Článek
Pod krušnohorským Cínovcem jsou miliony tun lithia. Kovu, který se díky použití v bateriích mobilů, aut nebo i těch určených na skladování elektřiny, jeví momentálně jako strategický.
Nerost patří státu. Ovšem jen do chvíle, kdy někdo splní všechny podmínky ekologů a báňské správy a v souladu s horním zákonem jej oddělí od zbytku masivu a vytěží. K tomu mají nakročeno dvě firmy.
Již vytěžený „písek“ v odkališti chce prosít a povrchově z něj oddělit lithné slídy firma Cínovecká deponie patřící fondu RSJ Karla Janečka. Tento projekt už má všechna povolení. Týká se ale jen několika málo tisíc tun lithia a těžba by měla probíhat pouze pár let (více jsme psali zde).
Mnohem větším záměrem je ale plán australské firmy European Metals těžit v Cínovci hlubinně. Ten podle předběžné studie zahrnuje jednadvacet let těžby, která by ročně ze země dostala 21 tisíc tun lithia (o současném stavu plánů čtěte zde).
V kontextu těchto zpráv se hodně lidí ptá, proč atraktivní surovinu nechce těžit stát. Tedy proč nutné průzkumné práce kromě soukromníků nespustil třeba státní podnik Diamo.
„Ten projekt, jakkoli vypadá nadějně, tak má řadu rizik,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitel odboru surovinové politiky na Ministerstvu průmyslu Pavel Kavina.
Jaká rizika to podle něj jsou jsou? Jak chce stát zajistit, aby se lithium vytěžené soukromými firmami v Česku i zpracovávalo? Jaký má vůbec tato surovina podle ministerstva význam? O tom všem mluví Kavina ve videorozhovoru
