obohatila spolupráce s civilisty. A pokud jde o součinnost s médii, to beru jako něco, co člověk nezažil ani při působení v Afghánistánu nebo jiných rizikových oblastech.

Zase za něco můžou média…

V nich je vidět, jak je těžké sladit snažení všech aktérů. Protože to, co tady vidíme, je politikum a někdy prostě uniká ratio. Musím říct, že vy jste jeden z mála novinářů, kteří sem přišli. Sice na chvíli pro rychlý obrázek, ale aspoň jste přišel a ptáte se.

A ptám se, jestli chytrá karanténa už funguje, jak měla a má, to znamená sdílení důležitých dat a zároveň rychlé trasování kontaktů nakažených lidí?

Systém chytré karantény je systém, o který se snažíme, aby fungoval. Odpovím na otázku otázkou. Kdyby z toho nic nefungovalo, všechno bylo tak špatně, tak o čem bychom se bavili? Protože žádné odběry by nebyly, laboratoře by nikoho nevyhodnotily, žádná nákaza by tu nebyla, procházelo by to tak nějak, byla by záhadná úmrtí nebo další problémy, které by s tím vznikaly.

Pokud jste udělali tlustou čáru a rozjeli další etapu chytré karantény, řekněte mi tedy, co od ní teď máme čekat? Jak ji po tom všem vnímat?

Je to systém řízení v oblastech zvládání zdravotní hrozby. Prostě řešíme predikce rozhodování, vyhledávání kontaktů. Celý systém řízení odběrových míst, laboratoří, nemocničního dispečinku, intenzivní péče a všeho, co je s tím spojeno.

Dokdy u toho bude muset být přítomná armáda? Do konce epidemie?

Tady se musí jednoznačně vybudovat operační centrum Ministerstva zdravotnictví. A samozřejmě se musí změnit vazby na kraje a podobně. Armáda tady nebude, to není náš džob. Máme jasný mandát: Budujte systém, řešte problém, vyřešte ho, propojte to. Ale slovo propojte znamená soubor asi padesáti úkolů, které musíme řešit. Součinnost s množstvím institucí. Včetně smluvních vztahů. Nejde to tak, že přijdeme k řediteli nemocnice a řekneme mu: Laboratorní systém, který jste koupili, nebudete používat, my vám teď dáme tento. I když mu ho dáme zadarmo, tak on ho nechce, protože má na ten svůj napojené další věci. A když nám řekne: Tak mě napojte, tak zas musíme řešit, kdo ten systém bude udržovat. A není jen covid. Jsou i další vyšetření. Musí na to být vyškolený personál. Sice se skvěle řekne: tak personál posilte, ale než ty lidi seženete, vyškolíte, jak dlouho to trvá!

Vracím se k otázce: Jak dlouho bude tohle všechno úkolem pro armádu?

To závisí na vývoji epidemické situace. A také na tom, až se podaří ty procesy nejen donastavit, ale zajistit, že opravdu všechno, co má, funguje. Umím si představit, že do konce roku tyto věci budou vyřešeny.

Jak se vám v tomto směru spolupracuje s novým ministrem zdravotnictví, mimochodem také plukovníkem, Prymulou?

I s bývalým ministrem (Adam Vojtěch, pozn. red.) byla spolupráce dobrá. Co se řeklo, tak platilo. Samozřejmě, pan profesor Prymula má své procesy řízení a ty nám jsou blízké. Takže nemáme problém.

Armádní řízení?

Ano. Zásadní věcí je, že je epidemiolog, vychází z akademické sféry. Je nutné oddělit politiku od toho, co je nutné dělat.

Myslíte ve smyslu nechlácholit lidi, potažmo voliče, jen proto, že chtějí být chlácholeni?

Ano, pojďme to říkat, jak to je. To si slibujeme od ministra Prymuly a myslím, že v těch posledních týdnech, co je ministrem, to tak vnímám, že když se dohodneme, že toto jsou scénáře, podle kterých jedeme, tak to prostě platí.