Připravil ministra dopravy o místo: Dálniční známky nejsou let na Mars

Když jste psal ten status na sociální sítě, kde jste se opřel do zakázky na dálniční známky, čekal jste, že to povede až ke konci ministra Kremlíka?

Ani trochu.

Takže vás to překvapilo?

Překvapilo mě to, co se stalo, ale to, že byl odvolán, je asi logické k téhle situaci.

Opozice se o to snažila celkem dlouho, vy jste řekl, že jste napsal jeden nevinný status, to znamená, že jeden nevinný status od podnikatele má větší sílu než opozice v Česku?

No, upřímně řečeno, vlastně asi ano. Ale je to, myslím, tím, že to bylo z toho statusu znát, že to myslím vážně, že mně to opravdu vadí a že mám vůli s tím něco udělat. To mě aktivovalo jako nikdy a přesvědčilo to i lidi, protože ten status má asi 400 tisíc čtení, je to pro mě neuvěřitelné. Z LinkedInu se stala skutečně živá síť, což také rozhodně není.

Vy jste rozhýbal sociální síť, ale rozhýbal jste i premiéra Andreje Babiše, který se s vámi sešel. A po té schůzce jste řekl, že byl naštvaný. Už z toho jeho naštvání jste cítil, že budou padat hlavy?

Ano.

Takže vám řekl, že ministr končí?

Ne.

A z čeho jste tedy vycítil, že to povede k pádu ministra?

Protože já, kdybych byl na jeho místě, tak bych to řešil úplně stejně.

Ministr Vladimír Kremlík na svém Twitteru napsal: „Mojí prioritou bylo spuštění systému elektronických dálničních známek tak, aby nedošlo k žádnému zdržení. Věřil jsem Státnímu fondu dopravní infrastruktury, že má takovou zakázku absolutně pod kontrolou.” To vypadá, že přiznal nějaké manažerské pochybení, nicméně tu vinu vidí na straně Státního fondu dopravní infrastruktury. Věříte mu to?

Já pana ministra vůbec neznám, ani neznám strukturu té organizace, osobně si myslím, že není jednoduché to řídit a řešit a že to skutečně vyžaduje systémovou změnu, jiný přístup. Ne, že by se něco takového v principu nedělo dříve ve firmách, ve velkých korporacích. Samozřejmě nikoliv v takhle absurdních částkách, ale ta neznalost zadavatelů vedla do určité míry k tomu, že se zakázky zbytečně komplikovaly, že se dělaly, řekněme, takovým způsobem, který spíš vyhovoval dodavateli než tomu objednateli. A vlastně teď je vidět markantně ta komerčnost, která se v tom velmi posouvá, a ti lidé, kteří fungují v komerční sféře a zadávají zakázky, za poslední tři čtyři pět let udělali obrovskou cestu kupředu a já jsem se rozhodl, že do toho trošku strčím a pomůžu tuhle digitální transformaci přenést i do státního sektoru.

A co byl ten zlomový bod, kdy jste si řekl, že napíšete ten status a rozhodnete se udělit lekci státu?

Že už jsem se na to nemohl dívat. My jako firma sídlíme tady v České republice, platíme tady značné daně a to si nestěžuji, ale vadí mi, že s těmi daněmi potom někdo pracuje tímhle způsobem. Já za ně chci dostat službu a tohle není služba. Kdyby si komerční subjekt objednal od nás takový e-shop, tak to skutečně bude stát zlomeček, a to se bavíme o setině nebo něco takového.

A kde podle vás slovy klasika udělali úředníci tu největší chybu?

To nevím, ale myslím si, že obecně, když jsme to po té mé výzvě začali řešit důkladněji, je to bezpochyby kombinace více faktorů. Technologicky špatně nebo příliš naddimenzované, architektonicky nevhodně řešeno, prostě redundantní služby a pochopitelně zřejmě asi ne vhodný způsob výběru toho dodavatele. Prostě v otevřené soutěži, zjednodušené zadání, ztransparentněné zadání by vedlo úplně k jiným výsledkům.

Pojďme se tedy podívat na tu vaši akci. O víkendu se sejde parta IT nebo programátorů a co z toho vznikne? Co pro laika, který nerozumí programování, takový hackathon znamená?

Může z toho také být pěkná ostuda.

A bojíte se toho? Protože vy jste napsal, že to může být drama.

Toho se bojím, já se toho bojím vždycky. Vždycky, když podepisuji smlouvu a je tam nějaký termín, nějaký rozsah, tak mám strach. A to nikdy nebylo ještě na dva dny. Takže ano, upřímně ano, jestli se ptáte, bojím. Jestli věřím tomu, že to dodáme: Ano, věřím. Ale je tam x faktorů, protože to není tak, jak se leckdo snaží marginalizovat, že vyvíjíme nějaký e-shop a tam to bylo složité řešení. Ne, my vyvíjíme řešení takové, jaké stát potřebuje. Je to komplexní řešení toho problému, to znamená výběr mýta, kontrola nebo napojení na nějaké kamerové systémy, účetnictví, evidence, všechny ty funkce, které tam byly, tak ty se pokusíme vyvinout, ale jinak, jednodušeji. Čili jdeme i do toho zadání, i do té realizace.

A jak spolu souvisí to, že říkáte „Bojím se toho, že to bude ostuda“, s tím vaším sebevědomým statusem, kde píšete „My to státu ukážeme, žádný problém“?

Protože jsem si myslel, že si toho nevšimnete.

Takže jste to tam dával jen tak?

Ne, řekněme, že to byla určitá výzva pro pár lidí okolo.

Takže jste čekal, že to zůstane bez povšimnutí, a když se to povede, tak to někam s velkou slávou ponesete?

Upřímně jsem čekal desítky, stovky lidí, které to nějakým způsobem osloví, a věřil jsem tomu, že se pár programátorů zvedne a přijde k nám na víkend a zkusíme to udělat a ukázat spíš svému nejbližšímu okolí: „Hele, to je fakt absurdní, e-shop na 3 produkty ve třech jazycích se dá udělat.“ A ono upřímně se dá udělat ještě mnohem jednodušeji a dobře. Připouštím, že jsou tam nějaké systémy na pozadí, které to komplikují, ale v zásadě se takové dílo dá udělat za relativně krátký čas. To, co řešíme, ten víkendový hackathon, je extrémní situace. Proto se toho bojím.

A kolik lidí se tam sejde a co konkrétně budou dělat? Budou spolupracovat spolu, nebo každý bude řešit nějakou část zvlášť?

Ten projekt je rozdělený, myslím, že je to pět dílčích celků. Patří mezi ně třeba e-shop, pak je tam nějaká integrace, je tam to ověřování, což je v podstatě navíc nad to státní zadání. Také jsme se rozhodli udělat něco, co by do budoucna spíš mělo být použito v portálu občana, který už existuje a je funkční. Protože my nemáme přístup do těch systémů, tak jsme se rozhodli to doprogramovat navíc, něco jako zákaznickou zónu. Čili máme tam asi pět částí, všechno to děláme dvakrát. V podstatě na každou část toho projektu jsou dva týmy čili celkem je to asi deset týmů, 50 až 60 lidí, kteří budou paralelně vyvíjet totéž, tak abychom měli vysokou míru pravděpodobnosti, že alespoň jeden tým v každé té části uspěje.

A máte slíbeno od premiéra Andreje Babiše, že v případě, že uspějete, tak si to od vás vezme? A co konkrétně mu dáte?

To řešení tak, jak ho chceme postavit, je skutečně plně funkční a k potřebám státu. A to na obou částech, to znamená prodej elektronických dálničních známek a napojení na nějaké další systémy v pozadí nebo na core systémy státu a verifikaci pro kamery průjezdu na dálnicích, bude připraven na plnou funkčnost a na zátěž, kterou stát potřebuje. Komplet se vším. Navíc ten systém bude mít otevřené rozhraní pro integraci dalších třetích stran, jako jsou třeba benzinové čerpací stanice a jejich aplikace, e-shopy nebo podobní další partneři, se kterými se stát výhledově může dohodnout na tom, že za nějaký poplatek mohou zprostředkovávat prodej. A tohle řešení nabídneme státu, pochopitelně pokud stát bude nucen odebrat to vytendrované řešení za 401 milionů, to už bude na nich, jak to budou řešit.

A nabídnete mu to zdarma?

Ano.

V případě, že neuspějete, nebude to signál toho, že stát to umí nakonec líp?

To je právě to, proč se toho bojím.

Ministerstvo dopravy samo k tomu napsalo, že naprogramovat takový systém za jeden víkend není tak jednoduché. Že nejde jen o e-shop, nebojíte se, že vám něco uniká?

Určitě ne, protože máme skutečně všechny informace, co potřebujeme mít, máme insidery, specialisty, odborníky zvenku, dobrovolníky, kteří o tom, co se má vyvíjet nebo mělo vyvíjet, vědí úplně všechno. A zároveň my sami máme dostatečné povědomí, jak by ta situace, jak by to řešení mělo vypadat. Čili absolutně se toho nebojím. To, co skutečně stát objednal, a to, co potřebuje pro dodání dálničních známek, je výrazně jednodušší. Dramaticky jednodušší než to, co se prezentuje občanům, aby se obhájilo 401 milionů korun.

Já se ptám i na to, protože programátor a odborník na technologie Martin Malý napsal článek, kde mluvil o té své zkušenosti, jak zaváděl systém pro novinové předplatitele, a on tvrdil, že zpočátku si také myslel, že to je něco, co zvládne pár šikovných hlav za víkend, pak ale narazil třeba na to, že se musí zohlednit období svátků nebo že někdo objednává noviny, ale ty můžou chodit na více adres, demobalíčky, různé objednávky a podobně. Máte všechno tohle zmáknuté?

Třeba to, co jste zmiňovala, se vlastně dálničních známek vůbec netýká.

To je jenom příklad, jak mohl narazit v případě nějakého jiného problému na spoustu dalších věcí. Tak se ptám, jestli máte domyšleny všechny ty kroky?

Dennodenní chleba naší firmy je dělat řádově složitější řešení. Pro komerční subjekty v Čechách a v zahraničí zejména. A to, co tady vyvíjíme, je opravdu, nechci to zlehčovat, relativně standardní řešení. Normální, malilinký e-shop s třemi virtuálními produkty, s nějakými integracemi, skutečně velmi banální řešení.

Protože já, když budu vycházet z toho článku, tak on tam píše: „To máte párování plateb, ověřování slevy pro seniory, pro studenty, expirace karet, ověřování nároků na slevu, offline platby.“

Nic z toho to neobsahuje.

Rozumím, ale jenom říkám, na co on naráží, vy jste si jistý, že máte každý ten krok a detail úplně vyřešené?

Tady jsou kroky typu, že jsou různé formáty SPZ, různé formáty SPZ ze zahraničí a tak dále, prostě jsou tady situace, kdy nakoupíte a tu SPZku chcete aktivovat hned, myslím ten průjezd nebo respektive tu dálniční známku, nebo na pozdější období a tak dále. Prostě ano, to všechno je. Ale, prosím vás, my necestujeme na Mars, to je složitější. Je to dokonce jednodušší než letět na Měsíc, my prostě letíme z Prahy do Londýna, to je celé. To je banální věc, která se děje každý den.

A mluvili jste i s Ministerstvem dopravy, s jejich úředníky, protože oni vám nabídli tu pomoc?

Nenabídli.

Napsali na twitterovém účtu Ministerstva dopravy, že se ze zástupci výzvy rádi setkají a sdělí jim některé požadavky, které musí tento systém bezpodmínečně splňovat, tak proto se ptám, jestli byla nějaká schůzka?

Nebyla, jako skutečně na můj e-mail ani k nám do firmy to nedošlo.

Bylo to veřejně na Twitteru.

Já vím, no. To je spíš taková deklarace, si myslím, ale nic ve zlém.

Nepotřebujete ty informace?

My je máme. Upřímně těch nabídek ze strany různých dobrovolníků, organizací, my vám s tím pomůžeme, porozumět tomu, co oni to tam chtěli nebo jak to tam mají udělat a tak dále, my jich máme hodně. Hned jak jsem napsal ten post, tak během pár hodin jsem měl několik insiderů, kteří věřím tomu, že mají dost informací, abychom byli schopni to zadání splnit. Koneckonců je to naše každodenní práce, to je to, co my jako firma děláme. My zanalyzujeme byznysové potřeby, tady v tom případě je to skutečně jenom byznysová potřeba, stát potřebuje vybrat šest plus miliard na mýtu digitálním způsobem a zároveň potřebuje dostat informace o tom, kdo má zaplaceno do registru vozidel, a zároveň potřebuje dát možnost policistům a dalším systémům ověřit, že to auto, které projíždí, má buď zaplaceno, nebo je osvobozené od placení nebo nemá zaplaceno a policisté se mají sebrat, chytit ho a dát mu pokutu.

Když to hodně zjednodušíme pro diváky, tak vy jste Respektu k zakázce na dálniční známky řekl následující: „Jako kdybyste jel s manželkou večer do divadla, místo taxíku si na to koupil nové auto a ještě k tomu ho koupil nesmyslně draze.“ To znamená, že vy teď vyvíjíte levný taxík?

Tohle se týkalo jednoho konkrétního detailu. V tom požadavku od státu je: Vybudujte nám na zelené louce call centrum konkrétně. To vůbec nedává smysl. Jako proč? V zemi, kde pracuje asi sto nebo přes sto tisíc lidí v call centrech, která existují, poskytují služby, část toho už je digitalizováno. Dneska už call centra umí pracovat automatizovaně, protože prodáváte jenom tři produkty, tak nejpozději do nějakého množství volání na call centrum se dostanete statisticky do stavu, že už se tam neobjeví žádný nový dotaz, který jste ještě nedostali.

A v případě, že uspějete, znamená to, že se změní zadávání zakázek v Česku?

Jinak bych to nedělal. Ale upřímně, já jsem nikdy tuto státní sféru nesledoval a ani ji v principu nesleduji, ale tohle nešlo přehlédnout. To je to, co my standardně děláme pro komerční subjekty v zahraničí i tady v Čechách. A i když děláme řádově složitější projekty, máme klienty, pro které děláme e-shopy v deseti zemích, jsou tam skutečně miliony jednotlivých položek a ten e-shop stál řádově osminu toho, co stát chce zaplatit za e-shop v jedné zemi s třemi virtuálními položkami.

A obecně: Našel byste tam shodné rysy, kde stát dělá chybu v zadávání zakázek, je to tím, že nemá třeba dost odborníků?

Je to i o té zkušenosti. Je to o tom, že dneska je obrovská poptávka po lidech, kteří se orientují v IT, ať už na té úrovni toho dodavatele, řekněme, toho programátora, nebo na úrovni toho objednatele, toho prostě product owner nebo jak tomu budeme říkat, jsou na to různé formulace na toho, kdo zadává. A je to prostě tak, že poptávka po lidech a zkušenost těch lidí s technologiemi není dostatečná, a navíc technologie se dramatickým způsobem vyvíjejí. To je vývoj, jaký ve většině jiných odvětví si lidé nedokážou představit. Tady je to tak, že rok dva a je to zastaralé. Nebo se zkombinují dva produkty do jednoho a už nepotřebujete třetí. Prostě poměrně dost se to vyvíjí a ten trend je třeba sledovat, jinak se dostanete do situace, že věci děláte zastarale, pomalu, složitě a pochopitelně draho.