Příběh Tondy Staňka. Drželi ho nejvíc ti, co mu vyčítali, že nemá zápal

Když se v pátek odpoledne v Lánech scházel prezident Miloš Zeman se dvěma předními sociálními demokraty, byla to schůzka, která mohla mít mnoho přívlastků – jeden z těch hlavních byl: zbytečná.

Nakonec přece jen něco nového přinesla. Předseda ČSSD Jan Hamáček oznámil prezidentův slib, že vyhoví jeho návrhu (podaného podle Ústavy premiérem) a odvolá sociální demokracií nechtěného ministra kultury Antonína Staňka.

Zda se splnil i původně oznámený záměr schůzky – že předsedu Hamáčka a ministra Staňka prezident „smíří“, není jasné.

V posledních týdnech se totiž jejich cesty rozešly.

A to přesto, že právě Jan Hamáček před rokem otevřel Antonínu Staňkovi cestu z regionální do vysoké politiky.

V době, kdy si Jan Hamáček vybíral tým ministrů ČSSD pro koaliční vládu s Andrejem Babišem, dělal předsedovi stranickou dvojku Jihočech Jiří Zimola.

Oba byli pro vstup do vlády, ale každý patřil k jinému stranickému proudu. Zimola tak navrhoval do vlády „své“ lidi, například někdejší poslankyni Vlastu Bohdalovou. Avšak svůj vliv chtěli prosadit i lidé kolem předsedy Hamáčka.

„Aby Zimolu odstřihli a vláda přesto v ČSSD prošla, přišla řeč na moravské sociální demokraty a z nich se vygeneroval Staněk,“ říká sociální demokrat, který se jednání kolem vstupu do vlády a výběru ministrů účastnil.

Kdo si vzpomněl zrovna na Antonína Staňka a navrhl ho Janu Hamáčkovi, už se nepodařilo zjistit. Nápad však prý vyšel ze stranické centrály a do Olomouce se jen sdělilo, jakého bude mít ministra.

Antonín Staněk na sebe nedlouho předtím upozornil na stranickém sjezdu, kde vystoupil jako kandidát na předsedu strany a v nominačním projevu říkal, že chce spojovat stranické proudy v ČSSD. „Jsem připraven spojit podobně jako Svatopluk ty tři pruty k tomu, aby sociální demokracie i v různosti byla silná a jednotná,“ rozesmál sál plný delegátů.

Na předsedu strany to nestačilo, ale na ministra kultury ano. „Vypadalo to na první pohled dobře. Poslanec, akademik, olomoucký primátor, ten by lehké ministerstvo mohl zvládnout,” líčí úvahy další ze zdrojů z vedení a v různých obměnách to opakují všichni tehdejší rozhodující hráči.

Video: Připomeňte si v sestřihu památný nominační projev budoucího ministra

Naděje vkládané do Staňka však začaly brzy opadat. Nejprve se podle zdrojů Seznamu nedokázal včas zorientovat ve svém úřadě, kde už od dob éry Pavla Dostála na počátku milénia měl značný vliv státní tajemník Zdeněk Novák.

Zároveň si nový ministr z regionu přivedl své lidi, avšak žádný z nich neměl s řízením ministerstva zkušenosti.

Následovaly aférky, jako například účast na křtu knihy komunistického poslance Miroslava Grebeníčka o církevních restitucích nebo (ne)udělení Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize Evaldu Schormovi.

Jinak nevýrazný ministr se stal nejslabším článkem vlády.

Hlavně ale nebyl skoro vůbec vidět. A uvadající ČSSD, která má v kabinetu pět křesel, potřebovala, aby každý z ministrů co nejvíc zazářil.

„Už na podzim začínaly zaznívat hlasy z regionů, že Staněk byl špatnou volbou a že je nevýrazný,” líčí zdroj z širšího vedení ČSSD.

Přímo pak na Staňka zaútočil Jiří Zimola a na jednání širšího vedení ČSSD loni v říjnu navrhoval jeho konec.

„Tonda Staněk je slušný člověk, akademik, ale jeho působení na kultuře bez drajvu nám také žádné body nepřináší a lidé vlastně vůbec nevědí, kdo tam sedí a co dělá,” vysvětloval svůj postoj Zimola na jednání straníků.

Nyní je paradoxně Jiří Zimola jedním z posledních straníků, kteří veřejně Staňka jako ministra hájí. V době, kdy Jan Hamáček vyjednával s Hradem a s Babišem výměnu na Ministerstvu kultury, napsal bývalý místopředseda na sociální sítě vzkaz, že Staněk by odvolán být neměl.

Otočku o 180 stupňů vysvětlil na sociálních sítích jasně: „Jen blbec nemění názor. To neznáte.”

Staněk pak v rozhovoru pro Seznam přiznal, že si se Zimolou mnohé vysvětlili, když jako ministr zavítal v rámci předvolební kampaně pro eurovolby do jižních Čech. Tedy v době, kdy již byl ve své nedobrovolné demisi.

Antonín Staněk první výhrady kolegů přežil a pokračoval ve funkci. Padlo rozhodnutí, že mu ještě dají šanci do léta – a pak ho vymění.

Jenže Staněk mezitím našel vlivného zastánce – prezidenta Miloše Zemana, k němuž občas vyrazil na schůzku. Hodně se pak sblížili letos v dubnu při návštěvě Číny, kde ministr kultury prezidenta doprovázel.

To hlavní se však stalo už předtím, letos v lednu, na společné schůzce Staněk – Zeman. Tam podle zdrojů z ČSSD padla nabídka, že jej prezident podrží před straníky, když odvolá ředitele Národní galerie Jiřího Fajta. Tedy muže, s nímž má prezident nevyřízené účty.

Oba takovou dohodu tehdy veřejně popřeli. Pravdou ale je, že o podobné prosbě ze strany Zemana hovořil již Staňkův předchůdce lidovec Daniel Herman.

Koncem března pak dal prezident Zeman rozhovor deníku MF Dnes, ve kterém Staňka jmenovitě chválil. „Je mi na něm sympatická jeho tendence investovat do kulturních památek,” vysvětloval svou náklonnost.

Na otázku, zda by jej podržel v případě, kdyby odvolal ředitele Fajta, prezident řekl: „Jak já bych ho mohl ve funkci podržet?”

I Miloš Zeman byl srozuměn s plánem ČSSD, že v létě Antonín Staněk kabinet opustí a nahradí ho někdo výraznější.

Situace kolem nevýrazného ministra kultury a prezidentova chráněnce se zašmodrchala, když se po Fajtově odvolání začala ve vrcholící kampani před evropskými volbami proti Staňkovi bouřit laická i odborná veřejnost. Byla tu petice, která požadovala ministrovo odvolání a Antonína Staňka označila za nekompetentního.

Lidový dům se nejprve snažil svého ministra podržet a „problém“ vyřešit až po eurovolbách. Jenže konflikt nečekaně odbrzdil první místopředseda ČSSD Roman Onderka, představitel křídla, které nikdy nechtělo do vlády s Babišem.

V České televizi se do Staňka veřejně pustil – a to i s dovětkem, že on osobně by byl pro jeho vyhazov z vlády. K Onderkovi se pak přidali další odpůrci vládního angažmá v čele s pražskou ČSSD. Například poslanec Petr Dolínek hovořil o Staňkově odchodu na jedné z prvních protivládních demonstrací.

A tito sociální demokraté začali Hamáčkovi doporučovat, aby se problematického ministra zbavil.

Onderkovi dosud jeho televizní výstřel mnozí straníci zazlívají. I ti, kteří nejsou Staňkovi fanoušci. „Měl počkat a ne hned startovat,“ říká jeden z nich.

Tlak rostl a v rychlém sledu Jan Hamáček donutil ministra rezignovat. A to přesto, že týden předtím se za Staňka vedení strany postavilo a zavázalo ho úkoly, které měl vyřešit ve lhůtě do 31. května.

Toto datum se nakonec stalo tím, kdy měl Antonín Staněk jako ministr skončit.

Takové urychlení celé akce nepochopil prezident Miloš Zeman.

Zvykl si, že každá zamýšlená změna ve vládě s ním musí být dopředu projednána – a tady se to nestalo. O to víc se zatvrdil.

Do pohybu se místo klidného Staňkova odchodu daly síly, které dovedly vládu ANO a ČSSD až k současné krizi.

Lidé z okolí Zemana začali naznačovat, že prezident nehodlá odvolat Staňka na základě tlaku a už vůbec ne ulice nebo lidí jako je Miroslav Poche. Hrad postupně buduje novou image ministra kultury – zprvu jako bojovníka s ekonomickými pochybeními a teď už jako bojovníka proti korupci.

Sám Antonín Staněk odjel v týdnu vrcholící krize na dovolenou. Seznamu v SMS napsal, že se teď nebude k ničemu vyjadřovat.

Nutno dodat, že mediální abstinenci si nakázal poté, co během státních svátků útočil na Twitteru na své spolustraníky. Své tweety, které následně smazal, se staly podkladem pro mnohé parodie na sociálních sítích.