Proč má koronavirus v Itálii dvacetkrát vyšší smrtnost než v Německu?

Jedním z nejčastěji uváděných důvodů rozdílu ve smrtnosti mezi Itálií a Německem je plošné testování u našich západních sousedů. Podle Lothara Wielera z Institutu Roberta Kocha má země kapacitu na 160 tisíc testů týdně. Německo asi s 33 tisíci potvrzených případů nákazy provedlo víc testů než Itálie se zhruba 69 tisíci nakažených. Díky tomu, že se více testuje, jde smrtnost dolů, a to hned ze dvou důvodů.

Prvním důvodem je to, že více testů znamená více odhalených nakažených, jejich lepší izolaci, a tím pádem zpomalení šíření viru. Druhým a na první pohled méně zřejmým důvodem je, že s každým pozitivním testem se zvyšuje celkový vzorek pro výpočet smrtnosti – zjednodušeně řečeno, ví se i o více lehkých případech, které neskončí smrtí, proto je výsledný poměr smrtnosti nižší.

Teoreticky by tak číslo, které Němci udávají, mělo být blíže realitě než v Itálii, kde kvůli zahlcení nemocnic testovat nestíhají.

Dalším důležitým kritériem je věk nakažených. Medián věku nakažených je v Německu podle deníku The Wall Street Journal 47 let. V Itálii je nejčastější věk potvrzených pacientů o patnáct let vyšší. Důvod ale opět není jen jeden.

Průměrné stáří populace je v obou zemích srovnatelné, lidé nad 65 let tvoří v Itálii 23,3 % a v Německu 21,7 %. U našeho západního souseda ale podle médií hraje roli fakt, že značnou část nakažených tvoří lidé navrátivší se z lyžování v Itálii, což je sorta spíše mladších lidí a sportovců. Jistě se do statistik ale zapisuje i již zmiňované testování - Itálie o mnoha mladších nakažených na rozdíl od Německa neví.

Pro boj proti koronaviru jsou klíčové i nemocniční kapacity a zejména pak kapacity na jednotkách intenzivní péče a počet přístrojů na plicní ventilaci. I v tomto ohledu je na tom Německo lépe, co se týče počtu těchto kapacit na obyvatele. Čelí navíc zatím o hodně menšímu náporu nemocných a mělo víc času se připravit (epidemie tam propukla později).

Počet nemocničních lůžek není přímo úměrný kapacitám JIP, média ale tento dostupný údaj často používají v tomto kontextu jako alternativní ilustraci toho, jak je na tom zdravotnictví v daných zemích s kapacitou nemocnic obecně

Německo také v současnosti běžně netestuje umírající pacienty nebo ty, kteří zemřeli na následky jiného onemocnění. Pokud na COVID-19 zemře někdo, kdo na něj nebyl dříve otestován, už se nezjistí, že byl nakažený.

Existuje tak jeden zásadní rozdíl mezi zapisováním statistiky v Itálii a Německu. Italové totiž do statistiky uvádějí posmrtně všechny, u kterých se koronavirus v těle objevil, i když byli pacienti polymorbidní (trpěli větším počtem chorob). Podle Waltera Ricciardiho, poradce italského ministra zdravotnictví, bylo pouze 12 % všech úmrtí možné přímo přičíst infekci COVID-19, zatímco zbývajících 88 % pacientů mělo jiné zdravotní komplikace.

Neznamená to, že infekce nepřispěla ke zhoršení pacientova stavu nebo jeho smrti, upozorňuje také Ricciardi. Může to být ale faktorem pro zkreslení této statistiky. Podle různých expertů je právě srovnávání letality v různých zemích bez důležitého kontextu velice problematické.

O tom, že zmiňované důvody mají na rozdíly ve smrtnosti velký vliv, není pochyb. Je ale skutečně tak velký, že výsledkem je tak propastný rozdíl ve smrtnosti? Zřejmě ne. Vyplývá to ze srovnání Německa s Jižní Koreou.

Tam je smrtnost asi 1,2 až 1,3 %, to znamená, že více než dvakrát větší než v Německu. Když ale vezmeme v úvahu všechny již zmiňované body, je na tom Jižní Korea v porovnání s Německem podobně, nebo dokonce lépe. Má něco přes 9 100 potvrzených nakažených, takže čelila menšímu náporu než Německo. Testuje dokonce o něco víc než Německo. Věkový průměr nakažených je tam podle Centra pro studium evropské politiky podobný a průměrné stáří populace je dokonce nižší než v Německu. S nemocniční kapacitou je na tom Jižní Korea podle grafu také velmi dobře. Jak je možné, že má více než dvakrát vyšší smrtnost?

Epidemiolog a vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislav Maďar jmenuje hned několik dalších faktorů, které mohly rozdíl mezi Jižní Koreou a Německem způsobit.

Na vyšší smrtnosti v Koreji se podle něj mohlo podepsat i to, že se tam první případy objevily v uzavřené náboženské skupině, která odmítala spolupracovat. To ztěžovalo vyhledávání dalších nakažených a karanténu jejich kontaktů v počáteční fázi. Důležité je podle Maďara i to, jak zranitelnou skupinu virus zasáhne. „Nejedná se jen o seniory, ale i o mladší osoby s oslabenou imunitou a chronickou nemocí. Těmi se zdají být především vysoký krevní tlak léčený určitým typem léků (ACE inhibitory) a diabetes I. i II. typu, především pokud se spojí s vyšším věkem a kouřením.“

Roli podle Maďara sehrálo i to, že v Německu se „pravděpodobně podařilo dohledat vyšší počet bezpříznakových nakažených v populaci, možná i díky pozitivní cestovní anamnéze, tedy pobytu v zahraničí, hlavně v Itálii“. Nakonec Maďar připustil již zmiňovaný rozdíl v počítání obětí.

Vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu Jan Kynčl připomíná, že v ranější fázi epidemie byla smrtnost v Koreji 0,5 procenta, což už se k Německu alespoň blíží. Je navíc podle něj dost pravděpodobné, že v Německu smrtnost ještě vzroste. Za nejdůležitější faktory Kynčl ale považuje ty již zmiňované „Dle mého názoru je to hlavně o věkové struktuře osob a o tom, zda zdravotní systém je ještě schopen poskytovat adekvátní péči, nebo již ne. Vše další jsou jen přispívající faktory.“