Článek
Léto strávila Iva Zahálková hledáním platformy, přes kterou by mohla její škola vyučovat na dálku od nového školního roku, pokud by se školy kvůli epidemiologické situaci znovu zavřely. V tom případě už by výuka na dálku mohla být povinná - projednat to chce v pondělí vláda.
„Možná to je nepříjemné i některým pedagogům, ale jsme veřejnou službou a měli bychom umět najít cestu, jak tuto službu poskytovat,“ říká ředitelka základní školy v obci Tři Sekery v Karlovarském kraji, který je z hlediska průměrné mzdy nejchudším krajem v Česku.
Jak vnímáte návrh, aby se uzákonila povinnost účastnit se studia na dálku?
Vnímám to jako potřebný krok ze strany ministerstva poté, co vyhlásilo, že cosi v rámci školní docházky je nepovinné. My jsme ministerstvo upozorňovali a posílali jsme otevřený dopis, že to není správné. Teď sleduji, jak ministerstvo se zpožděním problém řeší.
Změní se tím z vaše pohledu něco, když to bude najednou povinné?
Tím, že jsme malotřídní škola rodinného typu, jsme neměli problém s nikým, kdo by se v průběhu covidové karantény vzdělávání neúčastnil. Ale určitě existují školy, kde se někteří žáci do výuky na dálku nezapojili.
Myslím si, že od dob Marie Terezie máme povinnou školní docházku uzákoněnou. Tato povinnost nebyla nikdy a nikým zrušená. Spíš mě překvapilo, že se do vzdělávací soustavy dostal pojem jakési nepovinnosti. Ministerstvo školství se tak zřejmě snaží předejít tomu, aby ze systému nevypadl určitý počet žáků, kteří by se neúčastnili žádné formy vzdělávání.
Jen se obávám, aby uzákonění nových pojmů bylo přínosné. Máme pro vzdělávání na dálku spoustu pojmů - distanční výuka, online výuka… Třeba my jako škola využijeme nabídky jedné české společnosti, která nabízí platformu podporovanou Microsoft Teams a je označovaná jako hybridní vzdělávání.
Jak je složitá dálková výuka pro ředitele a učitele?
Velký problém je, že řada rodin z menších obcí nebo sociálně slabších lokalit nemá připojení k internetu. Změny, které nyní ministerstvo připravuje, přijdou do škol pozdě. Někde bude chybět technické vybavení, jinde chybějící platforma pro vzdělávání na dálku.
Je 13. srpna a za čtrnáct dní bychom měli být perfektně připravení na to, až Ministerstvo školství oznámí, že se žáci od 1. září 2020 budou vzdělávat v jiném než standardním režimu. Vedení školy i všichni ostatní pedagogičtí pracovníci musí být na všechny alternativy maximálně připravení. Pan ministr Plaga (za ANO) zmiňoval, že základním školám bude ponechaná možnost volby, jak výuku zajistí.
Já jsem zatím neměla téměř žádnou dovolenou, protože se snažím vyhledat vhodnou platformu, kterou bychom mohli využít k výuce na dálku. Do června jsme si museli poradit sami. Se vzniklými potížemi jsme se vypořádávali operativně a za pochodu. Ministerstvo nám nijak významně nepomohlo.
Jak jste to tedy dělali?
Vypracovávali jsme pracovní listy, jednoduché metodické příručky a návody, které jsme dávali k dispozici. Rozváželi jsme je žákům, nechávali je nakopírované k dispozici na obci nebo je umístili na web školy ke stažení. Využívali jsme různé aplikace pro výuku na počítači. Každý si vybral možnost, která mu vyhovovala. Sociální situace rodin jsou různé. Někdo doma nemá kopírku, někdo zase přístup na internet.
Učit se doma určitě lze. Za to patří od nás pedagogů rodičům obrovský dík. Řada z nich udělala s dětmi velký kus práce. Nejde to však neustále a dlouhodobě. Žáci potřebují mimo získávání vědomostí také přímý sociální kontakt a ten jim výuka na dálku nezajistí. Museli jsme proto hledat nejrůznější cesty, abychom se dostali blíž ke všem žákům. Pedagog je také povinen zajistit žákům zpětnou vazbu. Obzvlášť složité je to v prvním ročníku.
V čem konkrétně?
Řadě rodičů například chybí povědomí o metodice výuky čtení a psaní. To učit na dálku je velmi obtížné pro obě strany. Obzvlášť v případech, kdy žák vyžaduje nejrůznější podpůrná opatření. Doma asistenta jen těžko najdete.
Z toho, co popisujete – znamená dálková výuka větší tlak na učitele?
Víte co, povolání učitele je poslání. Už takto jsme v očích veřejnosti pod drobnohledem. Rodiče zjistili, že je náročné se dětem věnovat, po čase jsme jim zase byli trnem v oku, že dostáváme plný plat a neprovádíme stoprocentní výuku. Učitelské povolání je specifické. Jsme tady pro děti. Možná to je nepříjemné i některým pedagogům, ale jsme veřejnou službou a měli bychom si umět najít cestu, jak tuto službu poskytovat. Co nepotřebujeme, je, aby nám to ministerstvo komplikovalo.
Jak to myslíte, že to ministerstvo komplikuje?
Třeba svým sdělením, že školní docházka je po skončení uzavření škol pouze dobrovolná. Buďme upřímní. Některým rodičům tato skutečnost vyhovovala, aby mohli nadále pobírat příspěvek za ošetřovné. Tak žáky do školy neposlali. Když nenastavíte jasná pravidla online výuky, nebude to fungovat. Navíc pokyny pro jiné druhy výuky nejsou pro školství ničím neznámým. Dalším problémem bylo množství učiva zadávaného k procvičování. Někteří žáci byli z obrovského množství úkolů zoufalí a hledali pomoc, kde jen to šlo. Někdo nedělal téměř nic.
Blíží se nový školní rok, který poznamenává neustálá obava z pandemie. Co se změnilo?
Musíte mít připravenou školu na to, že prvního září začnete v zcela odlišném režimu než v tom, na který jste byli více než 12 let zvyklí. Mám k dispozici štíty, dezinfekci, obětavé pedagogy, hledám vhodnou platformu. Ale nevím. Co třeba finanční zdroje?
A co mě nejvíc mrzí, že z výuky online vypadávají výchovy. Jako kdyby už žáci nikdy neměli zpívat, cvičit nebo malovat. Zaměřili jsme se jen na to, že budeme učit matematiku, český jazyk a cizí jazyk a možná do toho ještě nějak zahrneme vlastivědu a přírodovědu. Jenže někteří žáci vynikají právě ve výchovách. A co odpolední zájmové činnosti a pobyt ve školní družině? Většina rodičů se bez jejího provozu neobejde.
