Případ českého teroristy? Je rozhodně špatně to zesměšňovat, říká soudce

Publicistický pořad Terén pořídil s Jaromírem Baldou první rozhovor po propuštění z věznice. Odseděl si dva roky a osm měsíců. Podívat se na něj můžete v úvodním videu. O výjimečnosti daného případu, o tom, zda již Balda není pro společnost nebezpečný, a také o tom, jak předejít opakování podobných případů, hovořily Seznam Zprávy s Jiřím Wažikem, soudcem Krajského soudu v Praze, který Baldu odsoudil.

„Rozhodně je špatnou cestou takové jednání zesměšňovat, tvářit se, že bylo pouze náhodným jednáním jednoho člověka. Myslím si, že je podstatné pracovat se strachem určité skupiny obyvatelstva, i když se někomu ten strach může zdát iracionální,“ říká soudce.

Můžete nejprve vysvětlit, proč jste čin Jaromíra Baldy kvalifikovali jako teroristický útok?

Vydal lidi v obecné ohrožení a těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil nebezpečného jednání. Pokácel stromy na trať při vědomí toho, že tam bude projíždět vlak, a bez rozumného důvodu spoléhal na to, že se těm lidem nic nestane. Oproti obecnému ohrožení to jednání naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu teroristického útoku, protože zároveň k tomu přibyl úmysl závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo. Neboť na místě té možné nehody rozházel letáky s nápisy, které měly evokovat, že je tam zanechali vyznavači islámu. Domnělí radikální islamisté v nich sdělují: Jsme tady, jsme připraveni páchat teror a pokud se neobrátíte na naši víru, tak budete mít problém.

Pan Balda říká, že nechtěl nikomu ublížit, a v podstatě naznačoval, že umí zacházet s pilou a měl to vyměřené, takže se nemohlo nic stát. Co k tomu řekli znalci?

To je velice jednoduché. Drážní znalec, který tu věc posuzoval, několikrát k různým dotazům v různých kontextech zopakoval, že jediným faktorem, který zabránil vykolejení těch vlaků, bylo štěstí. To znamená naprosto žádná okolnost, která by byla na straně obžalovaného, která by mohla tomu vykolejení zabránit. Středová rychlost vlaku byla 70 kilometrů v hodině, strojvedoucí, byť reagovali okamžitě, tak měli možnost si těch kmenů všimnout zhruba 100 metrů před tou srážkou a s ohledem na valivou sílu vlaku by potřebovali těch metrů nejméně 400.

V prvém případě se jednalo o pokácení stromu v místě za zatáčkou, ve druhém případě to bylo v podvečer za šera, takže ty podmínky byly ještě ztíženy, tedy šance zabránit střetu byla nulová.

Takže bylo štěstí, že nikdo nebyl zraněn.

Bylo štěstí, že ten vlak nevykolejil, a jak znalec zopakoval, pak už se nedá dopočítat, jak by se ten vlak choval, nicméně mohlo dojít v tom prvním případě dokonce k pádu soupravy ze stráně. A to si asi dokážeme představit, že ty následky by byly fatální.

Šlo podle vás o promyšlený čin z jeho strany?

Byl to jeden ze zásadních bodů obhajoby, že nešlo o promyšlené jednání. Obžalovaný opakoval, že se jednoho rána vzbudil po ošklivém snu, kdy se mu zdálo, jak hordy islámských radikálů najíždějí na Českou republiku, a proto se rozhodl okamžitě pod vlivem tohoto prozření něco udělat.

Ale důkazy, které měl soud k dispozici, tuto možnost vylučují. Bylo prokázáno, že obžalovaný si vyhlédl to místo, kde bude nejvhodnější stromy pokácet, byl se tam předtím několikrát podívat, zajišťoval si pilu, kterou si nakonec na jeden ten útok půjčil, hledal na internetu texty, formuloval ty texty, které následně byly na letácích, které tam rozházel. Takže byla to dlouhodobá příprava, nebylo to náhlé hnutí mysli.

Jaká byla jeho motivace? On říkal, že chtěl vyburcovat lidi…

S tím by se asi dalo souhlasit, že chtěl vyburcovat lidi k nějaké z jeho pohledu představě, že naší zemi hrozí nebezpečí v souvislosti s přistěhovalectvím. Ale rozhodně si na to vybral velice nešťastnou platformu. Uvěřili jsme mu v tom, že určitě nebylo přímým úmyslem ublížit těm lidem ve vlaku. Ale v situaci, v jaké ten útok spáchal, musel být srozuměný s tím, že to může dopadnout špatně. Je to jako když v městském parku vystřelíte do křoví, tak můžu uvěřit tomu, že jste nechtěla nikoho konkrétního zastřelit, ale když se tak stane, tak logicky jste byla srozuměna s tím, že na takovém místě k tomu může dojít. A budete odsouzena za vraždu.

A ta lítost, kterou projevil u soudu? Uvěřili jste mu ji a byla dostatečná podle vás?

Ta lítost byla podle mě upřímná ve vztahu k těm lidem ve vlaku, ve vztahu ke strojvedoucím, kterým se stále omlouval za veškeré komplikace, za tu hrozbu. Omlouval se v podstatě i všem policistům za to, že musí trávit čas s touto jeho věcí. Ale nezaznamenal jsem tam za celou dobu jakoukoliv lítost, která by směřovala k tomu, že konkrétní náboženskou skupinu vystavil v podezření, že takový čin spáchala.

Máte pocit, že byl s výsledkem akce spokojený?

Pokud hovoříme o tom, že chtěl vyburcovat skupinu obyvatel, aby měla pocit, že nám taková hrozba (ze strany uprchlíků) hrozí, tak s tím asi spokojený být mohl.

Co o něm řekli znalci z oboru psychologie či psychiatrie?

Soud pochopitelně zásadně řešil otázku příčetnosti obžalovaného, protože v situaci, kdy by znalci dospěli k závěru, že příčetný nebyl, tak by to bylo na zproštění obžaloby. Nicméně znalci vyslovili, že obžalovaný byl příčetný. Uvedli, že obžalovaný netrpěl duševní chorobou ve smyslu psychózy, byla u něj ale nalezena organická porucha osobnosti. Takže právě vlivem těch informací, které se k němu dostávaly z veřejného prostoru, tak když to řeknu laicky, tak se mu zatemnila mysl a nebyl schopný úplně na 100 procent ovládat a rozpoznávat to své jednání.

A jaká je tam tedy podle znalců možnost nápravy?

Znalci dospěli k závěru, že obžalovaný je částečně pro společnost nebezpečný. Soud nakonec tedy volil jako tu dostačující formu potrestání čtyřletý trest odnětí svobody a zároveň uložení ochranného léčení, které je psychiatrické a je v ambulantní formě, to znamená, že obžalovaný dochází k psychiatrovi, není nikde v ústavní léčbě, není nikde zavřený s tím, že tato forma léčby by měla být do budoucna dostačující.

Dostal čtyřletý trest, ale propustili ho dříve. Proč?

Obžalovaný Balda požádal o podmíněné propuštění po dvou třetinách trestu, dříve to ze zákona u tohoto trestného činu není možné. Bylo mu vyhověno, 8. prosince byl podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby pěti let a stanovením dohledu probačního úředníka. A dále musí plnit to ochranné léčení.

A myslíte si, že je to dostatečné? Znalci psali něco o tom, že resocializace není úplně možná.

Znalci uváděli, že resocializace je ztížená, ale že k nějaké kompenzaci by mělo stačit to ochranné léčení ambulantní formou. To má v tuto chvíli de facto uloženo na dobu neurčitou. Takže pokud by měl lékař – psychiatr pocit, že je potřeba dále kompenzovat ten mentální stav odsouzeného, tak bude ochranné léčení probíhat i do budoucna.

Jak moc výjimečný pro vás případ pana Baldy byl?

Byl určitě velice výjimečný – jak pro mě, tak obecně pro justici, protože se jednalo o první odsouzení za teroristický trestný čin. A byl výjimečný samozřejmě také tím, že Jaromír Balda nebyl terorista v tom slova smyslu, který by si obvykle člověk představil. Rozhodně to bylo patrné i z toho policejního vyšetřování, jak velké bylo překvapení policistů, kteří se zabývali těmi útoky ještě v době prověřování a před vyšetřováním, když zjistili, kdo je jejich pachatelem. Že je to téměř 70letý důchodce.

Jaké ponaučení by si podle vás z tohoto případu měla naše společnost vzít?

Já jsem nad tím přemýšlel a myslím si, že rozhodně je špatnou cestou takové jednání zesměšňovat, tvářit se, že bylo pouze náhodným jednáním jednoho člověka. Myslím si, že je podstatné pracovat se strachem určité skupiny obyvatelstva, i když se někomu ten strach může zdát iracionální, tak se snažit empatickým způsobem pochopit podstatu toho strachu, vysvětlovat, argumentovat. Není to nic jednoduchého, ale myslím si, že bez toho to nepůjde.

Takovým hlavním motivem v tomto případu byl tedy podle vás strach?

Myslím si, že strach hrál opravdu velkou roli a byl motivací toho, že obžalovaný Balda skutečně tu motorovou pilu vzal a ten nápad, který se mu zrodil v hlavě, šel vykonat. To konstatovali i ti znalci a vyplynulo to z veškeré komunikace pana Baldy v té době – skutečně se obával toho, že zemi hrozí masivní nebezpečí ze strany islámských radikálů.

To znamená, že ti, kdo šíří strach, mohou aktivovat nějaké další Baldy?

Tak to každopádně. Dá se říci obecně, že ti, co šíří strach, tak určitým způsobem mají spoluzodpovědnost za takové skutky.