Příručka k německým volbám. Startuje nové éra bez Merkelové, kdo ji začne?

Angela Merkelová v neděli končí jako poslankyně Spolkového sněmu. V tom téměř 31 let zasedala za volební obvod tady v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Vyhrála tu osmkrát, jak to, že zrovna tady?

Meklenbursko-Přední Pomořansko je poměrně specifické v porovnání s jinými východoněmeckými zeměmi. Jsme totiž také severní Německo čili severovýchod. Není to to samé jako například Sasko nebo Durynsko. Když se tady zeptáte lidí, zda se cítí být východními Němci, tak řeknou, že ne, že jsou severní Němci. Jsme také součástí severoněmeckého televizního systému Norddeutscher Rundfunk, který vysílá v Hamburku, Dolním Sasku, a ne v Sasku a Durynsku.

Meklenbursko, západní část naší spolkové země, je velmi orientované na Hamburk, Lübeck, kam se i dojíždí. Je to také na východoněmecké poměry docela bohatá část a tradičně si tam dobře vede sociálnědemokratická SPD. Pomořansko na východě je základnou pro CDU a Angela Merkelová tam vždy vyhrála.

Poslední léta ve východním Německu stoupá podpora Alternativy pro Německo (AfD) a v zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku před pěti lety také získala několik obvodů.

Kdo má podle vás největší šanci po Merkelové její obvod „zdědit“?

My nevíme, co se stane tento rok. V obvodu Merkelové je zajímavé, že kandidát za CDU Georg Günther je velmi mladý, je velmi neznámý, což je pro jeho výhru v obvodu velký problém. Je tu i AfD, která má v této spolkové zemi také silné pozice a touží po výhře v některém z jednomandátových obvodů.

Podle průzkumů si teď SPD vede v Meklenbursku-Předním Pomořansku extrémně dobře, takže v obvodu Merkelové také může vyhrát. Jsou tu tři strany a nevíme, kdo vyhraje, protože přímo pro jednomandátové obvody nejsou žádné průzkumy a nemáme tedy data.

Za SPD kandiduje v obvodu Merkelové sedmadvacetiletá Anna Kassautzki, kandidátovi z CDU Güntherovi je 33 let. Je to předzvěst generační obměny v Bundestagu?

Ne, žádná skutečná generační obměna, ale kandiduje více mladých lidí než dřív. Oni ale kandidují v jednomandátových obvodech, takže ne všichni budou zvoleni, a na stranických kandidátkách pak nejsou zastoupeni do stejné míry. Uvidíme, kolik mladých lidí se do Bundestagu dostane, ale pravděpodobně jich bude o něco víc než minulé volby.

Do jaké míry se liší volební kampaň a její témata na západě a východě, respektive severovýchodě Německa?

Příliš ne. Tentokrát je novým tématem covid-19, který do velké míry kampaň ovlivnil. Tradiční styl kampaně, tedy setkávání se na trzích, chození dveře od dveří – to se letos nekonalo. Velkou roli měla tentokrát kampaň v on-line prostředí, ale u ní byl velmi omezený dosah.

Rozdíl není ani mezi východem a západem. Například kampaň sociálních demokratů tady v Meklenbursku-Předním Pomořansku se velmi podobá kampani SPD v Porýní-Falci, kde proběhly zemské volby letos v březnu. Zdejší sociální demokrati ji skoro okopírovali.

Letos v kampani pozorujeme, že přibylo více prvků personalizace – to znamená zdůrazňování osobností lídrů a upozaďování vlastních volebních témat. Je to trend posledních zhruba deseti let, ale tentokrát je ještě výraznější.

Vliv na to měla i pandemie covidu-19, protože málo známí kandidáti měli jen velmi omezené možnosti, jak se představit voličům. Mnohem lépe na tom byli známí kandidáti, jako například premiérka Meklenburska-Předního Pomořanska Manuela Schwesigová. Ona byla kvůli pandemii skoro každý den v médiích, byla tam pořád, takže je velmi známá – podle dat ji zná 95 místních obyvatel, což je obrovské číslo. Zároveň je také velmi populární a to díky tomu, jak covidovou krizi řešila, podporují ji dvě třetiny lidí.

Jaká jsou hlavní témata těchto voleb? V debatách často zaznívá boj s klimatickými změnami, sociální záležitosti…

Aspekt personalizace je tentokrát silný i ve volbách do Spolkového sněmu na národní úrovni, a to zejména kvůli tomu, že Angela Merkelová už znovu nekandiduje. Je to vůbec poprvé v historii spolkové republiky, kdy se kancléř už nepokouší obhajovat svůj mandát. Tohle jsme tu nikdy neměli, takže vlastně nevíme, co to znamená, a nevíme, jak to ovlivní výsledek.

Novinka je také to, že máme tři kandidáty na kancléře, i když Zelení se teď už vlastně úplně nepočítají. Obvykle bývali dva, teď k nim přibyla i Annalena Baerbocková ze Zelených. Zajímavé je rovněž, že Olaf Scholz z SPD se prezentuje jako pokračovatel současné vlády (je ministrem financí, pozn. red.), a Armin Laschet, předseda vládnoucí strany CDU, se prezentuje jako vyzyvatel, což je velká změna pozice. To je můj dojem z kampaně a televizních debat.

Kromě toho je podle mě nejdůležitějším tématem na celostátní úrovni klima a environmentální politika. Na úrovni spolkových zemí je to pak víc o ekonomice, pracovních místech a vzdělávání, což spadá do kompetencí zemských vlád. Na celostátní úrovni je to po klimatu mnohem méně výrazněji minimální mzda, mobilita lidí a doprava a energetika. Dvě poslední témata se ale automaticky dotýkají i životního prostředí a klimatických změn.

A téma klimatické změny je silné i ve východoněmeckých státech?

Ano, i když je tady více lidí, kteří popírají klimatické změny, jako například AfD. Ta má ve východoněmeckých státech podporu zhruba od 15 do 25 procent, v některých částech Saska a Durynska mohou být dokonce nejsilnější stranou.

V Meklenbursku-Předním Pomořansku tyto otázky také řešíme, vliv na to ale má, že jsme poměrně velká a řídce osídlená spolková země a vzdálenosti mezi sídly jsou tu velké, autobusová doprava je velmi špatná, a prostě není možné dostat se do každé oblasti. Proto tu převažuje názor, že by měla zůstat individuální automobilová doprava mnohem déle, protože prostě není možné zajistit veřejnou dopravu pro každého.

V západním Německu jsou témata klimatické změny a ochrany životního prostředí mnohem palčivější, a proto tam Zelení v mnoha regionech vyhrávají a vládnou už několik let v Bádensku-Württembersku a jsou velmi zastoupeni ve velkých univerzitních městech. Ve východním Německu jsou Zelení velmi slabí a nutně se obávají, aby vůbec překročili pětiprocentní vstupní hranici.

Jak velký mají ve volební kampani vliv tragické záplavy, ke kterým došlo v červenci na západě Německa? Nemyslím tím jen pochechtávání se Armina Lascheta při solidárním projevu spolkového prezidenta v postižené oblasti, což ho stálo cenné body.

Šlo o největší katastrofu v Německu po druhé světové válce, řekl bych, že ten vliv by veliký. Znovu je to spojeno s klimatickou změnou a v televizích a ve zprávách se týdny neobjevovalo jiné téma. Ve východním Německu to rezonovalo o něco méně, protože je to přeci jen daleko.

Už jste zmínil AfD. Čím to, že je její podpora v Sasku tak vysoká?

Pořád o tom v politologickém prostředí debatujeme, ale pojďme to pojmenovat takto: Zaprvé, Německo bylo dlouhá léta zemí, kde nebyli pravicoví populisté a pravicové extremisté úspěšní, což bylo i v porovnání s řadou evropských zemí výjimečné. Na jednu stranu jde tak o normalizaci situace, tudíž by se to nemělo zveličovat.

Na západě Německa získává AfD od pěti do deseti procent, na východě od deseti do 25 i víc procent. Proč tomu tak na východě je? Hlavní důvod volby AfD není ekonomický, my víme, že AfD nevolí nezaměstnaní, ale hlavně střední třída, která se obává změn. Bojí se globalizace, imigrace muslimů, Afričanů, bojí se digitalizace, ztráty zaměstnání.

Ve východním Německu se silná pozice AfD dá vysvětlit tím, že za doby NDR šlo o velmi homogenní zemi. Bylo tu jen velmi málo cizinců, a pokud tu byli, byli koncentrovaní na jednom místě, a neměli možnost kontaktu s běžnými obyvateli - ať už šlo o sovětské vojáky nebo Vietnamce a Angolany - nikdo se nesetkával s Němci, a na základě toho máme tzv. kontaktní hypotézu. Data ukazují, že lidé, kteří měli kontakt s cizinci, mají méně předsudků. Tam, kde cizinci nebyli, je míra předsudků vyšší. Ve východním Německu je od tří do pěti procent cizinců, v západním Německu je to číslo mnohem vyšší, v některých oblastech až 15 procent, je tam tedy normální, že máte za souseda cizince.

Druhým důvodem je to, že tu lidé v 90. letech zažili velké a rychlé ekonomické změny. Bylo to během pár let a v 90. letech navíc došlo k migraci mnoha mladých a vzdělaných lidí z východního Německa na západ. Zhroucení ekonomiky značilo ztrátu zaměstnání mnoha lidí a velká traumata. Představa dalších změn jako je digitalizace nebo změn spojených s klimatem mnoho lidí děsí.

Mladí lidé se mění, je u nich vysoká mobilita, studují na západoněmeckých univerzitách, ale lidé, kteří zažili konec NDR a 90. léta, si ta traumata pamatují a předávají si je v rámci vyprávění i v rodinách. Obava ze změn se proto u leckoho zakořenila. Lidé na západě Německa jsou přitom na postupné, delší dobu probíhající změny zvyklí. Na východě k nim ale došlo velmi rychle a byly razantní.

AfD tedy pracuje s těmito obavami ve své kampani?

Ano, jejich heslem je Návrat Německa k normálu čili pracují se strachem ze změn. Nikdo neví, co to znamená „normální Německo“, ale lidem se to líbí. Kdo by neupřednostnil normální život před změnami?

Migrace už ale není velké téma, to bylo před pěti lety. Teď už o migraci nikdo nemluví. Ten strach je tentokrát o to, že vláda Zelených donutí lidi vzdát se automobilu, že přijdou o práci kvůli změnám, které s sebou ponese klimatická politika a tak dál. To jsou ty obavy, které akcentuje AfD, a ty padají na úrodnou půdu.

Co se stalo s CDU? Je na svých historických minimech. Je to vina nepopularity Armina Lascheta, nebo jsou už prostě Němci z CDU unavení?

Pokud se podíváme na průzkumy, Angela Merkelová stále zůstává nejpopulárnější političkou v zemi, a pokud by kandidovala, pravděpodobně by byla znovuzvolena. Možná ne s úžasným výsledkem, ale měla velmi dobré šance na to být znovu kancléřkou. Před dvěma roky ale ohlásila, že nebude znovu kandidovat a zřejmě úplně opustí politiku, ale to ještě nevíme. Každopádně uvedla, že odejde z kancléřské funkce, což uvrhlo vedení CDU do velké krize.

Hlavní jádro CDU se desítky let podílelo na vládě, byla to vládní strana. Oni už nejsou ani křesťanští, ani konzervativní, je to klasická strana pro všechny, která integruje mnoho skupin. Jejich základním poselstvím bylo „správné vládnutí“. Poté, co Merkelová oznámila, že odchází, byla předsedkyní krátce Annegret Krampová-Karrenbauerová, kterou pak vystřídal Armin Laschet. Letos na jaře se pak střetl o kandidaturu na kancléře s předsedou sesterské strany CSU Markusem Söderem. To znamená určitou nejistotu, kterou lidé nemají rádi.

Jaký je recept na úspěch sociálních demokratů? Je to jen Olaf Scholz a jeho osobnost, nebo strana?

Oboje, ale více Olaf Scholz než strana. Strana je důležitá, protože SPD se v posledních letech stabilizovala. V minulých letech hodně řešila své vedení i svůj program, ale nakonec se domluvili a vybrali si spolupředsedy a Scholze jako volebního lídra. To přispělo ke stabilitě, protože se prostě všechno nastavilo. SPD to zvedlo šance na úspěch, protože Němci mají rádi stabilitu, je to ústřední prvek.

Olaf Scholz je navíc velmi klidný chlapík, což k té stabilitě také přispívá, navíc se prezentoval jako legitimní následovník Merkelové, protože je spolkovým ministrem financí, jak už jsem zmiňoval. Použil dokonce prvky kampaně Merkelové z posledních voleb: Znáte mě. On prezentuje styl politiky Angely Merkelové, a to funguje. Německu tohle stačí.

Průzkumy předpovídají výhru SPD, ale může být výsledek ještě dramaticky jiný?

Na spolkové úrovni jsou čísla poměrně blízko u sebe, zhruba 25 procent pro SPD a 22 procent pro CDU. V průzkumech máte navíc míru odchylky až několik procentních bodů čili rozdíl může být i docela malý. Proto jsou tyhle volby asi nejzajímavější za poslední desítky let. Nevíme, kdo volby vyhraje. Nevíme, kolik stran bude zasedat v parlamentu, pravděpodobně ale nebude stačit dvojčlenná koalice, ale tříčlenná, což by bylo v Německu vůbec poprvé. Tedy pokud počítám CDU/CSU jako jeden blok. Takovou míru nejistoty jsme v Německu neměli desetiletí.

Do parlamentu se zřejmě dostane i levicová Die Linke, která je ve hře i o možnou koalici se sociálními demokraty a Zelenými. Je to stále postkomunistická strana?

Oni se označují jako demokratičtí socialisté, ale nikdo moc neví, co to znamená. Musí o vstup do parlamentu bojovat, protože v průzkumech mají kolem 6 procent, i když ve východním Německu jsou na tom lépe.

Jako strana se Die Linke v posledních letech výrazně proměnila. Má teď více mladých členů ze západního Německa než z východního. Na východě do strany vstoupili bývalí komunisté, ale členská základna tu za tu dobu velmi zestárla a je vůbec nejstarší stranou vůbec. Spousta ze členů v posledních letech zemřela a další zemřou.

V západním Německu měla podporu jen dvě tři procenta. Na západě jsou ale mladí lidé daleko více radikální a znovu čtou Karla Marxe a uvažují o komunismu. Ve východním Německu sice straníci mluví o komunismu, ale myslí tím spíš sociální spravedlnost a Marxe už nečtou. Jsou tam velmi pragmatičtí a podíleli se už na několika zemských vládách, měli premiéra Durynska a nic se nestalo. Žádný chaos, socialistická revoluce, nic. Prostě se chovali jako sociálnědemokratická strana. Od SPD je odlišuje to, že chtějí vyšší minimální mzdu, vyšší důchody, ale jiné výrazné rozdíly tu nejsou.

Jediný problém pro Die Linke na národní úrovni jsou jejich radikální pohledy na zahraniční politiku, protože chtějí zrušit NATO, což je pro ostatní německé strany nepřijatelné, možná kromě AfD.

Ale i přesto mohou být v potenciální koalici?

Museli by tenhle názor změnit, což není nemožné. Dokazuje to zkušenost z roku 1998, o které mnoho studentů a dalších lidí nechce slyšet. Tehdy měli Zelení v programu zrušení NATO a vytvoření nového systému kolektivní obrany, který zahrnoval i Rusko. V koaliční smlouvě zelení NATO akceptovali a ve vládě už o tom nemluvili. Otázkou je, jestli by Die Linke dokázala tyto své pozice změnit.

Každopádně nevím, jaká koalice vznikne po volbách. Může to být „červeno-červeno-zelená“ (SPD, Die Linke a Zelení) zaměřená na klimatickou změnu, také to může být „semaforová“ s liberály (SPD, FDP a Zelení).

V jakém stavu je Německo po 16 letech vlády Angely Merkelové?

Německo si vede poměrně dobře. Před koronavirem jsme měli velmi dobré ekonomické ukazatele, nezaměstnanost byla velmi nízká, ekonomika rostla, lidé byli velmi dobře naladění. Abych byl upřímný, velké problémy jsme neměli ani s velkou migrační vlnou před pár lety - můžeme si to dovolit, mnoho lidí už si našlo práci, hodně se jich stále učí německy a kvalifikuje, neznamenalo to nějaký výrazný problém. Prostě si to můžeme dovolit.

Merkelová zavedla změny, které nebyly velké, ale zvedly úroveň našeho bohatství. Jediná velká změna, kterou jsme viděli, byl energetický obrat, tedy odklon od jádra, který nastal po Fukušimě. To bylo ale na základě přání většiny společnosti, která nepodporuje jadernou energetiku.

To se týká například digitalizace, ve které jsme zaspali. Podle dat je na tom v celé Evropě hůř už jenom Albánie. Každá země v Evropě, včetně Česka, je na tom co se týče vysokorychlostního internetu nebo dostupnosti chytrých telefonů lépe než Německo. My jsme skutečně propásli řadu příležitostí.

Problémem je také infrastruktura. Ve špatném stavu je spoustu mostů, železnic, a to kvůli finanční rigiditě posledních let, takzvané černé nule. Ta způsobila, že je na tom Německo finančně v mezinárodním srovnání skvěle, ale na druhé straně se zanedbalo mnoho investic. Musíme dělat více, i co se týče klimatické politiky, ale to se týká celého světa. Tyhle věci se propásly částečně kvůli tomu, že vlády Merkelové se až příliš zajímaly o německý automobilový průmysl, což se musí změnit. Německé automobilky nereflektují změny dostatečně.

Zároveň máme být dál na co hrdí. Vakcína proti covidu-19 od firmy Pfizer/BioNTech byla vyvinuta v Německu, mimochodem potomky tureckých imigrantů. Asi bych přeháněl, kdybych řekl, že zachránili svět, ale přispěli k záchraně životů mnoha lidí. To dokazuje, že je Německo dál schopné inovací a bezplatný vzdělávací systém je skvělá věc a v budoucnu se nám dál bude vyplácet.