Článek
Ještě během vánočních svátků se nákupními centry v Hongkongu proháněly davy demonstrantů oděných do černé. Jako obvykle je doprovázel slzný plyn, vodní děla a násilné akce. Emoce neuklidnily ani předešlé listopadové volby, ve kterých si opozice vybojovala drtivou většinu. Demonstranti se kvůli obavám z nákazy koronavirem stáhli. Jak ale vyznívá z rozhovoru s jedním z mladých demonstrantů, osoba Carrie Lamové jako prostředek pekingské vlády jim stále nedá spát.
Začněme úplně na začátku. Kdy situace došla do bodu, že ses do protestů rozhodl zapojit aktivně?
Pamatuji si to úplně přesně. Mezi davy demonstrujících jsem se přidal 9. června loňského roku. Tehdy šlo o skutečně klidný protest a nějakou dobu to tak i vydrželo… Milion lidí stálo proti přijetí plánovaného zákona o vydávání podezřelých lidí do pevninské Číny. A vláda přesto trvala na tom, že zákon projde dál. Což se také mělo stát a začaly se dít věci.
Internetem kolují fotografie, na kterých se Kelvin C. díky růžovému batohu bezpečně poznal.
Demonstrujícím, včetně mě, došla trpělivost a rozhodli jsme se jít přímo do budovy parlamentu u Victoria Harbour. Prostě jsme si řekli, že zákon nesmí projít dál. Trvali jsme na tom, že Lamová zákon buď stáhne, anebo my „zboříme“ parlament. Ve tři odpoledne jsme sebrali deštníky a šli na to. Byla to další deštníková revoluce, stál jsem ve druhé linii.
Deštníková revoluce
Označení „deštníková revoluce“ pochází z roku 2014, kdy se během protestů v Hongkongu protestující bránili pepřovým sprejům a slznému plynu pomocí deštníků. Deštníky se v prostředí hongkongských protestů staly symbolem pasivního odporu.
Nakolik brutální byly skutečně zásahy policistů proti vám?
Třeba z toho červnového dne mám živou vzpomínku na kluka, co stál přede mnou a schytal hroznou ránu do hlavy gumovým projektilem. Silnější zážitek ale byl, když jsme se dostali dovnitř budovy parlamentu. Během pěti, deseti minut policisté začali používat slzný plyn a pepřový sprej. A to jsem nevydržel a zmizel odtamtud.
Zranění jsem si odnesl až v listopadu, kdy naši polytechnickou univerzitu během protestů obklíčila policie. Dostal jsem tehdy tři rány gumovým projektilem. Dvě do nohy a jednu do hrudi. Všude okolo byl slzný plyn. A my jsme to zase prohráli. Pokaždé, když jdu kolem, si to vyčítám a pořád je to plné silných emocí.
Jeden z typických záběrů z protestů.
Co se tak mladému člověku, který se účastní násilných protestů, honí hlavou?
Cítil jsem se hrozně bezmocně. Odcházel jsem domů s tím, že tuhle deštníkovou revoluci jsme prohráli a bylo mi z toho mizerně. Věděl jsem ale, že to bude pokračovat a že už takhle prohrát nechci. Po každé další prohře jsme se pokoušeli o další demonstrace. Vždycky to mělo stejný průběh. Začalo to jako mírumilovný pochod, policisté zasáhli a my sáhli po deštnících. Nakonec jsme my, co jsme měli štěstí, odešli frustrovaní domů.
Zníš, jako by ses nebál zranění ani následků. Co na to rodiče?
Znám všechna rizika a někdo se prostě musí obětovat. A já jsem připravený se pro svobodu Hongkongu nechat zatknout nebo klidně zemřít. Od listopadu mám napsanou závěť a počítám se vším. Rodiče jsou samozřejmě proti tomu, co dělám a bojí se o mě. Já jsem ale rozhodnutý.
V listopadu v Hongkongu byly volby, které pro vás měly být nadějné. Jak se situace od té doby změnila? Nálada se uklidnila, nebo je to už jen čistá frustrace?
Po volbách se to všechno uklidnilo jen zdánlivě. Získali jsme 17 okrsků z 18. A ano, jsme už unavení a frustrovaní. Někteří mí kamarádi se z toho psychicky dostávají dodnes, trpí posttraumatickou stresovou poruchu a dalšími psychickými obtížemi. Bili jsme se, vyhráli volby a všechno je při starém. Lamová na něco málo přistoupila. Ale přitom se nezměnilo v podstatě nic. Stáhli jsme se, protože to teď není bezpečné. V Hongkongu ale třeba pořád funguje žlutá ekonomika a toho se držíme.
Žlutá ekonomika
V Hongkongu patří žlutá barva protivládním demonstrantům, druhému táboru zase modrá. Od začátku protestů až do dnešních klidnějších dnů „žlutá ekonomika“ značí solidaritu na úrovni obchodu. Sympatizanti s protivládními náladami navštěvují pouze restaurace a obchody, které do této kategorie spadají. K vyhledání „žlutého“ nebo „modrého“ podniku slouží i speciální mobilní aplikace. Takové „nálepkování“ nicméně vede i k rozbíjení výloh a ničení majetku patřícímu druhému táboru.
Postava Carrie Lamové mezi demonstranty nebude zrovna oblíbená. Jak její roli vnímáš?
Jak vnímám Carrie Lamovou? Je to jen otrokyně komunistické strany. To ona krom jiného může třeba za rozšíření koronaviru v Hongkongu. Jiná města nebyl problém uzavřít. Skrze Hongkong neustále proudí davy Číňanů. Myslím, že tohle nás potopí. Ona nás potopí.
Jak vůbec vypadá Hongkong v období nákazy?
Koronavirus město zabíjí víc než všechny protesty dohromady. V ulicích nejsou lidé, během víkendu tu nejsou ani obvyklé dopravní zácpy. Problémem je to, že vedení města nepřijímá dostatečná opatření a odmítá uzavřít všechny hraniční body.
Co by se podle tebe tedy mělo změnit?
Já si jen přeju, aby byl Hongkong svobodný a zdravý. Letos na tom hodlám pracovat v rámci školy, utvoříme studentské unie a budeme za svobodu Hongkongu bojovat dál.
