Článek
Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost jednatele obchodní firmy, který v přestupkovém řízení znevažoval práci úředníků z východních Čech. Nešlo o věcnou kritiku veřejné správy, ale osobně mířené poznámky, konstatovali soudci.
Podle ÚS musí úřední osoby vykazovat větší dávku tolerance, velkorysosti a nadhledu, než lze očekávat od ostatních lidí. Snesitelná kritika však má své hranice, které nejsou u úředníků tak široké jako u politiků.
„Výroky stěžovatele směřovaly proti ‚řadovým úředníkům‘ městského úřadu, od nichž nelze legitimně požadovat, aby snášeli stejnou míru přípustné kritiky jako politicky činné osoby,“ stojí v usnesení.
„Chápeme, že práce, kterou děláte, se vám jeví jako nejlepší možnost z těch, které máte. Děláte pouze svou práci, zákony jste si nevymysleli. Obdobně svoji práci dělali příslušníci jednotek Waffen SS likvidující židy v koncentračních táborech. Ani oni nevymysleli norimberské zákony či nařízení Adolfa Hitlera o konečném řešení židovské otázky, jakkoliv s ním zřejmě souhlasili,“ stálo v jedné z písemností.
Pisatel úředníkům vzkázal, že „míra nechutnosti“ jejich práce je jistě menší než u esesáků, nicméně přesto by se měli stydět. Později napsal, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí o přestupku, nikoliv proti výši IQ pracovnice domnělý přestupek vyřizující, proti kvalitě jejího účesu či vůni jejího pižma."
Za přestupek dostal jednatel firmy pokutu 5000 korun. Neuspěl se žalobou ke Krajskému soudu v Brně ani s kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu, podle kterého se každopádně dopustil znevážení úřední osoby. V ústavní stížnosti muž tvrdil, že sice možná použil netradiční příměr, nešlo však o nepřípustnou či nepřiměřenou kritiku. Správní soudy prý upřednostnily ochranu výkonu veřejné moci před jeho právem na svobodu projevu.
ÚS konstatoval, že pokud mají úřední osoby požívat důvěru veřejnosti a řádně plnit svoji úlohu, potřebují také ochranu před nepříjemnými a urážlivými verbálními útoky. Míra snesitelné kritiky se posuzuje v jednotlivých případech s ohledem na postavení úředníka a roli, kterou ve veřejné správě zastává. Tentokrát šlo o řadové úředníky. „Ze znění výroků lze seznat, že spíše než charakter jakékoliv věcné kritiky činnosti veřejné správy, měly povahu osobně mířených poznámek, které však bezvýhradné ochraně svobody projevu nepodléhají,“ uzavřeli ústavní soudci.
