Proč dostali Ronaldo a spol. napráskáno: Jako soubor individualit bez šance

Článek si také můžete pustit v audioverzi.

Duel Manchesteru United s Liverpoolem, to je anglická sportovní klasika. Něco jako veslařské závody osmiveslic Oxfordu a Cambridge.

Co do zisku fotbalových trofejí jsou právě United a Liverpool historicky nejpilnějšími sběrateli, tým z Manchesteru teď v tomhle srovnání vede 66:65. To mu ale v neděli odpoledne nebylo nic platné.

Papírově disponovali oba trenéři obdobně silným hráčským materiálem, ale hostující Reds, kteří se dosud prezentovali stabilnější výkonností a neokusili už 21 zápasů porážku, tentokrát sázkové kanceláře přece jen mírně favorizovaly.

Na trávníku došlo k absolutní fotbalové devastaci svěřenců Ole Gunnara Solskjaera, pod nímž se kýve trenérské křeslo už nějaký ten pátek. Podle Michaela Coxe, taktického analytika serveru The Athletic, došlo v neděli k absolutnímu ponížení domácích, které přirovnal k těm vůbec největším v rámci celé éry Premier League. „Mělo to být mnohem vyrovnanější utkání, vždyť v minulém ročníku se umístili United před Liverpoolem,“ podotýká Cox. United navíc v létě oproti Liverpoolu masivně posilovali.

Ústředním strůjcem rekordního úspěchu hostí, kteří do té doby na Old Trafford nikdy rozdílem pěti branek nezvítězili, se stal Mohamed Salah, egyptský superman ve službách Liverpoolu, jenž dokázal do sítě bezmocného De Gey nasypat tři branky a ještě na další přihrát Keitovi. Salah, jemuž mnozí fotbaloví experti prorokují Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu světa, má na svém ligovém kontě už deset gólů a pět asistencí. Svým nedělním hattrickem se Salah dokonce posunul na první příčku v historické tabulce afrických střelců v Premier League, když o dvě trefy přeskočil Didiera Drogbu, legendárního forvarda Blues.

Salahův protějšek Cristiano Ronaldo, nejzářivější letní akvizice United, utkání s Liverpoolem vyloženě protrpěl. Ve druhém poločase sice hvězdný Portugalec zaznamenal zpoza vápna branku, která mu pro předchozí ofsajd uznána nebyla. A tak mu zůstala i kosmetická úprava skóre na 1:5 odepřena. Svou frustraci si domácí forvard vybil na nevinném Curtisovi Jonesovi, jehož okopával způsobem, který si říkal o udělení červené karty.

Nejen Ronaldo podléhal spárům převládající frustrace. O vyloučení si koledoval i domácí kapitán Harry Maguire, který si celkově zasloužil za svůj „defenzivní“ výkon tu nejhorší možnou známku.

V pomyslné honbě hráčů United za červenou kartou tak „uspěl“ Paul Pogba za brutální naskočení na stojnou nohu protihráče Keity, pro kterého museli na trávník dojít s nosítky. Bezradnost United dokresluje dorovnání klubového rekordu v počtu obdržených karet v jednom utkání.

„Reds nejenže přehráli domácí, oni je i přechytračili a přetlačili. Jedna věc je hrát proti zranitelnému soupeři, ale potrestat jeho chyby není vždy to nejsnadnější. United na hřiště vyběhli s nesourodou partou individualit bez jasného plánu,“ glosoval utkání James Pearce, dlouholetý expert na Liverpool FC ze serveru The Athletic.

Domácí kouč Ole-Gunnar Solskjaer pouze dokázal, že neumí svůj tým připravit tak, aby se prezentoval jako spolupracující celek s jasným herním stylem. „Nechte Oleho u kormidla! Ole musí zůstat,“ linulo se z rozvášněného sektoru posměvačných fanoušků konkurenčních Reds. K budoucnosti Oleho na lavičce United lze jen dodat, že v létě prodloužil kontrakt do roku 2024 a klubové vedení veřejnost ještě před nedávnem ujišťovalo, že norský trenér má své místo na Old Trafford neochvějné. O jeho pozici či minulosti v trenérské roli jsme více psali zde.

To Manchester City, úhlavní nepřítel United, svého víkendového soupeře dokázal v pohodě přehrát. Před vzájemným duelem okupoval rozjetý Brighton čtvrté místo Premier League, tedy příčku zajišťující postup do Ligy mistrů. Současní Seagulls se mohou pochlubit pravděpodobně nejsilnějším mužstvem v celé své historii, jenže totéž by se dalo říct o kádru Citizens, s nímž obratně pracuje kouč Pep Guardiola. Hosté nikterak zbytečně neotáleli a Brighton po 30 minutách kombinační převahy a třech gólových úderech nenávratně zdecimovali.

Brighton sice ve druhé půli sympaticky zabral, chvílemi přišpendlil soupeře před jeho vápno, ale na více než snížení na průběžných 1:3 z pokutového kopu Mac Allistera se nakonec nezmohl. Navíc v samém závěru upravil skóre na nelichotivých 1:4 z pohledu domácích Riyad Mahrez, střídající alžírské eso hostí. Mužem zápasu se stal Phil Foden, jenž svůj heroický výkon podložil dvěma brankami a asistencí, což se mu v rámci Premier League podařilo vůbec poprvé v kariéře. Trenérovu pochvalu si jistě vysloužili Gabriel Jesus a Bernardo Silva, tedy duo ofenzivních záložníků, jejichž časté výpady jsou při jejich aktuální formě mnohdy k nezastavení.

Deváté kolo Premier League se s průměrem čtyř branek na zápas neslo ve znamení vysoké produktivity. V palebné pole se proměnil i Stamford Bridge, kde Chelsea roznesla hosty z Norwiche poměrem 7:0.

Domácí se přitom museli smířit s absencí své stěžejní palebné síly, když se v týdnu zranili Romelu Lukaku i Timo Werner. Ofenzivní otěže však důstojně převzal odchovanec Mason Mount, jenž zaznamenal hattrick a asistenci.

V aktuálním ročníku Chelsea až netradičně hojně těží právě z přínosu vlastních odchovanců. Za éry Franka Lamparda nastupovali mnozí mladíci spíše z nouze, protože klub trpěl zákazem přivádět posily, ale v současnosti hrají mladí čistě na základě své výkonnosti. V posledních dvou ligových zápasech za Blues nastoupilo hned pět mladíků s fotbalovým rodokmenem z londýnského Cobhamu, vyhlášené klubové akademie.

Na sedmigólové smršti, kterou domácí smetli tragický Norwich, se svými „kanadskými body“ podíleli hned čtyři odchovanci Blues. Vedle Mountova hattricku a asistence zaznamenal 1+1 Hudson-Odoi, prosadil se i krajní ofenzivní bek Reece James a asistencí pomohl i záložník Ruben Loftus-Cheek.

Thomas Tuchel, německý kouč na lavičce Blues, v aktuálním ročníku Premier League postaví do každé základní jedenáctky průměrně téměř tři klubové odchovance, což je při konkurenčním prostředí v rámci ambiciózní Chelsea malým zázrakem. Poklona cobhamské akademii, ale i Tuchelově přístupu je zcela na místě.

To Norwich, beznadějně poslední tým Premier League se strašidelným skóre 2:23, řeší poněkud jiné trable. „Kanárky“ dělí od rekordní série nejdelšího pobytu v sestupovém pásmu Premier League pouhé dva zápasy. Držitelem rekordu je Swindon Town ze sezony 1993/94.

Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se Norwich měl posunout někam výš. Svěřenci Daniela Farkeho, respektovaného německého trenéra, který v létě podepsal s klubem další dlouholetý kontrakt, se dokázali v dosavadním ligovém ročníku prosadit jen dvakrát, jednou z penalty. Ve srovnání napříč anglickými profesionálními soutěžemi (1.-4.) jim v tabulce produktivity náleží poslední místo.

Hráči Arsenalu se v páteční domácí předehrávce proti Aston Ville vrátili k té nejtradičnější možné fotbalové formaci 4-4-2. A hned z toho Artetovi svěřenci vyčarovali nejpřesvědčivější výkon sezony.

Arsenal se tentokrát jevil pevný v kramflecích. Svůj potenciál opět naznačil brankář Aaron Ramsdale, který přišel v létě a nad jeho cenou a možnou efektivitou transferu tehdy leckdo pochyboval.

Nyní ukazuje, že rozdělování míčů v rozehrávce u něj snese nejpřísnější kritéria. Svůj přehled o hře podpořil i několika jistými zákroky.

Další příjemné překvapení ztělesnili krajní obránci, taktéž čerstvé posily Gunners. Takehiro Tomiyasu a Nuno Tavares dodávali kompaktnímu Arsenalu potřebnou energii a drajv na obou krajích svými útočnými výpady. Nově ustanovená stoperská dvojice ve složení Benjamin White a Gabriel působila sehraně a koncentrovaně. Emile Smith Rowe, vyhlášený muž zápasu, dodával hře domácích s míčem přilepeným na kopačkách klid a rozvahu při přechodu do útoku, kde s notnou porcí štěstí prokázal i svůj čich na góly. Sambi Lokonga, další z letních posil, si ve středu pole vedl po boku Thomase Parteyho jako ostřílený mazák.

Symbolicky v den narozenin Arsena Wengera, bývalého trenéra Arsenalu, se mladí Kanonýři vytáhli s dosud nejnadějnějším výkonem. Kromě třicátníka Lacazetta, 32letého ofenzivního parťáka Aubameyanga a středopolaře Thomase Parteyho (28 let) přitom nefiguroval v základní sestavě domácích starší hráč než 24letý White.