Článek
Od vyhlášení nouzového stavu uplynuly více než dva měsíce. Epidemie infekčního koronaviru vládu donutila přiškrtit ekonomiku sérií restriktivních opatření a podnikatelé i živnostníci kvůli nim musejí ze dne na den řešit v souhrnu miliardové ztráty.
Ty mohou od státu nyní vymáhat zpět pomocí žaloby na náhradu vzniklé škody. Stačí jim k tomu prokázat přímou souvislost mezi krizovým opatřením a konkrétním dopadem na jejich byznys. Podle části právníků jim náleží od státu i náhrada za ušlý zisk.
S uplatňováním svých nároků jsou ale podnikatelé zatím na začátku, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy advokát Jan Krampera, partner advokátní kanceláře Eversheds Sutherland.
„V tuto chvíli komunikujeme s klienty a bavíme se s nimi o tom, jaké jsou možnosti. Jejich přístup je různý - někteří jsou víc asertivní, někteří víc opatrní, ale momentálně začínáme práci na prvních podáních vůči vládě,“ vysvětluje šéf litigačního oddělení kanceláře.
Od vyhlášení nouzového stavu a zavedení prvních mimořádných opatření uplynuly více než dva měsíce. Už se podnikatelé začali s nároky obracet na stát?
Teď probíhá první vlna. Co vidíme u našich klientů, ty dva měsíce měli plné ruce práce s provozními věcmi, a tak žaloby do té doby neřešili. Jak se situace pomalu vrací k normálu, začínají se zajímat o to, jaké jsou kompenzační možnosti vůči státu. Samozřejmě i proto, aby dostáli povinnosti péče řádného hospodáře.
Jaké možnosti tedy mají? Ostatně - dosud se náhrada škody uplatňovala vždy lokálně, kvůli povodním. Poprvé se ale omezení dotkla plošně celé republiky.
Srovnání s minulými případy proto může být jenom dílčí. Ten stav je natolik specifický, že lze těžko srovnávat s tím, co bylo v minulosti. Zjednodušeně musejí podnikatelé uplatňovat svůj nárok u vlády, potažmo u Ministerstva zdravotnictví. A ve chvíli, kdy nárok neuznají, se případně obrátit na soud.
A situaci komplikuje i to, že se to řeší v režimu dvou zákonů.
Ano - od určitého období je to režim krizového zákona. Za určité období je to pak režimem zákona na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím. Což je to období, ke kterému ministerstvo použilo zákon o ochraně veřejného zdraví, což Městský soud v Praze označil jako protiprávní.
Obrovská výhoda pro klienty poškozené právě nezákonnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví spočívá v tom, že soudní poplatek pro vymáhání žalované škody je 2 tisíce korun. Bez ohledu na to, jaká částka se žaluje. V režimu krizového zákona je poplatek 5 % ze žalované částky.
Proč tomu tak je? Historicky se vláda snažila podnikatelům situaci zkomplikovat. A místo krizového zákona ta opatření vyhlašovala podle jiného právního předpisu, což byl i tento případ.
Ale městský soud v dubnu řekl: „Udělali to špatně.“ Tento režim byl zrušen a díky tomuto pochybení naopak podnikatelům cestu k soudním sporům vláda otevřela. Protože je dostala do režimu soudního poplatku 2 tisíce korun jako v civilním právu.
Jak vláda měnila zákonný režim krizových opatření:
12. - 23. března: Mimořádná opatření jsou vydávána v režimu krizového zákona.
23. března - 23. dubna: Některá mimořádná opatření jsou přesunuta pod zákon o ochraně veřejného zdraví.
23. dubna (po rozsudku Městského soudu v Praze): Vláda opatření vrací do režimu krizového zákona.
Jsou v režimech obou zákonů i další rozdíly?
Rozdíl je i v období, dokdy se nároky mají uplatňovat u vlády. U krizového zákona je to lhůta 6 měsíců od zjištění škody. U škody způsobené nezákonným rozhodnutím jsou to tři roky.
Obecně našim klientům ale doporučujeme raději si všechno uplatnit do 6 měsíců. To, kdyby se vláda snažila u soudu dostat nějakým krkolomným výkladem k tomu, aby se na vše uplatnil půlroční limit.
Zatím neexistuje shoda na tom, jestli se mají podnikatelé domáhat také ušlého zisku. Má to podle vás smysl?
Jde o dva rozdílné problémy. První otázkou je, jestli je vůbec možné požadovat ušlý zisk - podle našeho názoru ano. Krizový zákon to nevylučuje, pokud se bavíme o náhradě v důsledku nezákonného rozhodnutí, tam to vyloučení už vůbec nepřipadá v úvahu. Takže ano.
Druhá věc je přesná kalkulace ušlé škody. Což je extrémně komplikované zejména pro soudy a znalecké posudky. To srovnání totiž samozřejmě nemůže probíhat tak, že se porovnají čísla za stejné období v roce 2020 a 2019, a rozdíl v tržbách by byla výše ušlého zisku.
I kdyby tady nebyla rozhodnutí nebo opatření ministerstva, tak covid-19 byl a nějaký vliv na fungování trhu, spotřebitelů a dodavatelů by to určitě mělo.
A můžu jako podnikatel udělat něco proto, abych měla větší šanci náhradu získat?
Rozhodně. První nezbytný krok je důsledná evidence veškerých dat, což je součást každé správně fungující firmy. Tam patří výkyv trhu a tržeb, zvýšené náklady, komunikace s klienty, rušení objednávek v důsledku covidu a v důsledku opatření. To by si měl podnikatel pečlivě archivovat a schovávat.
Druhá věc, kterou s klienty řešíme, je zvolený postup uplatňování nároku. Tam totiž vidíme tři různé cesty.
Jaké to jsou?
První cesta je ta akademicky správná - udělat si k tomu znalecký posudek, který se bude zabývat výkyvem trhu a tržeb v důsledku covidu i v důsledku vládních opatření. Jenže to jsou nesmírně nákladné záležitosti. Aby byl takový posudek správný, srovnává údaje na úrovni zemí postižených vládními opatřeními různého typu a zemí, které opatření neměly, například Švédsko. A udělá posouzení v daném odvětví.
Alternativa, kterou doporučujeme, pokud už nároky mají větší hodnotu, je sdružovat se. Pokud se sdruží víc podnikatelů stejného odvětví a zadají společně jeden znalecký posudek, který posoudí, jak se uplatňovala vládní opatření na daný segment trhu a jaký by byl dopad bez nich, to klientům umožňuje spolupracovat, sdílet náklady a také zabezpečit, že u soudu bude argumentace a metodologie podobná. A nestane se to, že by na soud chodily desítky různých posudků s různými metodami a výpočty.
A třetí alternativa?
Tu doporučujeme klientům, kteří si tím nárokem nejsou úplně jistí, anebo nemají prostředky na drahé posudky. Je to uplatnění nároku u vlády na základě nějakých interních statistik a čísel nebo porovnáním obratu z let 2019 a 2020.
Z našeho pohledu - pokud vláda nebude akceptovat rozdíl v tržbách a bude trvat na tom, že je třeba zohlednit existenci epidemie covidu jako takové, tak by to měla být ona, která představí konkrétní argumenty a řekne, jak by ta škoda skutečně vypadala.
V návaznosti na to podnikatelé budou mít možnost tyto argumenty zvážit a rozhodnout se, jestli dává smysl jít s nimi i k soudu.
Vrátím se ještě k obsahu krizového zákona. Působí nějaké problémy i to, že se v Česku dříve uplatňoval při povodních?
Nemyslím si, že příliš velké. Můžeme samozřejmě rozlišovat mezi primární a sekundární škodou. Primární škoda vzniká v přímé souvislosti s těmi nařízeními. Například provozovna, která musela zavřít, protože jí to uložilo nařízení vlády. Kvůli tomu vznikla škoda, tam je to zjevné.
U sekundární újmy provozovna nebyla přímo zavřená, ale zavedená opatření měla vliv na dodavatele, na zákazníky.
I to je podle vás možné od státu vymoci?
Otázka sekundární škody je specifická. Co se týče primární škody, jsem přesvědčený o tom, že je. U sekundární škody je to k diskuzi a bude to záležet případ od případu.
U případů z minulosti jsem totiž zaznamenala, že stát uznával náhradu škody při aktivním a bezprostředním zásahu do majetku. Což tady asi neplatí.
Tomu, co jste popsala, přesně odpovídá primární škoda. Pak je otázka na samotných klientech, jestli chtějí bojovat i za tu újmu sekundární, nebo jestli tento nárok odepsat. To znamená - ztotožnit se s tím, že pokud to není přímý a bezprostřední zásah, ani se nesnažit změnit judikaturu a přesvědčit soudy o tom, že by tu otázku měly posuzovat jinak.
A mají o to podnikatelé zájem?
Je to vždy otázka poměru cena a výkon. Je třeba individuálně posoudit svůj nárok a zhodnotit, jestli si tím nezpůsobíte víc škody než užitku. Největší riziko spočívá v tom, že se jeden manažer rozhodne ten nárok vůbec neřešit a neuplatní ho, a potom přijde k soudu jiný jeho konkurent, který byl ve stejném odvětví postižen stejně, a s nárokem uspěje.
Pak bude mít problém manažer, který svůj nárok neuplatnil, protože bude muset akcionářům vysvětlovat, jestli neporušil povinnost péče řádného hospodáře.
Za nás proto dává smysl minimálně uplatnění nároku u vlády, kde jsou finanční rizika téměř nulová. Ohledně dalšího uplatňování u soudu je na zvážení, jestli si nepočkat, až to prosoudí někdo jiný. Manažerům to nezávidíme, je klíčové si říct, kde je ta finanční hranice, která podnikatelům dává smysl. Ale to se bavíme o sekundární škodě, u té primární je povinnost nároku domáhat se škody neoddiskutovatelná.
Stát má povinnost náhrady škody i v případě, kdy o nějakém krizovém problému ví, ale neřeší ho dostatečně. Může v té souvislosti pomoci i argument zmatené a chaotické komunikace vlády?
Jakákoliv argumentace, která dává smysl a pomůže klientům, je použitelná. Je to o vytváření příležitostí. Toto ale nevidím jako něco zásadního v argumentaci na náhradu škody. Spíš je to něco, co dokresluje situaci a atmosféru, která tu v nějakou chvíli byla.
To znamená: nouzový stav, omezující opatření, nejistá a nečitelná komunikace ze strany státní správy, která uvrhla podnikatele do situace, kdy nedokázali plánovat ze dne na den a nevěděli, co je čeká.
Jaká další úskalí ten nárok může mít?
Pokud pomineme právní argumentaci, jde ještě o celkovou ochotu vlády, potažmo soudu přiznávat nároky podnikatelům s ohledem na to, jaké to bude mít důsledky a zatížení pro státní rozpočet. Klíčová budou rozhodnutí soudců v první linii a soudce, který k tomu vydá úplně první rozhodnutí.
A na ty si asi ještě počkáme.
Určitě, je ještě velmi brzy. V tuto chvíli podnikatelé budou chtít uplatňovat nárok u vlády a ta se k nim bude vyjadřovat. Z její strany očekáváme jednoznačně negativní stanoviska. A iniciování soudních sporů bude druhá vlna.
Z pohledu advokáta a našich klientů ale musím říct, že zájem o to je, a těší mě jejich racionalita. Rozhodně k tomu nepřistupují oportunisticky, nevidí to jako příležitost něco získat. Přistupují k tomu zodpovědně, a pokud sami říkají, že tím dotčeni nebyli, nechtějí vymýšlet něco, co by nedávalo smysl. Na druhou stranu ti, co o to mají zájem, řeší jenom skutečné dopady, které jim v důsledku opatření vznikly a jež se dotkly jejich byznysu.
