Článek
Demokraté se letos rozhodli svůj superkomplikovaný systém volitelů zjednodušit aplikací, do které nasypete jednotlivé hlasy a ona vám do pár hodin „přechroupe“ výsledky. Bohužel ji nikdo neotestoval v ostrém provozu.
Když v roce 2016 vyhrál Donald Trump prezidentské volby, v šoku byl celý svět. Ale asi úplně nejvíc se vyděsila Demokratická strana. Jejich kandidátka Hillary Clintonová byla jasným favoritem voleb už od začátku roku a nikdo si ani nepřipouštěl, že by do Bílého domu nakonec neusedla.
Demokraté pak měli celé čtyři roky na to, vymezit se proti Trumpovi, ukázat Američanům, že jsou tou lepší a rozumnější volbou, a do voleb v roce 2020 postavit charismatického kandidáta nebo kandidátku. Místo toho jsme ale zažili hlasovací debakl v Iowě.
Proces výběru demokratického kandidáta na prezidentský post je daleko komplikovanější a náročnější, než by musel být. Ale zároveň se v něm poměrně důkladně otestuje, jak kdo zvládá nervy, kdo umí přesvědčovat veřejnost, aby hlasovala právě pro ni/něj, či jak je schopný se dohodnout se sponzory na financování své kampaně.
Celý proces začal už loni – televizními debatami kandidátů na post nominanta, který letos na podzim Trumpa vyzve. Jak moc prospěšné jsou hádky uvnitř strany, které se navíc odehrávají na pódiu, už nechám na vás.
Ale co určitě prospěšné není, je styl, kterým proběhlo první kolo hlasování v takzvaných primárkách ve státě Iowa. Na ty se s velký zájmem zaměřují veškerá média i kandidáti. Kromě toho, že vám výsledky dají první představu o tom, jak jsou rozložené síly v nadcházející bitvě, tak se díky výhře může do popředí vyhoupnout i totální outsider. Celé představení v Iowě by tak z pohledu prezentace strany, která hodlá Bílý dům vytáhnout z chaosu, mělo být nejméně 110procentní.
Demokraté se letos rozhodli svůj superkomplikovaný systém volitelů zjednodušit aplikací, do které nasypete jednotlivé hlasy a ona vám do pár hodin „přechroupe“ výsledky. V průběhu zadávání hlasů se však přišlo na to, že aplikaci nikdo předtím intenzivně neotestoval v ostrém provozu. A ta pak prostě odmítla správně fungovat. Demokraté se tak museli uchýlit k počítání hlasů z jednotlivých papírů, které byly často jen vyfoceny.
Noc z pondělí na úterý tak armáda novinářů strávila koukáním do telefonů nebo voláním na informační linky, které jim po hodinách čekání oznámily, že nic nevědí a nic neřeknou.
Jednotliví kandidáti natěšení na to, až budou moci oznámit, jak skvěle se umístili, postupně začali fanouškům a novinářům oznamovat, že asi vyhráli, ale že se ještě uvidí.
První oficiální výsledky vylezly na veřejnost až v úterý před naší půlnocí. Sečteno bylo pouze 62 % a výsledky byly tak těsné, že ještě ve čtvrtek večer jsme nevěděli, kdo tedy vyhrál. Hotovo bylo až v pátek ráno: nakonec zvítězil s 26,2 % relativně neznámý Pete Buttigieg. Hned za ním v závěsu – jen o pouhou desetinu procenta méně – skončil nejlevicovější Bernie Sanders, třetí je Elizabeth Warrenová a až na čtvrtém místě se umístil bývalý viceprezident a předpokládaný favorit Joe Biden.
Pro demokraty tak není nejhorší veřejný a demokratický proces výběru kandidáta, ale to, že se jim podařilo veřejnosti vštípit pochyby o svých organizačních schopnostech, důvěryhodnosti a bezpečnosti svého volebního systému.
Tedy přesně ty věci, za které už čtyři roky kritizují Donalda Trumpa.
