Článek
Přepočet voličských hlasů na poslanecké mandáty natolik škodí menším stranám, že se dostal do konfliktu s Ústavou, konkrétně s pravidly poměrného volebního systému.
Čtyři soudci Ústavního soudu v čele s Ludvíkem Davidem sepsali proti verdiktu rozpor a upozorňují, že žádný z kritizovaných paragrafů protiústavní není. To připouští i soudce zpravodaj Jan Filip.
Potíž podle něho není v jednotlivých pravidlech, ale v systému, který na jejich základě vznikl.
Češi například volí ve čtrnácti různě velkých volebních obvodech, které kopírují hranice krajů. V každém z nich se hlasy dosud přepočítávaly podle d ́Hondtovy metody, která mírně preferuje velké strany. Její většinový efekt není prakticky znát ve velkém Středočeském kraji, kde se rozděluje 24 mandátů, hlasy pro malé však spolehlivě gumuje na Karlovarsku s pěti mandáty.
Není divu, že si europoslanec Stanislav Polčák jménem malých stran stěžoval, že někdy potřebují na zisk mandátu ve srovnání s velkými dvojnásobek voličských hlasů. To je v rozporu se zásadami poměrného systému a tím i s Ústavou. Zrušit krajské volební obvody je složité, proto se musí skoncovat s d ́Hondtovým přepočtem.
Čtyři zmínění soudci Ústavního soudu, kteří s většinovým názorem pléna nesouhlasili, mohou snadno namítnout, že v Evropě existuje celá řada skoro identických volebních systémů jako dosud v Česku. Přitom nikdo nepochybuje o jejich poměrnosti. Patří mezi ně také Belgie, která roku 1899 zavedla vůbec první poměrný systém na světě.
Na takovou námitku existuje jediná odpověď, že český model překročil při podpoře silných a potírání malých stran míru.
Důkazem je právě volební výsledek z roku 2017, na který úspěšný stěžovatel Polčák upozornil. Díky přepočtu získalo vítězné hnutí ANO 39 procent mandátů, i když mělo jen 29,6 procenta hlasů. Nebylo vůlí voličů, ale systému, že o tolik porazilo ANO druhou v pořadí ODS, která dostala 12,5 procent mandátů za 11,3 procenta hlasů. Nejmenší strany na tom byly ještě mnohem hůře. Taková bilance nemá u poměrných systémů v Evropě srovnání.
Faktem je, že s výjimkou Polska bývají srovnatelné země k malým stranám benevolentnější než Česko. Španělsko, Chorvatsko i zmíněná Belgie vysvětlují rozdělení země na malé volební obvody tím, že chtějí dát hlas regionálním menšinám. Proto také po nich nežádají, aby jako v Česku splnily podmínku pěti procent hlasů na celém území státu.
V Portugalsku tlumí většinový efekt systému fakt, že se skoro polovina mandátů rozděluje ve dvou velkých obvodech v Lisabonu a v Portu. Finové nebrání jako Češi koalicím, pro velké strany je také nepříjemné pravidlo, že voliči mohou vybírat kandidáty bez ohledu na to, za koho kandidují.
Tuzemský parlament teď může volit mezi různými vzory, jak poměrný systém obnovit. Sám soudce Filip připomněl, že si stačí vzpomenout, jak se do české Sněmovny volilo před rokem 2000. Tehdy se mandáty rovněž rozdělovaly v krajích v tzv. prvním skrutiniu a stejně jako dnes část hlasů propadla pod stůl. Tyto „ztracené“ hlasy ovšem postoupily do druhého skrutinia, sečetly se na úrovni celé republiky a s jejich pomocí získaly především malé strany další poslance.
Další inspirací je podle soudce Filipa Bavorsko, kde ústavní soud v roce 1990 rovněž zrušil d ́Hondtův přepočet. Bavoři ho nahradili Hare-Neimeyerovou kvótou, která respektuje rozdělení na kraje, přehazuje však mezi nimi hlasy do té doby, dokud rozdělení mandátů neodpovídá volebnímu výsledku na úrovni celé země.
Obdobně dnes postupují Slovinci a Rumuni, kteří jinak mají s Čechy shodný volební systém. Konkrétně Slovinci volí 88 poslanců a před třemi lety získala vítězná Demokratická strana pětadvacet mandátů. S využitím d ́Hondtovova přepočtu, jaký dosud používalo Česko, by jí připadlo o šest poslanců navíc.
Třetí možností pro Čechy je rozpočítat hlasy mezi strany a kraje podle výsledků celé republiky. Tento model lze podle ústavních soudců použít, i když se parlament neshodne, jak nahradí zrušené paragrafy.
