Článek
Kancléř Vratislav Mynář tento týden přiznal, že vedle ceremoniálních funkcí spojených s funkcí kancléře prezidenta využívá Pražský hrad jako místo pro domlouvání obchodů, nevyjímaje ty, které přinesou profit jeho kamarádům.
Seznam Zprávy v několika článcích popsaly, jak se kancléř z pozice nejvyššího úředníka prezidentova aparátu angažoval ve sjednávání obchodu svého někdejšího obchodního partnera Radima Masného, přičemž se nad celou věcí vznáší podezření, že měl za to sjednanou odměnu v řádech stovek milionů korun.
Na to, jaký je jeho majetek, však kancléř odmítá už několik let odpovědět. Důvodů, proč se na to ptát, bylo v minulých letech několik – například v roce 2015, kdy se přetřásala otázka, kde vzal peníze na nákup strašnické vily za více než pět milionů korun.
Mynář posléze přiznal, že na začátku milénia vydělal údajně stovky milionů korun na odpadovém hospodářství, ale konkrétnější nebyl. Odpověď na tuto otázku nezměnil ani nyní - v rozhovoru pro Seznam Zprávy jen svými slovy potvrdil, že je zámožný muž.
„Jsem na tom pořád stejně, protože mé obchodní aktivity se nerozvíjí tím, že jsem tady v Kanceláři prezidenta republiky. Žádné nové obchodní projekty nenastaly,“ uvedl Mynář.
V rozhovoru hovoří také o svých vztazích s čínskou diplomacií. Úředník, který mimochodem právě v popisovaném případu přitáhl ke kontraktu s firmou svého známého čínskou společnost CITIC, je znám jako pečovatel o dobré vztahy s Čínou. Proto například nepřekvapí, že historickou návštěvu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu nazývá posměšně „klukovinou“ nebo „hurvínkovstvím“.
Před nástupem druhé vlny koronaviru rezonovala návštěva předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu. Vy jste se krátce poté sešel s čínským velvyslancem. Proč?
Pan čínský velvyslanec mě oficiálně požádal o schůzku, jak mě žádá většina velvyslanců. Našel jsem termín a vyhověl mu. Rozhovor byl relativně krátký, mohu potvrdit, že to nebylo jen o tom, že si přišel stěžovat na cestu pana Vystrčila. Česko-čínské vztahy by neměly trpět touto klukovinou pana předsedy Senátu.
Žádal jsem pana velvyslance, aby se snažil působit v rámci svých možností a kompetencí na to, aby dopady dané výpravy byly pro naše firmy a diplomatické vztahy co nejmenší.
Nebylo to tak, že si vás čínský velvyslanec pozval na kobereček, aby vás za cestu senátorů na Tchaj-wan kritizoval? Kdo byl v jednání dominantnější?
Nedokážu říct, kdo byl v jednání dominantnější. V žádném případě bych nepřipustil, abych byl pozván velvyslancem na kobereček. Takže znovu, setkání jsem neinicioval, pouze jsem vyhověl čínskému velvyslanci sejít se, řešili jsme, co se stane po cestě pana Vystrčila – ne že byl pan Vystrčil na Tchaj-wanu, ale co přijde po jeho cestě. Navíc, když si někoho zvete na kobereček, jde ten člověk za vámi, ne naopak.
Mají čínské výhrůžky nějakou konkrétní podobu?
Z toho, co vím, firmy a osoby účastnící se cesty na Tchaj-wan budou mít zákaz jezdit na pevninskou Čínu. Čína se na to kouká optikou, že pro ni jsou v rámci naší země partnery prezident a vláda, respektive ministr zahraničí. Určitě to není předseda Senátu. Ztratili jsme ale kredit tím, že jsme porušili smlouvu o strategickém partnerství podepsanou v roce 2016.
Tento dokument navazoval na předchozí smlouvy, takové partnerství podepsalo mnoho dalších evropských zemí, které s Čínou spolupracují. My jsme anomálie, že jako první jsme tuto smlouvu porušili tím, že druhý nejvyšší ústavní činitel se vypravil na Tchaj-wan.
Byly čínské hrozby boucháním do stolu, nebo přijde skutečná odveta?
Snažíme se na všech úrovních vysvětlit, že pan Vystrčil je sice druhým nejvýše postaveným ústavním činitelem, ale že nemá de facto s oficiální zahraniční politikou země nic společného. Jestli reálné dopady budou, či nikoliv, na to si musíme počkat. Ze zkušeností víme, že dopady nebudou nařízeny centrálními orgány čínského režimu. Čína funguje jinak. Ať se nám to líbí nebo ne, Číňani mají obrovský vztah a sounáležitost ke své zemi.
Prezident tam nemusí říkat, že se mu nelíbí, co říká český předseda Senátu. Stačí, když se o návštěvě Tchaj-wanu objeví zpráva na headlinech. Číňan si propojí, že škodovky jsou česká auta, a příště si ho nekoupí. Musíme si počkat, jestli k tomuto dojde. Naším úkolem je vyretušovat kaňku na našich vztazích.
Není to vyděšení přehnané?
Pražský hrad ale není vyděšený. Prezident se už v říjnu minulého roku na setkání nejvyšších ústavních činitelů, ještě za účasti zesnulého pana předsedy Kubery, s ostatními shodl, že není dobré, aby jel druhý nejvyšší ústavní činitel na Tchaj-wan. Podobně se domluvili i letos v únoru. Proč máme být my ti jediní, kdo porušuje tímhle hurvínkovstvím platné smlouvy? Já přestanu být kritický k cestě předsedy Senátu, až stejnou cestu absolvují vysoce postavení politici z EU, Německa, Francie, Velké Británie a USA. A do této doby říkám, že to bylo špatně.
Ještě loni to vypadalo, že šéf Senátu na Tchaj-wan nepoletí. Jenže kroky Hradu či vlády, které mohly být považovány za až podlézavé, postupně vyvolaly takové emoce, že prakticky nebylo možné, aby Miloš Vystrčil na Tchaj-wan neletěl. Nepovažujete to tedy i za svou chybu?
Jak podlézavé kroky? Co jsou podlézavé kroky?
Třeba vítání čínských letadel s rouškami a respirátory. V jiných zemích tomu tak nebylo.
Já si nevzpomínám, že by na letišti byl někdo z Pražského hradu. A to, že jste si vy nevšiml, neznamená, že to jinde nebylo. Myslím, že minimálně v Polsku to bylo podobné. Je potřeba si tu dobu připomenout. Tehdy byla situace v podstatě taková, že kdo nešije roušky, vystavuje se smrtící chorobě. Dneska jsme všichni proti rouškám. V březnu byla panika, strach z neznámého viru, média nás krmila obrázky, jak zůstávají v zahraničí mrtvoly na ulicích, jak se blíží armagedon a konec světa.
Vím, že tehdy se díky Česko-čínské komoře a panu prezidentovi podařilo domluvit dodávky potřebných ochranných pomůcek. V Číně stáli s kufříky plnými milionů dolarů jiní zájemci, které jsme díky včasnému vyjednávání a dobře nastaveným vztahům mohli předběhnout. To už by se dneska, bohužel, nestalo. To, že jsme pak za to poděkovali, nepovažuji za podlézání.
Jde také o tu výraznou náklonnost prezidenta k čínskému režimu, která část veřejnosti dráždí.
To je strašně jednoduché. Čína je dnes největší ekonomikou na světě, prostě této zemi se nevyhnete v dnešním světě. Paní Merkelová tam byla asi desetkrát, francouzský prezident tam podepsal největší kontrakt na airbusy. Dělají to úplně všichni, jen my to tu bereme za podlézání. Tomu fakt nerozumím.
Během Vystrčilovy návštěvy čínský ministr zahraničí na jeho adresu vzkázal: „Přimějeme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunismus.“ Zdá se vám to normální?
Tohle do politiky určitě nepatří. Byla to slova, která jsou velmi emoční. Máte pravdu v tom, že takto silná vyjádření do politiky nepatří. Určitě by se Čína neměla plést do našich vnitřních záležitostí stejně jako my do jejich.
Kdybyste měl možnost s čínským ministrem zahraničí jednat, co byste mu na jeho ostrá slova řekl?
Jsem jen úředník, takže mi to nepřísluší. Pan prezident se ale vyjádřil jasně, že taková prohlášení vůči České republice jsou nepřijatelná. S tím naprosto souhlasím.
Návrat k vlekům
Sondují u vás mocní tuzemští miliardáři Petr Kellner, Jiří Šmejc či vysocí manažeři Škody, jak to vypadá s česko-čínskými vztahy, respektive lobbují za intervenci prezidenta?
Mohu potvrdit schůzku se zástupci Škodovky, což se týkalo i představení nového šéfa společnosti v Česku. Samozřejmě s obavami se dívají na to, co se na čínském trhu bude dít po návštěvě Tchaj-wanu.
Za PPF nikdo? Ani jejich lobbista Vladimír Mlynář?
PPF mě teď nepožádala. V předcházejících letech se oficiálně ohlásil bývalý pan ministr Mlynář, teď nemám informaci o tom, že by toužil po schůzce ve vztahu s děním v Číně po Vystrčilově cestě. Kdyby nebyl koronavirus, pan prezident slíbil čínskému protějšku, že přiletí na summit 17+1, to by pomohlo situaci narovnat. Osobní setkání českého a čínského prezidenta mělo být koncipováno jako oficiální návštěva, tím by si mohli osobně popovídat a potvrdit společné vztahy. Takový kontakt ničím nenahradíte, koronavirus tomuto úsilí zatím brání.
Do konce mandátu prezidenta Miloše Zemana zbývá zhruba dva a půl roku. Už jste přemýšlel, kam se vydáte posléze?
Já už v tom mám jasno. 8. března 2023 pokládám tužku a podávám si dveře se svým nástupcem. Odejdu na jižní Moravu, zpět domů, odkud jsem přišel. Žádná politika, žádné kancléřování.
Takže Osvětimany (Mynářova domovská obec, kde má penzion a skiareál, pozn. red.)?
Jasně. Ta nenávist vůči mé osobě a panu prezidentovi je tak silná, že se těším na to, až tyto věci nebudu muset vnímat a přijdu do Osvětiman mezi normální lidi.
Budete se věnovat byznysu?
V tuhle chvíli nevím, už teď jsem vyčerpaný, po těch deseti letech to bude ještě víc. Nějaký byznys fungující mám.
Dům na Jánském vršku kousek od Hradu stále máte?
Ano, ten stále se svým obchodním partnerem vlastním.
Myslíte olomouckého podnikatele a vašeho dlouholetého podnikatelského parťáka Ivana Kyselého?
Ne, nesnažte se mi Ivana za každou cenu přišít (smích). Je to kamarád, za kterého bych dal ruku do ohně.
I v kauze Vidkun, v níž je obžalovaný?
Věřím v presumpci neviny, strašně se těším na soud. Jak Ivana znám, jsem si na 99 procent jistý, že k ničemu nelegálnímu nedošlo. My spolu nepodnikáme, jen v minulosti jsme měli spolupráci, ale to už je více jak 20 let.
Daným partnerem je tedy jiný kamarád a obchodní partner Vladimír Pavlík, pokud se nepletu?
Ano.
Lákají vás tuzemské finanční skupiny, abyste po konci kancléřství nastoupil do jejich služeb, potažmo se stal jejich partnerem?
Stejně jako v případě pana Masného to odmítám. Zejména kvůli rodině, které se chci věnovat. Mám dva úžasné kluky a manželku, kterým hrozně dlužím, nic jiného neplánuji.
Spolu jsme vedli rozhovor v roce 2015. Vy jste tehdy nechtěl mluvit o výši majetku, na dotaz jste odpověděl: „Určitě jsem nevydělal 900 milionů a určitě to bylo více než devět.“ Jak se to za tu dobu změnilo?
Jsem na tom pořád stejně, protože mé obchodní aktivity se nerozvíjí tím, že jsem tady v Kanceláři prezidenta republiky. Žádné nové obchodní projekty nenastaly.
Jak vyhlížíte soud v případu Lánské obory, v němž je obžalovaný váš podřízený Miloš Balák?
Platí padni komu padni. Uznávám však presumpci neviny. A z informací, které mám, je obžaloba vykonstruovaná. Nic nezákonného se nestalo a věřím, že to u soudu prokážeme.
Případem, ve kterém se o vás a Martinu Nejedlém mluví, je dotační kauza kolem fotbalového bosse Miroslava Pelty. Jak jste se vlastně znali?
O mně a Martinovi se mluví pořád někde. S panem Peltou jsme se poznali až nedávno. Já mám obrovský vztah k fotbalu, manželka je skvělá, že mi toleruje můj koníček. Když jsem na Moravě, nevynechám utkání Osvětiman, jindy celý víkend koukám na televizi na anglickou, španělskou a německou ligu.
Komu fandíte?
Určitě Arsenal, Bayern a Barcelona. Podporuji Osvětimany, což dělá moře podnikatelů, mluví se ale pořád jen o mně a pár dalších.
Peltův případ se vyšetřuje kvůli podezření, že lobboval za dotace pro známé a kamarády na Ministerstvu školství.
Pro mě nic nelobboval. Jsem dalek těchto záležitostí, nemám s tím nic společného, ale vážím si každého, kdo dává peníze do sportu a fotbalu včetně pana Pelty.
Takže jste nebyl součástí Peltovy vlivové sítě, takzvaného Pentagonu? V jeho tajném bytě v centru Prahy jste byl?
To teda nevím, co je. Rozhodně jsem toho nebyl součástí. O tom bytě jsem slyšel jen v médiích.
