Princip jednoho razítka udržíme, víceméně. Ministryně o stavebním zákonu

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová s poslanci připravuje tzv. komplexní pozměňovací návrh, který se má schválit počátkem jara a platit o dva roky později. Jakého kompromisu dosáhla při jednání s poslanci a zástupci měst, vysvětluje ministryně v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Zákon má především odstranit nejistotu, kterou dnes musí mít každý investor, když žádá v různých městech a při různých stavbách o stavební povolení. V Praze po odchodu primátora Pavla Béma se najdou stavby, kde investor čeká klidně na povolení pět sedm let. Ale stejné kolečko přes územní a stavební řízení se v krajském městě stihne za jeden rok i v případě velkých bytových domů, pokud někdo do procesu „nehodí vidle“, tedy nepodá odvolání nebo nežádá přezkum. Nestačilo by vylepšit současný systém a jen odstranit překážky, které se tu a tam objevují?

„Sám jste říkal, že proces trvá rok, když do toho nikdo nehodí vidle. My máme v návrhu rok včetně odvolání a přezkumu. Přitom jsme museli jít do všech detailů stavebního řízení, abychom to tak dokázali. Současný ideální stav, kdy územní a stavební řízení proběhne bez odvolání a přezkumu za rok, trvá stejně příliš dlouho. Když je to jednoduchá stavba, tak stačí třicet dnů a není důvod to jakýmkoli způsobem zdržovat,“ vysvětluje svůj záměr ministryně, jejíž tým se s paragrafy potýká už tři roky.

V čem je základní princip, bez kterého by nakonec nový zákon nefungoval nebo nepřinesl nic nového?

To je princip jeden úřad - jedno razítko - jedno povolení. To je nit, kterou ten systém vážeme. Samozřejmě můžete namítat, že jsme nechali obce v přenesené působnosti. To už jsou dva úřady, státní stavební úřad na úrovni kraje a obecní úřad. Ale to je ve skutečnosti jeden úřad. Protože krajský stavební úřad by pro obec fungoval jako odvolací orgán, a když to budou složitější stavby, tak zase budete komunikovat rovnou s tím krajem. Jako osoba nebo investor budete vždycky komunikovat s jedním úřadem. Veškeré hodnocení se pak odehrává vevnitř. Vy podáte jednu žádost, dotčené orgány spolu komunikují, a pak dostanete jedno razítko, proti kterému jsou zase možné všechny odvolací procesy.

Nemůže se přihodit, že budu vyřizovat stavební povolení na obci, pak si mě ale z kraje zavolá někdo z životního prostředí, potom někdo od hasičů, člověk přes památky a každý bude chtít, ať něco doplním?

To se právě nestane. Tím, že budou všichni integrováni pod jednu střechu, tak se na projekt nejdříve podívají a domluví mezi sebou. Největší problém je vždy mezi hasiči, památkáři a hygienou. Hasiči dnes řeknou: „Souhlasíme, ale potřebujeme mít únikové schodiště.“ Ale památkáři řeknou: „My vás vnitřkem nepustíme, musíte udělat nějaké zázemí na dvoře.“ Napříště se dohodnou, domluví sezení s investorem a řeknou, za jakých podmínek by to šlo. Investor dostane stanovisko od všech najednou. Zároveň do zákona dáváme, že jako investor můžete využít předběžných konzultací. Pojedete na jeden stavební úřad a budou tam sedět všichni - hasič, životní prostředí, hygiena. Třeba vám rovnou řeknou, že tady nemůže být nějaká podlahová krytina, tu vám hasiči nikdy neschválí, protože je hořlavá. Ale památkář řekne: „My nemůžeme připustit dlažbu. Tam musí být parkety, protože to je chráněný objekt.“ A teď se budete bavit nad konkrétním projektem. To byl také velký požadavek investorů, abychom vůbec umožnili předběžnou konzultaci, protože bez ní by to bylo metodou pokusu a omylu.

Zákon už vzniká roky, přesto domlouváte komplexní pozměňovací návrh. Tím se obvykle myslí, že ve Sněmovně či na ministerstvu napíšou úplně nový návrh zákona. To je i váš případ?

Tak to úplně nebude. Slovem komplexní se myslí, že půjdeme do všech detailů, pokud budeme chtít cokoli vylepšit. Jsou poslanecké kluby, které vyžadují ještě radikálnější změnu v institucionálních modelech. Zase jiná parta poslanců řeší otázky územního plánování. Nebo se třeba navrhuje, že by se mělo pod stavební úřad přesunout nakládání s vodami, a to zase musíme projednat s ministerstvem zemědělství a životního prostředí. Také my sami, jak čteme zákon donekonečna znovu, tam nacházíme věci, které jdou ještě vylepšit. Než to dělat dílčími změnami v jednotlivých souborech paragrafů, tak tomu říkáme komplexní pozměňovací návrh. Tu kostru ale necháme.

Zůstane i po změnách Nejvyšší stavební úřad v dosavadní podobě, od centrály přes krajské pobočky až po přenesenou správu na obcích?

Ano. Mně se nelíbí slovo nejvyšší, lepší by bylo státní stavební úřad. Myslí se tím hlavní úřad, který bude metodickým orgánem i tou poslední instancí pro odvolání. Státní úřady na úrovni krajů v návrhu zůstávají a pak je otázka, jestli prvoinstanční stavební úřady budou v přenesené působnosti na obcích anebo jestli půjde o čistou státní stavební správu. To znamená, že první instanci zajistí územní pracoviště kraje v jednotlivých obcích.

To se zatím neví?

Zatím o tom přemýšlíme. Budeme mít o tom ve Sněmovně pracovní sezení s Hospodářským výborem, abychom domluvili, jakou cestu zvolíme. Dnes je v návrhu napsáno, že prvoinstanční řízení bude v přenesené působnosti.

Zruší se Pražské stavební předpisy, které jsou prováděcí vyhláškou stavebního zákona na úrovni jednoho města?

Tam mě umluvili, řeknu to úplně na férovku. Jsem přesvědčena, že může být jeden celostátní prováděcí předpis s tím, že v něm budou specifika pro velká města. Na druhou stranu rozumím velkým městům, že mají natolik velká specifika, že je celostátní vyhláška nemusí postihnout. Vycházíme i ze Strategie regionálního rozvoje, ve které máme tři metropolitní území, což je Praha, Brno a Ostrava. Můžeme pilotně odzkoušet, že budou mít vlastní stavební předpisy, které by vycházely z nějakého celostátního dokumentu. To bychom asi umožnili. Oni skutečně potřebují mít trochu jiný parkovací systém, jiné rozestupy mezi budovami. Zcela upřímně ale říkám, že prostě nejde, aby každá obec měla svoje stavební předpisy. Máme 6250 obcí, tak si představte toho chudáka investora. Zatím ještě není shoda u územního plánování v samostatné působnosti. To chtějí velká města, ale obce říkají, že na to nemají peníze a že jim vyhovuje přenesená působnost.

Používali Pražané argument, že mají vlastní stavební předpisy už od Rakouska? Je pochopitelné, že si to chtějí uchovat.

Proto jsem jim ustoupila.

Brňané a Ostravané si teď napíšou úplně nové stavební předpisy?

To asi ne. Samozřejmě budou vycházet z pražských předpisů. Zažili jsme humornou scénku, když mi přinesli dokonce takovou knížku s nadpisem Brněnské stavební předpisy. Když jsem ji otevřela, tak jsem se musela smát. „Vy jste to poznala?“ ptali se. Měli jen obal a uvnitř byly pražské předpisy. Prostě v tom cítí posílení své samostatné působnosti, i když naši legislativci už potvrdili, že předpisy musí vydat v přenesené působnosti. Ale pokud to takto cítí, tak vlastní předpisy mít budou.

Liberec a Plzeň nebudou mít vlastní stavební předpisy?

Ne. Zatím odpilotujeme tři města a ostatní budou pracovat s celostátní vyhláškou. Oni si samozřejmě neuvědomují, jak je to náročné, ani to, že Praha už na to má obří aparát. Myslím, že města najdou svoje specifika v celostátní vyhlášce, přitom si tam krajská města mohou dát nějaké vlastní podmínky.

Námitky byly také proti Národnímu územnímu plánu, ve kterém bude stát schvalovat strategické stavby a shora zasahovat třeba do pražského územního plánu. Zástupci měst to akceptují?

Na tom je všeobecná shoda. Stejně by museli akceptovat národní politiku územního rozvoje a politiku architektury.

Prohlédněte si v galerii: Projekty, které mají změnit Prahu

Hospodářská komora se už smířila s tím, že ve stavebním řízení zůstanou dvě instance, jedna na obcích v přenesené působnosti a druhá státní na krajích?

Úplně se nesmířila. Také ti velcí hráči proti tomu vydali Svatomartinskou výzvu, vedle Hospodářské komory tam by i Svaz průmyslu. Teď s vámi budu mluvit zcela upřímně, model napsaný v návrhu zákona je fakt hybrid. Tím kompromisem s obcemi jsme zase vyrobili razítko navíc. Protože přijdete na obec jako investor, ale dotčené orgány budou státní, integrované na úrovni kraje. Takže obec si musí požádat o razítko od dotčených orgánů. Kdyby to byl jeden stát, tak se nic takového nemusí dělat a bude pořád jen jedno razítko. To má Hospodářská komora se Svazem průmyslu pravdu, že se tu paradoxně vyrobilo razítko navíc a že se tím pádem proces prodlužuje o třicet dnů. Proto jsem stále vnitřně přesvědčená o tom, že se má hledat cesta k maximálnímu posílení územního plánování na úrovni obcí, ale zároveň povolování staveb, to čistě technické řízení, kde se fakt jen dodržují zákony, by mělo být čistá státní stavební správa.

Jako podnikatel odněkud ze Slaného klidně počkám o měsíc déle, jen když nebudu muset jezdit do Prahy. Není to dostatečný důvod k tomu, aby stavební úřady zůstaly na obcích?

Ale to klidně může být, i když stavební úřad bude čistě státní! Budou to zaměstnanci státu, kteří budou mít ve Slaném územní pracoviště. Teď si představte, že město Slaný bude využívat maximum evropských a národních zdrojů. Sejde se mu třeba patnáct projektů a na povolování staveb bude mít čtyři lidi. To ve lhůtě nikdy nezvládnou. Ale když to budou státní úředníci, tak klidně ohlásí, že se jim nakupila spousta investičních akcí, a požádají o pomoc. A stát řekne, jaké jednací číslo mají poslat do Budějovic, kde zrovna teď nemají tolik práce. V přenesené působnosti ty čtyři pracovníky nikdo neposílí. Proto je v současném návrhu zákona aspoň opatření proti nečinnosti úřadů. Když to čtyři lidé ve Slaném nebudou zvládat a přiznají to, tak agendu automaticky přebírá státní stavební správa. Kompromisně politicky jsme se dohodli, ale neměl by to odskákat investor.