Proč EU o Vrběticích zprvu váhala? Babiše vidí jako „nečitelného oligarchu“

Evropská unie nebo Severoatlantická aliance stojí otevřeně na straně České republiky ve vyhrocených rusko-českých vztazích. Ty zásadně poškodilo zveřejnění závěrů vyšetřování BIS o aktivitě ruských agentů GRU při výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Česká veřejnost zná informace od sobotního večera.

Reakce českých zahraničních partnerů se objevují průběžně, v prvních hodinách až dnech by se ale dalo říct, že opatrně. A to zejména ze strany Evropské unie, jejíž nejsilnější a nejráznější prohlášení přišlo až ve středu večer z kanceláře šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella.

Podle informací Seznam Zpráv k prodlevě došlo především proto, že se všechny členské země nedokázaly shodnout na společném znění textu. Ale také kvůli dlouhodobě nejasné zahraniční politice České republiky. Diskurz Hradu, Strakovy akademie a Černínského paláce se nejen v otázce Ruska velmi často lišil a unijní partneři si toho všimli. „Nevidí politickou jednotu,“ sdělil Seznam Zprávám bruselský diplomatický zdroj.

„Nejednota a zmatek,“ tak popisují další bruselští diplomaté dlouhodobou zahraniční politiku České republiky a jednání na úrovni EU.

V posledních několika měsících i letech Česko v Evropské unii zastávalo roli toho, kdo „má problém“. Například v otázkách migrační politiky je český premiér ten, který se nechce solidárně podílet na zvládnutí krize. Minulý rok odmítal pomoci Itálii, kterou jako první evropskou zemi silně postihla pandemie koronaviru. Letos se zase Andrej Babiš držel jakési koalice s Rakouskem a Slovinskem, respektive s Maďarskem v kritice rozdělování vakcín proti covidu-19.

„To vše v Bruselu zní. Andreje Babiše jeho kolegové vnímají jako oligarchu, který dělá nečitelné kroky,“ říká Seznam Zprávám diplomat blízký jednání unijních lídrů. Podle něj si EU všímá i rozdílné rétoriky Pražského hradu.

Evropská politika navíc v Česku dlouhodobě spadá více pod Strakovu akademii než pod Černínský palác. Což podtrhuje i fakt, že ministerstvo zahraničních věcí vede minoritní strana vládní koalice. Například Stálé zastoupení ČR při EU v Bruselu má ale v gesci právě ministerstvo zahraničních věcí, tamní diplomaté jsou aktivní součástí diplomatických jednání. Český hlas není jasný.

O víkendu, kdy českými médii zněly zprávy o vyšetřování Vrbětic, proto z Bruselu znělo trochu váhavé ticho. A to i kvůli tomu, že s unijními partnery nikdo nezačal ihned jednat. Před třemi lety, když Velká Británie řešila otravu Sergeje Skripala v Salisbury, britští diplomaté začali okamžitě aktivně vyjednávat podporu u svých unijních kolegů. I proto byla reakce EU ve srovnání s Vrběticemi od začátku radikálnější a jasnější.

Informování unijních partnerů nechal v té dobře úřadující ministr zahraničí Jan Hamáček (ČSSD) na plánované pondělní setkání unijních ministrů zahraničí. Do té doby neměli bruselští zástupci evropských zemí žádné oficiální informace ani žádné konkrétní prosby k solidaritě. Přestože na Twitteru tvrdil vicepremiér opak.

Ve chvíli, kdy v sobotu večer vystoupil na společné tiskové konferenci Jan Hamáček a Andrej Babiš, nebylo zahraničním partnerům zcela jasné, o co jde. „Čekali na kontext, vzhledem k historii nevěděli, jestli to není Babišova politická hra,“ komentuje Seznam Zprávám diplomat.

Bruselští diplomaté tedy ani v pondělí neměli příliš jasno, co se v České republice děje. Tak vysvětlují i nejasné výroky Jana Hamáčka ohledně žádosti o solidaritu. „Odpověď zní ne,“ reagoval stručně Josep Borrell na otázku novináře, zda Česko požádalo o koordinované vyhoštění ruských diplomatů nebo pracovníků ambasád. Hamáček to později dementoval a na Twitteru zveřejnil doslovné znění jeho prosby unijním partnerům.

Zmatek ale nastal především proto, že ani vysoký představitel Borrell, ani unijní partneři neměli dostatek informací. Čeští diplomaté v Bruselu nedostali z Prahy jasné instrukce o tom, jak „nabrífovat“ ostatní členské státy a vyjednat případnou jasnou reakci celé instituce.

Ve středu večer ale Borrellova kancelář odpověděla daleko jasněji, konkrétněji a radikálněji: „Rozvratným aktivitám ruských tajných služeb proti zájmům a bezpečnosti EU a jejích členských států budeme nadále čelit s nejpevnějším odhodláním, i na úrovni Evropské unie, s ohledem na situaci,“ píše se v závěru textu, který schválily všechny členské státy EU.

Právě v tom se ale našel další zádrhel. Podle informací Seznam Zpráv první návrh společného vyjádření nebyl všemi členskými státy schválen, a i proto konečné znění Borrellova kancelář vydala až ve středu v pozdních večerních hodinách.

Publikaci údajně nejvíce zdržovalo Rakousko, Maďarsko a Kypr. Všechny tyto země mají specifický bilaterální vztah s Ruskem, a s tvrdou odpovědí tak váhaly.

„Vztahy členských států k Rusku nejsou uniformní, a byť se EU v minulosti dokázala na řadě společných kroků vůči Rusku nakonec shodnout, je zřejmý rozdíl mezi velmi ostražitou pozicí Polska nebo pobaltských států na jedné straně a vřelejšími postoji Maďarska, Rakouska, Itálie, Řecka nebo Kypru,“ komentuje pro Seznam Zprávy analytička Asociace pro mezinárodní otázky Pavlína Janebová.

Podle Janebové jde v bilaterálních vztazích s Ruskem v případě Rakouska nebo Maďarska spíše o byznysové zájmy než o ty hodnotové. „Vídeň už v době studené války a tehdejšího ‚speciálního‘ postavení Rakouska v mezinárodních vztazích představovala výhodnou základnu pro činnost sovětských tajných služeb v západní Evropě, což do velké míry přetrvalo dodnes,“ vysvětluje.

Co se týče Orbánova Maďarska, jedná se o „otevření byznysových zájmů“ země směrem na Východ. Například ruský Rosatom tam staví jadernou elektrárnu, na kterou Rusko Maďarsku poskytlo i finanční půjčku. Analytička ale podtrhuje, že nakonec se hodnotově Maďarsko i Rakousko vždy kloní na stranu EU nebo NATO.