Článek
Třešničkou na špejli slovní vaty je „doslova“. Kdyby byl jazyk oděv a vy byste se chtěli obléct, je „doslova“, jako byste si vzali nejen pásek a kšandy, ale ještě přes kalhoty natáhli skafandr. (Jen jako, ne doslova, rozumíme si.)
Příslovce „doslova“ je tajemné a jeho obliba ještě záhadnější. Jak jako, doslova? Co se tím chce říct, že se ustavičně něco děje doslova?
Nic moc. Kdybychom doslova doslova škrtli, máme ve většině případů k dispozici rovnocennou jazykovou výpověď jako předtím. Ale bůhvíproč si myslíme, že když tam ještě pro názornost šoupneme „doslova“, bude nám lépe rozuměno, jako že vážně, doopravdy, fakt. Že to stimuluje obrazotvornost těch, ke kterým se obracíme. Že tím doslova (a do písmene!) to, co říkáme, podtrhujeme. Že to našemu sdělení dodá na naléhavosti, že je to doslova napínavější. Nebo nevím. Blbější vysvětlení nemám.
Posuďte sami reálné příklady.
„My jsme loni viděli výkupní ceny dřeva, které byly doslova na houpačce.“ (A do písmene snad ne?)
„Situace se mění doslova každým dnem.“ (O epidemii koronaviru.)
„Nemocnice byly zprovozněny doslova v řádu dnů.“ (Stejné téma.)
„Termín 31. prosince je doslova šibeniční.“ (To snad ne, smilujte se!)
„Doslova každým dnem narůstá počet lidí, kteří se stali vlastníky a uživateli smartphonu.“ (Zkuste škrtnout první slovo, schválně, co se stane. Taky by se dalo jednoduše říct, že těch lidí přibývá, ale „narůstá počet“ vypadá vědečtěji.)
„Bylo to doslova ubojované, ale hráči předvedli velikou vůli.“ (Chápu, že do toho kluci dali všechno, ale proč doslova? Jsme za to rádi?)
„Vlaky Třincem doslova prosviští, chodci v kolejišti je neuslyší.“ (No dobře, má to být expresivní a zvukomalebné.)
„Víkend bude doslova nabitý kulturně-společenskými akcemi.“
„Kdyby prý přišla do jiného stavu v mladším věku, byla by doslova nešťastná.“
„Zažívají doslova boom.“ (Nevím, dál.)
„Šlo doslova o kejhák.“ (To věřím.)
„Výstava, která příchozí doslova vtáhne do dob první republiky.“ (Dost, stačí.)
V širším příbuzenstvu „doslova“ najdeme klišátka jako „nefalšovaný“, „takříkajíc“„jak se lidově říká“, „de facto“ a „v uvozovkách“. Jak se lidově říká, byl to v uvozovkách problém. Takříkajíc mu ujel vlak. Doslova!
A teď jsme u toho. Doslova a spol. za to, co s nimi provozujeme, nemohou. Že jsme jejich jazykový užitek doslova vysosali a splácali do chomáčků slovní vaty, je takříkajíc naše vina.
Mezi tím, když někomu ujel vlak (doslova) a ujel vlak (obrazně), je zatracený rozdíl. Tak proč ho nedat najevo, když smíme? Proč si to neužít?
Nebo jinak. „Flitry pošitý blyštivý top, který končil těsně pod pupíkem, a k tomu volné modré kalhoty, to byla kombinace, v níž zpěvačka doslova zářila.“ Tohle bereme. Nefalšovaná radost. (Kdežto když v zápase „doslova zářil“ hokejový útočník, měl na sobě úplně normální dres, žádné flitry, probůh.)
Nic proti doslova. Jde jako obvykle o rozumnou míru. Takže o to, nevylít de facto s vaničkou jakoby v uvozovkách i takzvaně dítě, upřímně řečeno. Mluvit se musí doslova umět. Problematika blábolení je, jak se lidově říká, závažná.
