Článek
Drogová scéna v Praze jakoby usnula. Zmizeli afričtí dealeři z Václaváku, zčásti i proto, že zavřely noční kluby a nepřijíždějí zákazníci-turisté. Trochu jiná situace je u hlavního nádraží v Praze, kde dealeři fungují normálně. „Chceš piko?“ nabízejí našim figurantům. „Pojď s námi támhle kousek, tam ho dostaneš.“ Ti další jsou ještě dotěrnější. Když si to figuranti jakoby „rozmyslí“, vyhrožují: „Vidíš tu pěst? Jakoby do tebe narazil tank!“
I bývalý feťák ještě z doby komunismu a dnes street worker, který feťákům pomáhá přežít těžké časy, potvrzuje, že to narkomani mají dnes daleko těžší. „Hranice s Polskem, odkud se hlavně pašovaly prekurzory k výrobě pervitinu, jsou zavřené, takže třeba fosfor se získává jako za komunistů: zase se škrábe ze sirek. A prášky se chodí nakupovat do lékárny, kde se dají pořídit dvě balení na osobu, takže něco málo se z toho uvaří.“
Jsou ale hranice opravdu uzavřené hermeticky? Místní obyvatelé z obce přímo na hranicích sledují denně desítky kurýrů, kteří buď přecházejí hranici načerno s batůžky, nebo překládají suroviny z aut polských do českých rovnou u méně hlídaných závor. „A hlásíte to?“ ptáme se paní, která tu chová ovce. „Bojím se. Ještě aby mi podpálili střechu nad hlavou!“
Jak jsme dopadli se skrytou kamerou na jiných štacích? A jak hodnotí současný stav ředitel Národní protidrogové centrály a naopak terapeut přes své klienty v poradně?
Celou reportáž jsme odvysílali v pořadu Záhady Josefa Klímy.
Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
