Článek
Na jaké peníze si přijde patnáct vrcholných manažerů České televize? Tuhle otázku položil vedení ČT podle zákona o svobodném přístupu k informacím spolupracovník webu Hlídací pes Ondřej Černý. Nic podstatného se ale nedozvěděl. Jen obecnou sumu, jaká se vyplácí na mzdách a odměnách vrcholnému managementu.
Jak Česká televize, tak Český rozhlas se vytrvale brání žádostem o zveřejnění platů členů vedení i svých moderátorských hvězd. A až tak moc se tomu divit nelze. Vzhledem k tomu, že je k mzdovému odhalení nejčastěji vyzývají komunisté, okamurovci, část anoistů, ale také s neutuchající zavilostí majitel TV Barrandov Jaromír Soukup.
Přesto světlo vpuštěné do zatemněných mzdových komnat by bylo ve svém důsledku blahodárné především pro samotná média veřejné služby.
Už jenom proto, že právnické aparáty těchto médií by byly zbaveny trudného úkolu obhajovat utajování zaměstnaneckých platů způsobem, který občas opouští hranice důstojnosti.
Například když se ve zdůvodnění České televize dočítáme, že Ondřej Černý, pravidelně publikující na webu Hlídací pes, „dostatečně nespecifikoval účel zveřejnění informace a neplní roli hlídacího psa“.
Pokud s tímhle přichází televize, která samu sebe za hlídacího psa považuje a nezřídka žádá jiné veřejné instituce o odpovědi podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pak se ocitáme rovnou v kafkovském světě, kde vše podstatné má být vršením absurdit rozmělněno a sprovozeno ze světa.
Vždycky je na místě pečlivě zvažovat, zda v té či oné situaci není právo na soukromí zaměstnanců placených z veřejných prostředků nadřazeno nad kontrolu veřejností. Česká televize to ale bere z jedné vody načisto. Soukromí vévodí nad zájmem veřejným. Punktum a písek na to.
Občané podle ní nemají na informace o platech nárok, ani když zaměstnanci se zveřejněním své mzdy souhlasí. Podle Hlídacího psa totiž nebyli proti odhalení svého platu jeden manažer a jedna manažerka. Česká televize ale rozhodla za ně: Vaše soukromí nadevše!
Takový přístup zavání o to větším tmářstvím, o co více světla do dilematu vyvážení těchto dvou ústavních práv vnesl už před šesti lety Nejvyšší správní soud. Ten rozhodl, že „informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků (a jakýchkoliv jiných osob placených za svoji činnost z veřejných prostředků) se zásadně poskytují a jen výjimečně neposkytují. V pochybnostech je třeba se přiklonit k poskytnutí a nikoli k neposkytnutí informací“.
Inspirací pro Českou televizí by mohl být její velký vzor – britská BBC, která již v roce 2017 zveřejnila mzdy a jména svých nejlépe placených zaměstnanců a novinářských celebrit. Britskou společností to neotřáslo ani poté, co vyšlo najevo, že 96 lidí v BBC ročně vydělává více než 150 tisíc liber. Což je víc než pobírají tamní předsedové vlád.
Takové zjištění ale v České republice nehrozí. Koneckonců známe měsíční plat ředitele České televize, který veřejně schvaluje Rada České televize. Ten naposledy před dvěma lety vrostl na 242 tisíc korun. Přitom generální ředitel Petr Dvořák tvrdí, a není důvod mu nevěřit, že nikdo v ČT nemá vyšší plat než on.
Což ovšem nevyvolává zrovna omračující představy o mzdových poměrech na Kavčích horách. Jistě, i více než stotisícové platy mohou být spolehlivým podpalovačem závisti, kterou se snaží infikovat společnost vytrvalí odpůrci médií veřejné služby. Ostatně nepochybujme o tom, že mezi nimi jsou i tací, kteří by rádi vystřídali současné vedení Kavčích hor i s jejich příjmy.
Není to ale tak, že obrana před závistí utajováním informací vede jen k dalším spekulacím o výši platů? A tím jen k dalšímu vybičování závisti?
Ani nebezpečí závisti přitom podle Nejvyššího správního soudu nemůže být důvodem informace o platech neposkytnout:
„Závist jako lidská vlastnost vyvěrající z malosti duše není něco, čemu by se dalo právními prostředky čelit, jí musí čelit ti, kteří jí podléhají, svým mravním úsilím, a ti, kteří jsou jejím terčem, svojí trpělivostí, vnitřním klidem a odvahou,“ stojí v přelomovém rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Českou televizi v příštích letech možná čekají dost temné časy. Již v příštím roce se po dvojích volbách do Rady České televize velmi pravděpodobně změní poměr ve prospěch právě těch parlamentních sil, které pracují na vyvolávání zášti i závisti vůči osazenstvu České televize. Mimo jiné i snováním příběhů o záludných moderátorech a další „zkorumpované pakáži“ vydělávajících očerňováním politiků nekřesťanské miliony.
Nebude také dlouho trvat, než se Kavčí hory ocitnou ve dvojím ohni. Z jedné strany již začíná vysávání jejich špičkových novinářů od chystané zpravodajské televize CNN Prima News.
A poté, co Kellnerova PPF definitivně ovládne TV Novu, jistě se také zaměří na přetahování důležitých lidí z České televize. Včetně současného Petra Dvořáka, který Nově sedm let šéfoval v době, kdy ji poprvé koupila PPF. A vůbec si nepočínal špatně.
Jedno je přitom jisté. Mzdová lákadla komerčních televizí jsou a budou znatelně vyšší než platy v České televizi, které se její vedení dnes snaží křečovitě držet pod pokličkou.
Bude mít vůbec Česká televize šanci přežít za utužujících se poměrů jako ekonomicky samostatné a svobodné médium? Pokud nějaká šance existuje, tak jedině za silné podpory občanské společnosti, která na její obranu vystoupí dostatečně razantně a vytrvale.
A především proto by mělo vedení Kavčích hor hrát s veřejností otevřenou hru. Včetně toho, že s „vnitřním klidem a odvahou“ odhalí své platové ledví.
