Prodávala jsem ve stánku na ulici, vzpomíná Tamara Kotvalová na začátky byznysu s luxusem

Začínala v reklamním prodeji. Když se v roce 1991 vrátila ze Slovenska do Prahy, byla sama na pětiletou Danielu a ročního Martina. Neměla peníze, po nevydařeném manželství hledala byt i práci. Učit – jako v Tatrách – už nechtěla. Přes inzerát si našla pozici reklamního prodejce jedné německé společnosti. Nabízela především kosmetiku.

„Myslím, že jsem se tam našla. Mě to bavilo a velmi rychle jsem pak v té společnosti postupovala nahoru. Ty zkušenosti využívám i dnes ve své firmě, takže myslím, že základ byl v pořádku,“ vzpomíná. Označení „královna Pařížské“, jak se jí někdy přezdívá, ale nemá ráda.

Ze stánku na ulici a obchodních domů Máj nebo Kotva postoupila dál. Celý týden trávila na Moravě, kde školila další prodejce. Bylo to náročné období, kdy celé dny neviděla své děti. Pomáhala jí s nimi maminka. A pak si museli doma zvyknout, že ji neuvidí ještě mnohem déle. Majitel firmy mířil víc na východní trhy a ona šla na rok do Moskvy a na Sibiř, kde řídila přes stovku lidí a kde poprvé přičichla k prodeji luxusních šperků.

Vzpomíná třeba na to, jak řídila sama kamion se zbožím nebo jak ji nepřetržitě hlídala ochranka i v bytě. „Já jsem stále cestovala, spala po hotelech. To období by asi nebylo na celý život, ale vzpomínám na to velmi ráda. Doba byla taková budovatelská, jak jsme budovali ty společnosti, vše kolem toho – veletrhy, cestování – to všechno ve vás je. A tam bych řekla, že jsem skutečně poznala sama sebe,“ říká s nostalgií.

Dcera Daniela, které je dnes 34 let, přiznává, že maminka nebyla moc doma a že jim chyběla: „Myslím, že ona toho dnes také trošku lituje. Já se snažím to u své dvouleté dcery dělat jinak, hodně s ní být. Firma nám sice hodně dala, ale také vzala.“

Po návratu z Ruska prý přišel ten přelomový moment, kdy si řekla, proč si neotevřít vlastní společnost, a založila kosmetickou síť pro český a slovenský trh. Seznámila se s Petrem Kotvalem, majitelem firmy Servind a jejím sousedem, když stavěla dům. Vzali se a narodil se syn Matěj.

Přišla nabídka z Montblanc, první značky luxusního zboží, která je oslovila, a tak založili společnost Carollinum. Následovala značka Dunhill. Hodináři se stali až v roce 2001. V tom roce Petr Kotval po těžké nemoci zemřel. „Zůstala jsem sama. Řekla jsem si, že zkusíme hodinky. Tam byl velmi dynamický rozvoj, získali jsme šest hodinářských značek, každý rok jsme rostli – a dnes jich máme osmnáct,“ řekla Tamara Kotvalová v pořadu Ženský byznys.

K prodeji oděvů se vracet nechce – Čechy vidí jako konzervativní zákazníky, kteří vyžadují věci s trvalou hodnotou. Navíc ji stresuje pomíjivost módy a každé tři měsíce tlak na vyprodání zboží a následné slevy.

Kromě byznysu s luxusními hodinkami má ještě spolu s dětmi Petra Kotvala po manželovi 50% podíl v dovozci autolaků, firmě Servind.

Aktivní je v Servindu pořád. „Já si to tak někdy porovnávám – co zafunguje v jedné společnosti, funguje v té druhé. My někdy i malinko soutěžíme s těmi obraty a čísly,“ říká Kotvalová.

Majitelka butiků s luxusem Seznamu řekla, že v poslední době investuje do pozemků. Právě dokončují stavbu domu v Chorvatsku, kam to rodinu táhne za odpočinkem. „Já mluvím plynně chorvatsky, lidé jsou tam strašně milí a přátelští, ráda se tam vracím,“ vysvětluje.

Rodina uvažuje i o dalším byznysu. „Já myslím, že budou ještě další komodity, a je to správně, protože mé děti mají své ambice a to je určitě dobře. Všechny nebudou pracovat ve společnosti Carollinum, takže já je v tom podporuji,“ řekla Tamara Kotvalová.

V Ženském byznysu naznačila, kterým směrem se vydají. V úvaze je prý biofarma, o které přemýšlí dcera Daniela. „Nemusí to ani vydělávat, hlavně když budeme mít doma zdravou zeleninu,“ vysvětlila Kotvalová. Zatímco prostřední dítě, syn Martin, je ve firmě v nejdražší ulici Česka aktivní už sedm let a je manažerem butiku Carollinum, nejmladší syn Matěj se pro změnu věnuje fitness.