Udržovala „vražedný stroj v chodu“? Německo soudí sekretářku z tábora Stutthof

Posuzovat vinu 96leté obyvatelky domova pro seniory ze severoněmeckého Quickbornu soudem pro mladistvé je dost zvláštní. Jenže když Irmgard Furchnerová, dívčím jménem Dirksenová, začala pracovat coby sekretářka v koncentračním táboře Stutthof, bylo jí teprve 18 let. Furchnerová dnes na začátek líčení v Itzehoe nedorazila a soud na ni ihned vydal zatykač. Po několika hodinách ji ale policie vypátrala.

Od 1. června 1943 do 1. dubna 1945 byla pracovištěm německé dívky písárna v koncentračním táboře nedaleko Gdaňsku, kde zemřelo na 65 000 vězňů, od Židů přes polské partyzány až po sovětské válečné zajatce. Právě tam jí nechvalně proslulý velitel tábora, Obersturmbannführer SS Paul-Werner Hoppe, diktoval rozsudky smrti.

Podle státního zastupitelství Furchnerová svou prací pomáhala systematickému vraždění vězňů Stutthofu. Vůči penzistce tak byl uplatněn lex Demjanjuk, zlomový německý zákon z počátku 21. století, který umožňuje stíhat všechny součásti nacistického vražedného soukolí z druhé světové války, tedy i na první pohled sotva relevantní spolupachatele.

Třikrát, a to v letech 1954, 1964 a 1982, se Furchnerové německé úřady na její „práci“ ve Stutthofu dotazovaly. Vždy k ní přistupovaly jako ke svědkyni hrůz, které se v koncentračním táboře odehrály.

Jak stanici NDR řekl advokát obětí holokaustu Christoph Rückel, Furchnerová obstarávala veškerou korespondenci velitele lágru. Vyvrací tak argumentaci právního zástupce obžalované Wolfa Molkentina. Ten pro Der Spiegel uvedl, že jeho mandantka mohla být od hrůz Stutthofu „odcloněna“.

Podle Der Spiegel se bývalá sekretářka bez vědomí svého právního zástupce obrátila v dopise na předsedajícího soudce Dominika Große. V něm píše, že nechápe, proč by se měla z práce ve Stutthofu o 76 let později zodpovídat před soudem. Furchnerová také v psaní žádá, aby se soudního jednání nemusela osobně účastnit. Jenže zdravotní posudek ukázal, že se obžalovaná těší natolik dobrému zdraví, že může být každý den jednání až na 2 hodiny osobně přítomná. Úvod procesu každopádně bez omluvy vynechala.

Irmgard Furchnerová v procesu se svým někdejším šéfem Hoppem, který si v bývalém Západním Německu za své zločiny odseděl 9 let, před lety vypověděla, že jí „dokumenty o zplynování osob neprošly rukama ani jí je Hoppe nediktoval“. Podle sekretářky se mezi zaměstnanci mluvilo o popravách v táboře, ale ty se prý nekonaly tak často, že by člověk získal dojem, že by se ve Stutthofu denně zabíjelo.

Advokát Molkentin bude u soudu operovat s tím, že v komunikaci, která jeho mandantce procházela rukama, bylo vraždění nepohodlných osob nacisty skryto pod zdánlivě nevinná slova jako Sonderbehandlung – „zvláštní zacházení“. Když ale v roce 2016 soud v německém Lüneburgu potrestal 4 lety vězení někdejšího účetního z Osvětimi Oskara Gröninga, konstatoval, že se nemusí prokazovat, co obžalovaný zaměstnanec koncentračního tábora dělal konkrétní den. Klíčové je, zda obžalovaný povahou své práce pomáhal udržovat „vražedný stroj v chodu“.

Vzhledem k velkému veřejnému a mediálnímu zájmu se proces s Irmgard Furchnerovou nekoná v budově soudu Itzehoe, nýbrž v hale místního China Logistic Center.

1. října uplyne 75 let od vynesení rozsudku nad nacistickými pohlaváry v Norimberském procesu. Týden po Furchnerové začne v Neuruppinu u Berlína proces s někdejším dozorcem z koncentračního tábora, který už oslavil 100. narozeniny. Podle The Times of Israel navíc němečtí vyšetřovatelé paralelně pracují na dalších 8 podobných případech, které se týkají bývalých zaměstnanců táborů Buchenwald a Ravensbrück. Posledním odsouzeným byl letos v červenci někdejší dozorce a příslušník SS Bruno Dey. Tomu soud vyměřil dvouletou podmínku.