Článek
Manželům se kvůli jejich chladnokrevnosti, s jakou vraždy plánovali a jak tu dokonanou provedli, začalo přezdívat Noví Stodolovi. Narozdíl od Stodolových se jim však podařilo dokonat naštěstí jen jednu vraždu. Pokud by je policisté včas nedopadli, mohlo jejich řádění pokračovat. „Zabili člověka pro 34 tisíc korun, jejich společné dluhy však byly 750 tisíc. Netroufám si pomyslet, jak by pokračovalií, kdyby policie neodvedla tak dobrou práci,“ uvedl v odůvodnění předseda senátu Jiří Vacek.
V jejich neprospěch hrály i psychologické znalecké posudky, jejichž autorka si s obžalovanými nebrala příliš servítky. Janáka označila za agresivní, nevyzrálou, egocentrickou a citově plochou osobnost, která se chová manipulativně, pro zisk je schopna udělat cokoliv a necítí žádnou lítost. Jeho dnes již bývalou ženu (Janákovi se rozvedli při pobytu ve vazební věznici kvůli nové známosti, kterou Janáková navázala) pak psycholožka označila za ženu, které nezáleží na tom, jakým způsobem dosáhne své věci, a zároveň má mimořádné chování maskulinního typu. Znalkyně zároveň vyloučila, že by Janákovou k činům nutil její manžel, jak před soudem několikrát tvrdila.
„Přitěžující je pro ně i vícero trestných činů a pohrdavý postoj k lidskému životu,“ uvedla státní zástupkyně Lenka Faltusová, která manželům navrhla výjimečný trest doživotí. A soudce Vacek jí dal za pravdu. „Závěr jejich psychologických posudků je dosti mrazivý. To, jak vypovídali, nesvědčí, že by z toho, co udělali, měli nějaké trauma. Takhle chladnokrevně provedenou trestnou činnost nevidíme každý den,“ zdůvodnil soudce, podle něhož je ochrana společnosti před takovými individui, jak pravil, nezbytná.
Důvody, proč manželé jednoho muže zavraždili a vraždy dalších plánovali, byly jednoznačně zištné. Oba měli dluhy a trestnou činností si chtěli opatřit peníze na jejich splacení. Padesátiletého sběratele E. B. zavraždili kvůli pouhým 34 tisícům, které měl s sebou v ledvince. Muže naložili na nádraží v Jičíně a odvezli ho na odlehlé místo nedaleko Lázní Bělohrad. Janák řídil a jeho žena seděla vzadu za místem spolujezdce, na které posadili nic netušícího sběratele. Toho z Prahy na Jičínsko vylákali pod příslibem prodeje zajímavých sběratelských předmětů s historicko-vojenskou tematikou.
Žádné předměty však s sebou neměli. Když dojeli na odlehlé místo, Janáková vytáhla manželovu pistoli a sběratele zezadu střelila do hlavy. Doslova ho popravila. Její manžel pak tělo chladnokrevně odtáhl do kukuřičného pole, kde ho později prošacoval. Peníze vzal, mobilu se zbavil. Doma pak dvojice zakrvácený automobil vyčistila.
Stejnému osudu jako E. B. nejspíš unikli další dva sběratelé, které Janák oslovil s nabídkou historických předmětů a známek. Jednomu zachránilo život, že den před smluvenou schůzkou přišel o řidičský průkaz a díky tomu se na smluvené místo nedostavil. Druhý sběratel Janáka SMSkou informoval, že si chce nejprve prohlédnout věci a až potom pojede k bankomatu, kde peníze vybere. Janákovi proto na místo vůbec nedorazili.
Soud neuvěřil jejich obhajobě, že chtěli sběratele pouze okrást, zbít a svázat na odlehlém místě. Nezakrývali si totiž obličej, proto by byli okradenými lidmi snadno identifikovatelní.
Janák svoji závěrečnou řeč přečetl soudu z papíru nevýrazným hlasem. Emoce neprojevil ani v pasáži, kdy se omlouval poškozeným. „Vyčítám si to, je mi zle ze sebe samého,“ četl neutrálním hlasem Janák směrem k soudu a dodal, že po činu špatně spí, navštěvuje psychiatra, bere uklidňující léky a chce na sobě pracovat. „Chci studovat, být lepším člověkem a nechat si odstranit tetování připomínající třetí říši,“ uvedl. Hned na začátku líčení přiznal soudu také obavu o svůj život. „Romové mi vyhrožují, že jestli se dostanu do Valdic, podříznou mě. Ve vazební věznici se bojím i chodit na vycházky,“ uvedl. Zavražděný sběratel byl romské národnosti.
Z papíru svoji závěrečnou řeč přečetla i Janáková, která se na jejím konci mírně ropzplakala. „Nesmírně toho lituju a přijímám trest za ten jeden skutek. Doufám, že rodina toho pána pochopí, proč jsem to udělala. Dokud jsem nepotkala pana Janáka, neměla jsem problémy se zákonem,“ řekla.
Kromě vraždy sběratele a příprav dvou dalších vražd byli souzeni i za dva pokusy o vraždu muže, který nedávno předtím uzavřel životní pojistku na milion korun. S přípravou jeho vraždy měl pomáhat tehdejší zaměstnanec pojišťovny Martin Herzán. Podle obžaloby se měl s Janákovými dohodnout, že se postará o vyplacení milionové částky, o kterou se s nimi podělí.
Janák se muže nejprve pokusil srazit autem zhruba čtyřicetikilometrovou rychlostí, což se mu nepodařilo, oběť střet odnesla jen zhmožděninami a oděrkami. O tři měsíce později se s mužem znovu sešli a podali mu kávu s minimálně čtyřmi rozpuštěnými tabletami rohypnolu a omámeného ho posadili do auta, které poslali ze srázu. I tuto nehodu muž přežil bez vážnějších poranění, měl pouze otřes mozku a několik oděrek.
Krajský soud v Hradci Králové od roku 1990 uložil kromě Janákových deset doživotních trestů. Nejvíc v roce 2012, kdy si doživotí vyslechli čtyři lidé. První byla Romana Z., která na Svitavsku zabila své čtyři děti jako pomstu manželovi, následně vrah seniorky z Moravan na Parubicku Jiří Mlíka, který ženu zavraždil půl roku po svém podmínečném propuštění z vězení, kde si odpykával 12letý trest za jinou vraždu z roku 2002. Za dvojnásobnou vraždu dvou seniorů v Trutnově hradecký krajský soud poslal na doživotí Tomáše Víta a zatím posledním odsouzeným na doživotí byl tentýž rok Michal Semanský odsouzený za trojnásobnou vraždu a loupež.
Od hradeckého krajského soudu s doživotním trestem v minulosti odešli i mediálně sledovaní vrazi – v roce 2007 heparinový vrah Petr Zelenka a tři roky před ním manželé Stodolovi odsouzení za loupeže a osm vražd seniorů.
