Proč mám ráda americké školy? Neberou dětem odvahu, říká investorka

Podle aktuálního českého žebříčku Forbes je to 60. nejvlivnější žena Česka. Bývalá spolumajitelka renomované investiční společnosti Wood & Company Andrea Ferancová Bartoňová nyní rozvíjí vlastní fond soukromého kapitálu Espira Investments, který mimo jiné investuje do vzdělávání.

I ona bude diskutovat na konferenci pořádané dnes a zítra společností Deloitte na téma Práce a vzdělávání v době digitální ze série CzechSetGo. Prostřednictvím streamovaného vysílání bude možné v úterý 31. 8. od 16:50 zde na stránkách SZ Byznys sledovat panelovou diskusi nazvanou Role business komunity v podpoře vzdělávání a změn ve společnosti.

„Online výuka je fajn, ale je lepší vrátit děti do škol a digitalizaci využít k tomu, aby si učitelé ulehčili přípravu a mohli čas trávit s dětmi, ne administrativou,“ říká Ferancová Bartoňová v rozhovoru pro SZ Byznys níže.

Jak vzděláváte své děti?

Když jsme pro naše děti s manželem hledali školu, chtěli jsme, aby v ní mohly nalézt vlastní cestu, aby mohly řešit úkoly i jinak, než říkají osnovy. Hledali jsme školu, ve které by mohly využít své silné stránky. Je důležité, aby se ve škole neučily jen znalosti – hard skills, ale i soft skills. Aby poznaly samy sebe a věděly, co je jejich silná stránka, a tu rozvíjely.

Naše děti se ve škole třeba učí, jak se dá řešit konflikt. Nebo mají hodinu, jak říct „ne“. Dozvídají se, co se v nich děje, když se jim něco nedaří, jak s tím mají pracovat a kam je to může posunout.

To je potřeba do budoucna o to víc rozvíjet. Fakta a data se dají najít na internetu.

Váš fond Espira Investments investoval mimo jiné do firmy JK Education, která posílá děti studovat na americké, britské a jiné evropské školy a tady provozuje American Academy. Proč zrovna oblast vzdělávání?

Do čeho jiného bychom měli investovat než do našich dětí? Velmi nás zaujal příběh spoluzakladatele Ondřeje Kanii – mám ráda, když je s podnikáním spojený osobní příběh člověka.

Jemu škola moc nešla. V 16 letech se rozhodl, že bude studovat v USA, jeho rodina si to ale nemohla dovolit. Oslovil proto stovky škol a dostal plné stipendium. Když se vrátil, rozhodl se, že stejnou cestou tam bude posílat i další studenty.

Osobně mě zajímá entrepreneurship – podnikání jako takové. Česko je relativně malá země a je důležité, aby tu vznikaly firmy, které budou pronikat ven a přinášet zisky zpět. A vzdělávání má podle mě vliv na to, jakou lidé mají odvahu, třeba zakládat takové firmy. Chybí nám odvaha.

Mám sestřenici v New Yorku, jejíž dítě nastupovalo do školy. Ve středu se ho zeptali, co je za den, ono řeklo, že úterý. Učitelka se na něj usmála a odpověděla, že to je skvělá odpověď, že je to opravdu blízko. Nejsem si jistá, co by mu na to řekli v Česku. Nechci to přehnat, ale možná „podívej se pořádně do kalendáře, než to řekneš špatně“. Nebo „správnou odpověď nám řekne někdo jiný“.

Myslím, že právě kvůli tomu ztrácí hodně českých dětí odvahu, aby náhodou příště neudělaly chybu. Odvahu jim právě tím „správně, nebo špatně“ bereme.

To byl i důvod, proč nás zaujala JK Education: chce přinést českým dětem americký způsob vzdělávání, které vychovává děti s větší odvahou. Aby se také naučily komunikační a prezentační schopnosti a týmovou spolupráci.

Jaký další vklad kromě peněz do vzdělávání přinášíte?

Ten luxus, že děti můžou udělat chybu. Je nebezpečné jim říkat, že chybovat nesmějí. Chceme, aby se děti naučily argumentovat, pracovat v týmu, logicky a kriticky myslet.

Za téměř tři roky naší investice se JK Education podařilo zdvojnásobit počet studentů a otevřít pobočku v Bratislavě a Záhřebu.

V každé firmě, do které investujeme, se snažíme pomáhat ve strategickém vedení, ale i přinášet kontakty, jiný úhel pohledu a finanční a manažerské poradenství. Tím, že jsme ve firmě zainteresovaní, neseme za své poradenství také zodpovědnost.

V 39 letech jste absolvovala kurz managementu na Harvardu, co kromě odborných znalostí jste si z něj odnesla? Jak se vám studovalo, když to porovnáte se studiem své první vysoké školy?

Byl to program exekutivního typu. Asi nikdy jsem toho tolik nepřečetla jako při tomto studiu. Rozdíl mezi první univerzitou a Harvardem byl i v tom, že víc než 90 procent přednášek bylo dechberoucích, moc zajímavých.

Dělají případové studie a přímo v tom příběhu se pak člověk učí důležité byznysové věci. Přednášeli zajímaví lidé: generál americké armády, prezident Mexika, šéfové různých firem jako Henkel, Bank of America apod. Každý přednášející od nás dostal okamžitě hodnocení. Vše mělo jasnou strukturu.

Studovali tam lidé nejen z byznysu, ale i třeba šéf největšího fotbalového klubu v Austrálii, finanční ředitel FBI, ministr z Izraele. Nikdo v životě mi nenabídl širší pohled na svět. Pohled byznysu nestačí.

Měli by se lidé vzdělávat celý život?

Je to moc důležité. Svět se dnes hodně mění a s ním i práce. Lidi navíc nebaví dělat pořád stejnou práci. Bez celoživotního vzdělávání to dnes nejde.

Při investování preferujete firmy, kde mají ve vedení ženy. Ve školství přitom ženy dominují, je to dobře? Nepotřebují děti mít víc toho mužského vzoru?

Nejlépe fungují kolektivy, kde jsou ženy i muži, mladí učitelé i ti, kteří mají zkušenosti. Musí tam ale fungovat týmová spolupráce.

Tak je to i ve firmách s diverzitou. Nemusí to být 50 procent mužů a 50 procent žen, postačí čtvrtina. Ale různé úhly pohledu přinášejí lepší výsledky. Mě osobně matematiku učili muži i ženy a pokaždé mi dali něco jiného.

Účastníte se konference o digitalizaci vzdělávání, jaká je vaše představa o digitalizaci českého školství?

Dívám se na to ze dvou pohledů, z byznysu a z pohledu rodiče. Pokud jde o ten první: digitalizace ulehčuje a zefektivňuje práci, šetří náklady. Ve školství by se měla digitalizace využít k zefektivnění komunikace, administrativy apod. Tam je třeba ji využít naplno. Stát by k tomu měl dát školám prostředky.

Pak je další aspekt – u dětí je chytré využít to, co samy přirozeně na počítačích dělají. Zaujal mě jeden z českých učitelů, který se rozhodl učit fyziku s pomocí Minecraftu.

Je ale třeba být opatrný. Někdo by se měl konečně zeptat, kolik času děti během online výuky trávily na sociálních sítích, hraním her apod. Měli bychom děti chránit, aby netrávily čas na nebezpečných nebo nesmyslných platformách.

Je důležité dávat pozor na to, aby se už více nerozevíraly nůžky mezi dětmi méně a více vzdělaných rodičů. Pro méně počítačově zdatné rodiče je těžké dávat pozor na to, co jejich děti na počítači dělají. Algoritmy umělé inteligence na internetu jsou nastavené tak, aby tam děti trávily hodně času. A sami víme, jak moc jsou děti zranitelné.

Online výuka je fajn, ale je lepší vrátit děti do škol a digitalizaci využít k tomu, aby si učitelé ulehčili přípravu a mohli čas trávit s dětmi, ne administrativou.

Co by měl v tomto ohledu zajišťovat stát a co mohou nabídnout soukromé firmy?

Stát co nejmíň, centrální plánování jsme tu už měli. Školy by ale od něj měly mít prostředky nejen na vzdělávání dětí, ale i učitelů, ředitelů a na to, aby se digitalizovaly.

Nechala bych to víc na ředitelích – pokud jsou to kvalitní lidé, nepotřebují nad sebou kontrolu a jejich výsledky jsou vidět na dětech. Mám pocit, že školská kultura je tu občas ještě rakousko-uherská.

Když máte starou, polorozpadlou budovu, někdy je lepší ji zbořit a postavit novou. Něco velmi podobného sedí i na systém školství.

Firmy se musí snažit školy zaujmout, soutěžit mezi sebou. Školy musí mít prostředky, aby byly schopné kvalitní službu rozpoznat a pak také zaplatit. Tzv. edtech firem (vzdělávací technologie, pozn. red.) vzniká spoustu. Chceme také do tohoto sektoru investovat. Navíc kromě toho, že si odneseme výnos, to bude mít pozitivní dopad na společnost.

Proč vám na tom tak záleží?

Záleží mi na tom, aby moje práce měla smysl. V našem investičním fondu chceme podpořit firmy, které tu vyrostou do zahraničních rozměrů, aby naše děti nemusely pracovat jen v nadnárodních korporacích.

Chceme podpořit diverzitu – Česko na tom pořád není dobře, co se zastoupení žen ve vedení firem týče, a to je škoda. Když investujeme, chceme, aby to pokaždé něco dalo i celé společnosti.

V úterní panelové diskusi kromě Andrey Ferancové Bartoňové vystoupí i vedoucí partnerka společnosti Deloitte Diana Rádl Rogerová, personální šéf České spořitelny Scott Marlowe, šéf personálního oddělení Zásilkovny & Packeta Group Tomáš Křesťan, šéf operátora Vodafone Petr Dvořák a partner a spoluzakladatel Scale Up Impact Roman Stupka.

Panelisté budou bude hledat odpovědi na otázky, jak se soukromá sféra může stát iniciátorem i podporovatelem změn v české společnosti a jak zkušenosti z posledních měsíců urychlily změny podpořené technologiemi a virtualizací.