Článek
„Přiznat, že volíš Trumpa, je takový nový coming out,“ píše mi uprostřed americké volební noci kamarádka z Texasu a naráží na to, že každý z nás máme ve svém okolí někoho, kdo současnému prezidentovi svůj hlas hodil, ale tají to.
Diskusi začínáme poté, co na Facebooku narážím na mnoho zhrozených hlasů, které se ptají, jak je možné, že má Trump tak velkou podporu? Řešíme průběžné výsledky v momentě, kdy to vypadá, že dosavadní prezident obhájí svou pozici celkem s přehledem. Internet už se v tu dobu hemží na jedné straně slavícími a spokojenými republikány a zklamanými, zdevastovanými demokraty na straně druhé.
Jenže pak se ve středu ráno po krátké pauze na odpočinek začaly znovu sčítat hlasy a kyvadla vah se začala pomalu překlápět na druhou stranu. Amerika se po čtyřech letech znovu ptá, jak je možné, že se předvolební průzkumy v odhadech výsledků už podruhé za sebou docela významně sekly. Když v roce 2016 jen několik hodin po uzavření volebních místností bylo jasné, že se předpovědi nevyplní, velký kus viny házeli novináři i zklamaní voliči na výzkumné společnosti. Ty od té doby mnohokrát uvedly, že metodiku práce upravily dostatečně tak, aby k tak velkým odchylkám letos nemohlo dojít.
Ještě pořád nejsou sečteny všechny hlasy, abychom měli v ruce přesná čísla. Ale i tak vidíme jasný rozdíl. Ještě dva týdny před volbami měl Joe Biden podle různých průzkumů celkový náskok 7–9 procentních bodů. Místo toho jsme den po uzavření volebních místností svědky velmi vyrovnaného boje, kde se sleduje každý odevzdaný hlas. Výzkumné společnosti nejenže budou muset dál pracovat na tom, jak a koho se ptát, ale také budou muset strávit ještě více energie na odhalení fenoménu zvaného „shy voter“ neboli skrytý volič.
„Nás skrytých voličů je velké množství. Jsem jedním z nich a nikdo to o mně neví. Všichni přátelé jsou voliči demokratů. Nikdy jsem nedostala příležitost svůj názor ve skupině přátel říct nahlas, protože než jsem se k tomu dostala, už se o voličích republikánů, respektive Donalda Trumpa, mluvilo jako o rasistech a podivínech,“ četla v povolebním dopoledním vysílání vzkaz jedné z posluchaček moderátorka americké rozhlasové stanice NPR.
Nejenže Trumpovi voliči nebyli stejně jako minule ani teď zcela upřímní při odpovídání na dotaz, koho budou volit, ale také prošli za poslední 4 roky změnou v chování. Mnoho z nich přiznává, že už tolik neukazují svou náklonnost k prezidentovi, protože se stávají terčem urážek a útoků od protistrany. Mluví o znevýhodňování v práci, o blbých vtipech na jejich osobu a podobně.
První analýzy toho, jak skrytí voliči ovlivnili letošní volby, mluví o tom, že rok 2020 se stal ještě nepřehlednějším. Čtyři roky kritiky Trumpovy politiky ve velkých světových i domácích médiích a rostoucí odpor vůči Trumpovi v určitých kruzích jen posílily přesvědčení skrytých voličů, že nastal čas sloupnout nálepky z aut a červené čepice s příznačným nápisem Trumpovy kampaně nechat doma na věšáku.
A pak jsou tady ti, kteří běžně k volbám nechodí a o politice nemluví. Ti, kterým se zkrátka za poslední čtyři roky začalo dařit a volbou dosavadního lídra kabinetu si chtějí dobré časy prodloužit. Lidé, kteří pracují v odvětvích podporovaných současnou administrativou, a také ti, kteří netrpělivě čekali, až se po jarním lockdownu země znovu otevře. Ti všichni jsou Trumpovi vděční.
