Přijeďte k nám, zve Ghana černé Američany prchající před rasismem

Američanka Kimberly Reeseová Ghanu ještě nikdy nenavštívila, v duchu si už tam ale navrhuje svůj vysněný dům. Matka pěti dětí žijící ve státu Ohio se ve Spojených státech necítí bezpečně.

„Někteří z nás jsou už unavení,“ řekla Reeseová deníku The Washington Post. „Chceme žít v prostředí, kde bychom se nemuseli ohlížet přes rameno. Kde bychom se nemuseli bát o to, že naše syny zastaví policisté.“

V době, kdy se Američané vypořádávají s historií plnou rasismu a lidé vycházejí do ulic kvůli policejnímu násilí, nabízejí ghanští politici útočiště Afroameričanům, kteří by chtěli z rodné země odejít. Ghanská vláda vyjednala vyčlenění 500 akrů půdy (asi dva kilometry čtvereční) pro nově příchozí Afroameričany. Žít by zde mohlo až 1500 rodin.

Ghaně ale nejde jen o reakci na současné dění - už vloni zemi navštívil rekordní počet krajanů, které přilákala kampaň nazvaná „Rok návratu“. Čtyři století poté, kdy v americké Virginii přistála první loď s otroky, zve Ghana jejich potomky a nabízí jim levně pozemky a snadnou cestu k získání občanství.

„Chceme našim příbuzným připomenout, že je zde místo, kam mohou utéci. Je to Afrika,“ komentuje vládní program Akwasi Agyeman, šéf ghanské turistické centrály.

Reeseová, která vlastní PR agenturu v Cincinnati, se o kampani doslechla od svého obchodního partnera a přítele žijícího v Ghaně. Pomocí internetu může pracovat odkudkoliv a nějaké peníze z práce pro korporát si ušetřila. V Americe ale cítí rasismus: v práci jí například manažer jednou řekl, že její přirozené vlasy nejsou vhodné pro kancelářské prostředí. Nyní se přidává starost o syna. Co když ho na ulici zastaví policisté? „V Ghaně to takové není, nemusíte se bát, když jste černý,“ myslí si.

V loňském roce díky kampani stoupl počet turistů přijíždějících do Ghany o 45 procent. Většina příchozích byli právě občané Spojených států. Desetiletý program, který vláda zahájila v červnu, má za cíl zabránit úniku mozků. Jinak řečeno, úřady se snaží o to, aby ghanské talenty a peníze zůstaly doma.

Zabití černocha George Floyda a následné protesty pak kampaň umocnily. I v ghanské metropoli Akkře, tisíce kilometrů od Houstonu, kde byl Floyd pohřben, se v den jeho pohřbu scházeli lidé, aby uctili památku zabitého. Někteří z nich přitom skandovali poslední Floydova slova. „Nemůžu dýchat.“

„Otevíráme náruč a zveme všechny naše bratry a sestry domů,“ prohlásila v televizi Barbara Otengová Gyasiová, ghanská ministryně kultury. „Vybudujte si v Ghaně život. Nemusíte zůstávat tam, kde vás nechtějí.“

Ghana získala nezávislost v roce 1957 (do té doby byla britskou kolonií) a první prezident Kwame Nkrumah v zemi přijal několik amerických bojovníků za občanská práva. Byl totiž přesvědčen, že nezávislost nemá smysl bez osvobození všech lidí afrického původu kdekoliv ve světě. Jedním z jeho prvních hostů byl Martin Luther King.

Dnes žijí v Ghaně asi tři tisíce navrátilců z Ameriky. Někteří z Ghaňanů se na ně dívají jako na bohaté cizince, jež se přistěhovali do země, kde si třetina populace musí vystačit jen se třemi dolary denně. Vláda je ale vyzývá, aby navrátilce za cizince nepovažovali, a mluví o nich jako o bratrech a sestrách.

Ne všichni jsou ale vítaní. V zemi stále platí některé zákony z doby kolonialismu, trestná je stále homosexualita. Soudy ji sice obvykle netrestají, LGBT aktivisté ale upozorňují, že zákony podněcují k diskriminaci a sexuálnímu obtěžování.

Podle Maurice Cheethama, který provozuje jednu z cestovek v Akkře, zájem o cestování poněkud zmrazila omezení kvůli pandemii koronaviru. Zloba Afroameričanů kvůli zabití Floyda i faktu, že na koronavirus umírají především chudí černoši, trvá. Stejně jako na prezidenta Donalda Trumpa, který sdílel video s aktivistou křičícím „Bílá síla“. „Kvůli politické situaci se sem lidé snaží dostat co nejdříve,“ všiml si Cheetham.

Života plného frustrace a nespravedlnosti má dost už i výše zmíněná Reeseová, proto se rozhodla opustit Ohio. Míří do oblasti u města Kumasi, hlavního města regionu Ašanti. „Vyrůstají tam nádherné domy, dělají je za rozumné, dostupné ceny,“ pochvaluje si.

Fakt, že v západní Africe nikdy nebyla, ji neznepokojuje. Region ji přitahuje už dlouho, z Ghany je i její přítel, bývalý manžel byl pro změnu Nigerijec. Zamluvila si už proto letenku do Akkry, studuje ghanské jazyky a zvažuje, že by požádala o dvojí občanství.

„Ghana je mírumilovná země. Chceme to zažít a spojit se s našimi předky a učit děti o naší historii,“ vypráví. Další kapitolou je návrh na stavbu domu - Reeseová váhá mezi klasickým dvoupatrovým domem s verandou nebo originálním návrhem kruhového domu na kraji pralesa.