Připravme se na další pandemii, říká první česká vědecká rádkyně Bruselu

Eva Zažímalová, která od roku 2017 vede Akademii věd České republiky, se v květnu 2021 stane součástí sedmičlenné skupiny vědeckých poradců Evropské komise (GCSA), a to jako vůbec první český zástupce. Úkolem sboru je poskytovat vědecký vhled do široké škály záležitostí, které představují legislativní výzvu pro Evropskou komisi. V rozhovoru pro Seznam Zprávy přední česká vědkyně hovořila o tom, jaké asi budou její první rady, až v květnu do funkce nastoupí.

Tou největší vědeckou i legislativní výzvou Evropy, která zároveň podle Zažímalové i nejvíce odpovídá jejímu odbornému zaměření, je pandemie koronaviru. Co je podle první dámy české vědy v tomto tématu aktuálně klíčové, si můžete přečíst právě v této první části dvoudílného rozhovoru. Na druhou část o detailech fungování vztahu vědců s komisaři i o tom, jak se na jedné otázce může shodnout biolog, religionista, politolog a odborník na energie zároveň, se můžete těšit v příštím týdnu.

Od roku 2017 zastáváte funkci předsedkyně Akademie věd, nedávno jste oznámila, že se budete v prosinci ucházet o kandidaturu do dalšího období, krátce poté vás nominovali do vědeckého poradního sboru Evropské komise. Nezměnil se váš názor na kandidaturu do té vaší stávající funkce?

Tohle byla první věc, která mě napadla, už když kolegové začali mluvit o tom, že by mě Akademie věd nominovala do soutěže o místo v poradním sboru EK, protože už tehdy bylo v proudu rozhodování, jestli budu znovu kandidovat na pozici předsedkyně Akademie věd, a samozřejmě býti předsedkyní Akademie věd České republiky, to je práce na víc než plný úvazek. Takže já jsem se snažila hned zjistit, jak je funkce v GCSA (Group of Chief Scientific Advisors) náročná, a ten časový závazek není zas tak strašný.

Navíc mi kolegové v kanceláři AV ČR už nabídli, že budou pomáhat. Zároveň velmi pravidelně navštěvuji všechny naše ústavy a Akademie věd pokrývá všechny vědní obory s výjimkou klinické medicíny, takže i přístup k různým oborům odpovídá požadavkům, protože ti vědečtí poradci v tom sboru nejsou za svůj obor ani za své instituce, ale jako reprezentanti vědy, co se snaží pokrýt co nejširší spektrum oborů.

Máte už tedy nějakou představu, jak konkrétně bude vaše práce v GCSA vypadat? Budete často v Bruselu?

Bude to hlavně psaní. Samozřejmě nějaká setkání v Bruselu budou, buď osobně, nebo v dnešní době typicky virtuálně, ale myslím si, že ta hlavní zátěž bude shánění podkladů, přemýšlení o těch tématech, protože mimochodem první otázka, kterou mi při výběrovém interview položili, byla, co v této době považuji za stěžejní vědecká témata. Takže na tohle se musí člověk nachystat a do toho Bruselu jet už připravený, což bude ta největší pracovní zátěž.

Zastavil bych se u té otázky největších výzev. Tisková zpráva AV o vaší nominaci nepřekvapivě uvádí na prvním místě pandemii koronaviru. Jak ji podle vás Evropská unie zvládla? Zpětně se třeba hodně kritizuje počáteční zaváhání a pak slabá koordinace postupu napříč Evropou…

Já chci předně říct, že něco takového jako SARS-CoV-2 a pandemie tady v nedávné historii nikdy nebylo. Zároveň tento virus díky svým unikátním vlastnostem i podmínkám současného globalizovaného světa zasáhl poměrně velkou část populace a i ta malá část z této části populace, která má těžký průběh nemoci, je dost velká na to, aby mohla těžce paralyzovat zdravotnictví. A to je samozřejmě důvod, proč se dělají různá opatření. Jenže tohle všechno se na začátku roku nevědělo.

Čína to pečlivě tajila, i když se to tam už na podzim evidentně týkalo milionů lidí, a pokud i třeba nějaké výzvědné služby podávaly takové informace svým vládám, tak ty vlády je nebraly moc vážně. A upřímně řečeno se člověk asi nemůže moc divit, protože v dnešní době nikdo nevěřil tomu, že se něco takového může stát.

Pak se samozřejmě začalo reagovat až trošku hystericky, a protože v EU jsou státy i přes to, že mají nějaké společné závazky, samostatné, no tak každý ten stát samozřejmě reagoval tak, jak mu to v dané chvíli připadalo nejvhodnější, a Evropská unie samozřejmě reagovala se zpožděním. Ale já si neumím představit, že kdybych byla v roli Evropské komise, že bych jednala nějak výrazně rychleji. Se současnými znalostmi, které máme teď, už samozřejmě ano, ale ne na začátku roku. A tohle se dá pochopitelně aplikovat i na naši vládu. Tam si můžeme říct, že třeba měla lépe informovat, lidem to lépe vysvětlovat a být konzistentnější. Ale hledat v těch tlacích ekonomických, zdravotních a sociálních nějaký přijatelný průnik pro všechny, to bylo hodně těžké. Takže pokud jde o to jaro, ano, mohly se věci dělat líp, ale to se snadno říká teď, když už je po té první bitvě.

A co teď?

Teď na podzim bych řekla, že vlády by měly být poučenější a lépe připravené, ale zase tady byla spousta lidí včetně odborníků, kteří byli přesvědčení, že žádná druhá vlna nebude, a každý podvědomě radši věří tomu, co je pro něj komfortnější. Takže já se nechci pouštět do žádné velké kritiky, protože jak říkám, po bitvě je každý generálem. Nicméně to, že se u nás na podzim epidemie tak hrozně rozjela, to samozřejmě byla chyba. Ta opatření měla být zavedena mnohem dřív. A já jsem přesvědčená, že lidé kdekoliv na světě daleko líp reagují i na restrikce, když vědí, proč jsou zavedené. A právě informování a vysvětlování si myslím, že hodně pokulhávalo, minimálně na konci srpna a září, kdy už se vědělo, že se ta situace zhoršuje.

Když přeskočím k Evropě, tak myslím, že Evropská komise se poučila hodně, ale ona nemá právo třeba zakázat státům zavřít hranice, takže jestliže se nějaký stát rozhodne uzavřít hranice, tak to samozřejmě dopadne i na ty okolní a vlastně nepřímo i na celou EU, Evropská komise ale nemá příliš nástrojů, jak tomu zabránit. Pokud jde o stránku podpory hospodářství, vzdělávání nebo vědy, tak tam je otevřena spousta fondů. Tady se ale zase děje to, že EK uvolní nějaké fondy a zadá nějaké poměrně obecné podmínky, na základě kterých z nich lze čerpat. Pak se posuzují návrhy členských států, které o ně žádají. A s tím se často potýkáme právě u nás v České republice, kde se často říká, že si EU zase něco vymyslela. V mnoha případech to je ale tak, že naše státní orgány z toho, co třeba „dala“ Evropská unie, udělají byrokratický moloch, kterým se prokousat, minimálně alespoň ve vědě, není vůbec jednoduché.

Zmínila jste ty největší politické a diplomatické problémy, jak ale hodnotíte evropské počínání z čistě vědeckého hlediska?

Pokud jde o výsostně vědeckou část tohoto problému, tak tady byly velké tlaky na Evropskou výzkumnou radu (ERC), aby najednou velkou část svých peněz vrhla do výzkumu covidu, což je podle mě velmi nesystémové řešení. ERC správně posílila ty už běžící programy a granty, které se vztahovaly k virologické tematice, ale najednou udělat v už zavedeném schématu takovou dramatickou změnu není dobré. Když teď najednou vrhneme všechny peníze na výzkum viru, tak za dva roky, až budou kvalitní vakcíny, bude virus pryč a my najednou můžeme mít třeba problém, že nebudeme mít žádnou energii. Výzkum má dlouhodobý průběh a s tím je třeba pracovat.

Mohla byste už teď říct, s jakou radou ohledně pandemie máte v plánu v tom květnu do Bruselu přijít? Co by Evropa měla dělat jinak?

Určitě si myslím, že by bylo dobré, aby Evropa, potažmo Evropská komise, vypracovala manuál s doporučeními, jak se chovat, když se objeví takováto infekce.

Myslíte nějakou další?

Virologové už desítky let a velmi intenzivně od doby, kdy se objevil SARS 1, předvídali, že může taková situace nastat. Oni upozorňovali, že díky cestování se to během několika týdnů roznese po celém světě, upozorňovali, že pokud někde hrozí nebezpečí velice rychlého šíření nějakého onemocnění, tak viry jako příčina jsou na jednom z prvních míst. Upozorňovali na to, že některé viry mohou způsobovat opravdu vážná onemocnění a pak už je to jen otázka modelování a chápání exponenciálních vztahů, jak rychle se to rozšíří a jaké budou důsledky na zahlcení zdravotnictví. Takže tohle bylo známo, jen tomu jaksi nikdo nechtěl věřit. To, že budou viry problém, se prostě vědělo.

Současně dokonce virologové předpokládali, že ty viry přijdou z východní Asie kvůli tamním hygienickým a stravovacím návykům i kvůli tomu, že těch lidí je tam hodně a žijí na malém prostoru společně se zvířaty, o která se dobře nestarají, a ta zvířata jsou pak vystresovaná, a tím pádem jsou ideálními přenašeči pro různé viry a tak dál. Tohle všechno virologové věděli a je s tím potřeba počítat, pandemie tohoto typu mohou s nějakým novým virem přijít znovu.

Na to je potřeba se připravit, a to na mnoha úrovních. Jedna úroveň je řekněme organizační na úrovni EU, to znamená mít připravené nějaké mechanismy, aby se třeba Brusel rychle dozvěděl, že v některé zemi se objevuje ten či onen problém, co je třeba udělat, aby se zabránilo šíření paniky, kolapsu ekonomiky a samozřejmě i šíření například nákazy a tak dál. Tohle nikdo připravené neměl. V Česku jsme měli připravené krizové plány na základě povodní. Ale přeci jen povodeň není virus.

A je to i nyní tak, že ty plány pořád nikdo připravené nemá?

Já samozřejmě nevím, jak je to v jiných státech, ale podle toho, co jsem viděla a jak se jednotlivé státy chovaly, například Švédsko jinak než Francie, Británie to zarputile odmítala do té chvíle, než onemocněl pan premiér… na tom nebylo nic koordinovaného. Já si myslím, že takový manuál by byl velmi potřeba, a je ovšem otázka, jak dalece by byl závazný pro členské země. Ale to už není problém k řešení pro vědecké poradce, tam už je to politika.

Druhá věc je, jak je Evropa připravená z hlediska vědecko-zdravotnického. To znamená, jak dalece má připravené nemocnice a zdravotnické kapacity, které by třeba mohla operativně přesouvat i přes hranice států, to se zčásti dělo, ale bylo to málo a řekla bych motivované spíš zespoda, kdy třeba došlo k dohodě v rámci jednoho regionu, to je naprosto v pořádku, ale možná že by bylo dobré, kdyby někde byl nějaký mozek, který by operativně řekl, že někde už to opadá, je tam 30 % volné kapacity, a když se dá polovina z ní někam, kde je to potřeba, bude to dobré. A zároveň by bylo dobré mít dopředu zmapované nějaké komunikační cesty.

Zdravotnickou připraveností ale myslím i to, že vlastně v Evropě není příliš mnoho velkých farmaceutických firem, které by byly schopny rychle a ve prospěch Evropy zareagovat s výrobou nějakých léků a vakcín. Jsou to velmi často obrovské nadnárodní koncerny, které velice často mají nejsilnější vazby třeba ve Spojených státech. A tam jde hlavně o kapitál. Vymyslet vakcínu a připravit vzorky mohou vědci v laboratořích a také to dělají, ale pak je celý dlouhý proces klinického testování, což je strašně drahé. Na to žádná vědecká instituce v Evropě nemá. Jsou nějaké firmy ve Švýcarsku, ale to není v EU. Viry ani bakterie ale neznají hranice a Švýcarsko leží v centru EU. Takže tady si myslím, že by Evropa mohla nějak systémově zasáhnout, aby pak byla lépe připravená, protože ono to sice stojí velké peníze, ale když si to pak kupujete od těch farmaceutických firem, tak zaplatíte ještě víc, protože ony si k tomu logicky připočítají svůj zisk a třeba i velké náklady na dopravu.

Jak by podle vás měl systémový zásah EU vypadat? Sám si vůbec nedovedu představit, jakou by taková spolupráce s firmami mohla mít podobu.

Určitě se to dá řešit různými způsoby, ale tohle už je otázka spíš pro ekonomy než pro vědce. Úkolem té poradní skupiny nebude tohle vyjednávat, ale určitě bude jejím úkolem na to upozornit. Zároveň bych ale ještě ráda dodala, že do kompetence té skupiny spadá například upozorňovat, že u vývoje nových věcí (a nejen co se týká farmaceutického průmyslu) bývají i malé firmy nebo start-upy. Třeba jako je firma BioNTech (*která se podílí na vývoji vakcíny od Pfizeru) a nakonec krásným příkladem tohoto postupu je i třeba vývoj léku pana profesora Holého proti AIDS a hepatitidě a klíčová úloha tehdy začínající firmy Gilead Sciences.

Věříte, že se k něčemu takovému v dohledné době Evropa dopracuje? Poučíme se?

Tohle je velmi dobrá otázka hlavně pro exekutivy v jednotlivých státech, protože normální člověk, a viděli jsme to nakonec i letos v létě, si rád oddychne a řekne, že už je to pryč, a zapomene. To se děje zčásti proto, že lidé nebyli poučení, což si myslím, že je velká chyba a výzva, aby vláda i vědecké instituce šířily osvětu. No a pak je třeba, aby si vzala exekutiva příklad a opravdu připravila plány na všech možných úrovních. To si myslím, že by bylo rozumné, a já, pokud to bude jen trošku možné, tak na to budu upozorňovat a myslím, že v té skupině poradců na to budeme upozorňovat všichni. Nakonec první stanovisko k pandemii, které už tato skupina poradců vydala, tam toto samozřejmě má také zakódované, to není moje „geniální hlava“, která by to vymyslela, to je prostě logický postup.