Příští ministr průmyslu: Green Deal je realita a s Dukovany nemusíme spěchat

Přes třicet respektovaných českých byznysmenů vyzvalo tento týden k modernizaci české ekonomiky. Energetici a průmyslníci tvrdí, že hospodářství musí projít stejně radikální změnou, jakou byl přechod od centrálního plánování k tržní ekonomice počátkem 90. let.

Přesně takovou změnu označuje za svou hlavní ambici i kandidát na ministra průmyslu a obchodu v nastupující pětikoaliční vládě Věslav Michalik.

„Česko je ve fázi, kdy vyčerpalo svůj původní ekonomický model. Mou osobní prioritou by bylo prosadit změny, které uskuteční cestu od montovny k mozkovně,“ říká vystudovaný jaderný fyzik, bývalý vědec, bankéř i podnikatel, jehož do vlády vysílá hnutí STAN. (Celé interview s Věslavem Michalikem o jeho plánech v nové funkci najdete ve videu nad tímto článkem.)

Kromě toho, co průmyslníci nazývají 2. transformací české ekonomiky, by se Michalik jako budoucí ministr zaměřil na energetiku. Chce zlepšit dohled nad energetickým trhem. A také znovu posoudit, zda je optimální stavět nový jaderný zdroj v Dukovanech v režii firmy ČEZ – a to i přesto, že změna nachystaného investorského modelu by celý projekt zdržela.

Navrhuje ale také rozjet evropskou debatu o tom, zda necouvnout od liberalizace energetického trhu. A tvrdí, že odklon od uhlí, přechod na elektromobilitu i snižování emisí si prosadí kapitálový trh – i bez ohledu na tlak politiků. Nemá proto smysl, aby se Česko pokoušelo tomuto trendu vyhnout.

Výzva třicítky byznysmenů ke 2. ekonomické transformaci tvrdí, že Česko vyčerpalo svůj transformační model 90. let, založený na výhodné geografické poloze, levné a kvalifikované pracovní síle. Stejně to vidí Michalik: „Stojíme na prahu změny. Můžeme možná jet dalších deset let v dosavadním modelu, ale nevytvoří to předpoklady pro budoucnost,“ prohlásil.

Podobně ovšem vyhlašovali konec levné práce a přechod k výrobě s vyšší přidanou hodnotou od roku 2006 všichni ministři průmyslu počínaje Martinem Římanem přes deset jeho nástupců z ODS, ČSSD i hnutí ANO. Trend nikdo z nich nedokázal otočit. Jak toho chce dosáhnout Michalik?

Na první místo staví podporu investic. „Vytvořit podmínky třeba zrychlenými odpisy k tomu, aby se český průmysl více digitalizoval, více robotizoval a tím odstraňoval levnou práci,“ říká.

A chce rozhýbat trh práce s pomocí zahraničních pracovníků.

„Měli bychom uvolnit migraci do Česka, a to především u kvalifikovaných pracovníků. Dnes jsou podmínky pro jejich přijímání velice restriktivní i v případě vědy, výzkumu a inovací,“ říká. Sám s tím prý má osobní zkušenost: když chtěl dostat do firmy kanadského vědce, znamenalo to devět měsíců jednání s úřady.

Volnější imigrační politika by se podle něj neměla týkat jen vysoce kvalifikované síly. „Je spousta pracovních míst, které český občan vlastně vykonávat nechce, nemá o ně zájem,“ říká. Na druhou stranu v průmyslu je podle něj nouze o levné zaměstnance zdravá – nutí firmy rychleji investovat do strojů.

Urychlit migrační řízení navrhuje Michalik například pro Ukrajince či Bělorusy a celkově pro lidi ze zemí, které jsou pro nás „bezpečné, přijatelné, nevyvolávají kulturní problémy.“

Dalším nástrojem k modernizaci jsou podle něj změny ve vzdělávacím systému, jehož absolventi by měli být „maximálně flexibilní, umět pracovat s daty a kriticky myslet.“

A konečně, stát by podle Michalika měl pomoci při budování digitální infrastruktury, což žádá legislativní změny v povolovacích procesech.

Energetika je pro Michalika druhou prioritou proto, že tu probíhají obrovské změny. Stát na ně musí reagovat, jinak podle něj zemi hrozí energetická krize.

Pád Bohemia Energy podle nastupujícího ministra ukázal, že u nás nefunguje dohled nad energetickým trhem a ochrana zákazníka. Právě této oblasti se mají týkat první návrhy na legislativní změny, které z jeho ministerstva vyjdou, pokud se do funkce dostane. Například by se mělo zkrátit období, kdy mohou klienti padlých firem zůstat v pasti dodávek poslední instance (DPI), kde jsou jim diktovány ceny i tarify.

Dále je podle Michalika třeba lépe hlídat risk management obchodníků: „Obchodník může spekulovat na pokles nebo růst cen energií, ale pouze do výše svého kapitálu.“ Regulátor také musí ohlídat, jak firmy, které ukončí dodávky a nevyhlásí úpadek, nakládají se svými aktivy.

Zkušenost posledních měsíců podle Michalika vyvolává pochyby o dosavadním modelu liberalizovaného evropského energetického trhu. „Všechny evropské vlády teď musí přemýšlet, jestli je liberalizovaný trh se silovou elektřinou funkční. Jestli je to vůbec trh,“ prohlásil.

Podle evropských podmínek musely už před lety energetické firmy oddělit výrobu elektřiny od distribuce a obchodu, v němž má panovat volná přeshraniční soutěž. Důsledkem je situace, kdy třeba ČEZ svou levnou jadernou energii prodává na burzách, kde ji nakupují dodavatelé (včetně jeho vlastní dceřiné firmy ČEZ Prodej) za evropské ceny. Cena pro české spotřebitele se tak fakticky tvoří v Německu.

„Podle mě ukázal čas, že elektřina není komodita jako každá jiná, u které funguje liberalizovaný trh. To není otázka jen Česka. Musíme se vrátit k diskuzi, jestli je ten model správně,“ prohlásil nastupující ministr.

Zásadní otázkou české energetiky je nový jaderný reaktor v Dukovanech. Michalik s jeho stavbou souhlasí, o chystaném investičním modelu ale má pochybnosti.

„My jsme v koalici zatím neměli seriózní diskuzi o způsobu výstavby Dukovan. Je potřeba vyjasnit dvě zásadní otázky. První, zda je má dostavovat skupina ČEZ. A druhá, jak zajistit, aby se na stavbě podílely co nejvíc české firmy,“ řekl.

„Naší hlavní motivací je energetická bezpečnost. Pokud máme stavět bezpečný zdroj a jeho energii pak kupovat za násobně vyšší ceny, než za kolik vyrábí, je otázka, co z toho mají daňoví poplatníci nebo spotřebitelé, kteří tu stavbu prostřednictvím státu finančně garantovali. A z hlediska participace českých firem je třeba zvážit, zda bychom se neměli trochu porozhlédnout,“ dodal.

Podle něj by možná bylo lepší, přidat se s projektem českého reaktoru k Polsku, které si bez soutěže, napřímo objednává šest reaktorů u amerického Westinghouse. Nebo se podílet na jaderném programu, který chystá Francie. „Přijde mi relevantní úvaha, zda se nepodílet na větším trhu,“ řekl Michalik.

To by ale znamenalo radikální obrat od plánu končící vlády, která pověřila ČEZ nachystáním soutěže mezi třemi uchazeči: americkým Westinghousem, francouzskou EdF a jihokorejskou KHNP. Těžko by se udržel původní harmonogram, podle něhož má být ještě letos vypsán tendr, stavba má začít v roce 2029 a v roce 2036 se má reaktor rozjet.

Podle Michalika by zdržení nemuselo vadit. „Nový reaktor budeme potřebovat v okamžiku, kdy odstavíme stávající bloky v Dukovanech. Není to náhrada za uhelné zdroje,“ řekl nastupující ministr.

Stávajícím dukovanským reaktorům končí životnost po roce 2035, ČEZ ale žádá o její prodloužení o další dekádu. Pokud to Státní úřad pro jadernou bezpečnost dovolí a najde se náhrada za končící uhlí, stačilo by nový reaktor zprovoznit v půli 40. let.

Uhelné zdroje podle Michalika v Česku skončí dřív než v roce 2038, jak navrhovala Uhelná komise. Vynutí si to podle něj trh. Náhradu mají zajistit obnovitelné zdroje a plyn.

„Česko není schopno uhelné elektrárny rychle plně nahradit obnovitelnými zdroji. Plyn v našem mixu bude hrát významnou roli. Jeho výhodou je, že je investičně nenáročný a že během 5 až 7 let máte investici zpátky, zatímco jadernou elektrárnu 15 let stavíte a pak 40 let provozujete,“ řekl v rozhovoru.

Vláda podle něj připraví legislativu, která motivuje investory k budování plynových elektráren a umožní, aby stát provozovatelům platil za to, že drží záložní kapacity, používané pouze k vykrývání nestability v rozvodné síti. Kromě toho nový kabinet podpoří výstavbu obnovitelných zdrojů, včetně velkých pozemních solárních parků například na brownfieldech v rekultivovaných těžařských lokalitách.

Koaliční smlouva vznikající vlády slibuje, že udrží český systém centrálního zásobování teplem a také, že v teplárenství „narovná podmínky na trhu“. Znamená to, že i malé kotelny a malé energetické zdroje na plyn budou zatíženy platbami za emise, jaké dnes platí velké teplárny?

Michalik to potvrzuje: „Jediné možné narovnání trhu je, že postupně i malé zdroje budou muset platit.“ Pokud se ale bude držet nadále vysoká cena energií, bude třeba tento proces zpomalit, „aby ho běžný spotřebitel byl schopen vstřebat.“

Totéž podle něj platí pro postoj k evropskému Green Dealu. „Nemůžeme vyměnit sociální nepokoje za to, že splníme nějaký limit, který si sami stanovíme. To není nic proti Green Dealu, dekarbonizaci a opatřením proti změně klimatu. Ale je třeba je vidět realisticky. Jestli se lidé navzájem postřílejí, nebo shoří kvůli klimatické změně, je stejný efekt. Potřebujeme hledat cestu, která sice bude bolet, ale snesitelně.“

Česko si ale podle něj nemůže dovolit boj s klimatickou změnou ignorovat. „Jsme průmyslová země, významný subdodavatel nadnárodních koncernů, a na ně je tlak od jejich investorů a bank, aby hlídaly emise,“ vysvětluje Michalik.

Zahraniční zákazníci podle něj budou od dodavatelů žádat snižování jejich vlastní uhlíkové stopy. „Když pak řekneme, že my jsme se na to vykašlali, oni si totéž zboží vezmou od někoho, kdo se tomu věnoval a má to odpracováno. To může být mnohem větší riziko pro český průmysl než to, že budeme mít dražší energie,“ varuje Michalik.

Jak se nastupující ministr dívá na legislativní balíček FitFor 55, proti němuž se počátkem listopadu vymezil český Senát? Proč podle něj není třeba se bát zákazu prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035? Zvedne nastupující vláda zdanění těžebního průmyslu, aby vylepšila rozpočty obcí v těžařských lokalitách? A vyhlásí Fialův kabinet termín pro přijetí eura? Pusťte si celý rozhovor s Věslavem Michalikem ve videu nad tímto článkem.