Článek
Život prezidenta visel na vlásku
Převod prezidentských pravomocí řešilo už v roce 2000 Slovensko. Tehdejší prezident Rudolf Schuster se v noci z 14. na 15. července ocitl v nemocnici ve vážném stavu s vysokou horečkou. „Život visel doslova na vlásku,“ komentoval to s odstupem sám Schuster.
Slovenští lékaři nejdřív prezidenta léčili z „rozvratu vnitřního prostředí“ a až později přišli na to, že Schuster trpí závažným onemocněním tlustého střeva. Politik podstoupil dvě akutní operace, situace se ale dál komplikovala kvůli zánětu a propuknutí oboustranného zápalu plic.
Prezidenta museli několikrát převážet mezi bratislavskými nemocnicemi kvůli chybějícímu vybavení. Dramatický byl převoz z 25. června, kdy prezidenta na přístrojích odvezla sanitka z nemocnice ministerstva vnitra. Při nakládání ho fotili fotoreportéři a chaos byl i při příjezdu do Národního onkologického ústavu.
Zatímco lékaři v sanitce bojovali o prezidentův život, dveře nemocnice zůstávaly zamčené a nikdo neodpovídal. Věci se daly do pohybu až poté, co na okna bušil Schusterův syn. Stav hlavy státu byl kritický.
Nakonec pomohl až převoz do rakouského Innsbrucku na doporučení českého prezidenta Václava Havla, který se v Rakousku dříve léčil. Havel už na konci června poslal do Bratislavy několik členů svého lékařského konzilia a důležitou roli sehrála i první dáma Dagmar Havlová. K Schusterově převozu do Rakouska došlo 28. června v situaci, kdy prezidentovi začínaly selhávat životně důležité orgány. V Innsbrucku se stav začal zlepšovat, zůstával ale nadále vážný.
Transport slovenského prezidenta Rudolfa Schustera do nemocnice v Innsbrucku v červnu 2000.
O tři dny později tehdejší vláda Mikuláše Dzurindy převzala část Schusterových kompetencí, včetně práva vetovat zákony. Kabinetu to umožnila ústava, podle které některé kompetence přechází na vládu, když „prezident nemůže vykonávat funkci ze závažných důvodů“.
„Když je nade vší pochybnost zřejmé, že prezident kvůli svým zdravotním důvodům nemůže vykonávat svoji funkci, což je nepochybně i současná situace, potom funkce prezidenta automaticky přecházejí na předsedu parlamentu a vlády,“ prohlásil tehdy premiér Dzurinda.
Schuster byl tehdy v umělém spánku. Ve společnosti se tehdy kromě fatálních chyb lékařů a selhání zdravotnictví řešilo, že možný skon prezidenta či jeho rezignace by otevřely cestu autoritářskému expremiérovi Vladimírovi Mečiarovi zpět k moci.
Slovenský premiér Mikuláš Dzurinda (uprostřed) na snímku z října 2000 s tehdejšími premiéry Milošem Zemanem a Jerzym Buzkem.
Pokud by hlava státu nebyla schopná vykonávat funkci déle než šest měsíců, bylo by na ústavním soudu oznámit, že se úřad uvolnil. To nebyl případ Schustera, jenž se svých pravomocí ujal znovu na konci července 2000. Tehdy poprvé od hospitalizace vystoupil s prohlášením před média. Z Rakouska se prezident vrátil na Slovensko v polovině srpna. Schuster se později se slovenskými nemocnicemi soudil kvůli zanedbání péče. Žalobu stáhl po omluvě.
Odchod nejstaršího evropského prezidenta
Po devíti letech v úřadu rezignoval na svůj úřad ze zdravotních důvodů italský prezident Giorgio Napolitano. Devětaosmdesátiletý politik oznámil svoje rozhodnutí rezignovat v lednu 2015 v dopise předsedům oběma parlamentních komor. Jeho kompetence pak dočasně přebral šéf senátu. Svůj plán prezident avizoval už v novoročním projevu.
Giorgio Napolitano na snímku z roku 2018.
Napolitano se stal prezidentem poprvé v roce 2006 a podruhé už v roce 2013 kandidovat nechtěl. Uvolil se k tomu ale kvůli složité politické situaci v zemi a neschopnosti parlamentu shodnout se na jiném kandidátovi.
Tragédie u Smolenska
Zcela mimořádnou a tragickou situaci museli řešit Poláci v dubnu 2010. Tehdejší prezident Lech Kaczyński zemřel při nehodě vládního letadla Tu-154M u ruského Smolensku. Při katastrofě zemřela i první dáma a dalších 94 lidí, včetně nejvyššího vojenského velení země, poslanců i senátorů.
Letadlo havarovalo 10. dubna 2010 v 8:41 při přistávání na ruském vojenském letišti. Důvodem byla hustá mlha, série chyb polské posádky i pracovníků ruského letiště. Pro porušování pravidel a riskování v podobných případech se v polštině uchytil výraz „tupolevismus“ – podle typu letadla Tu-154M.
V prvních chvílích po neštěstí nebyl osud prezidenta jistý, zprávy byly zmatené a protichůdné, lišily se v počtu lidí na palubě i v počtu obětí. Bezmála dvě hodiny po nehodě ruské úřady potvrdily, že polský prezident zahynul. Do Varšavy zamířil z víkendu na venkově předseda Sejmu Bronisław Komorowski a ve 12:40 oznámil, že v souladu s ústavou přebírá povinnosti a pravomoci hlavy státu.
Trasa polského letadla Tu-154M z Varšavy do Smolenska.
20. června se konaly prezidentské volby, ve kterých kandidoval Kaczyńského dvojče Jarosław, předseda strany Právo a spravedlnost (PiS) a dnešní vicepremiér. Ve druhém kole ho porazil úřadující prezident Komorowski, který o pět let později ve druhém kole volby prohrál s konzervativcem Andrzejem Dudou.
Neštěstí otřáslo Polskem i světem a zemi nad Vislou změnilo. Polská politika se s následky havárie potýká dodnes. Po krátkém národním usmíření v době smutku se politické zákopy velmi rychle prohloubily a polarizaci podpořila i řada konspiračních teorií a smyšlených hypotéz o atentátu. Teorie dlouho přiživovaly špičky dnešní vládnoucí strany PiS. Politologové debatovali dokonce o „smolenské mytologii“ či „smolenském náboženství“.
Pád letadla v Bosně
Při leteckém neštěstí ztratila hlavu státu také Severní Makedonie. Prezident Boris Trajkovski zahynul s celým doprovodem v únoru 2004. Letadlo havarovalo v horách u jihobosenského města Stolac cestou na mezinárodní konferenci v Mostaru. Komise složená z bosenských, makedonských a amerických odborníků označila za příčinu nehody chyby při pilotování stroje. Letadlo bylo navíc ve špatném technickém stavu. Záhy po tragédii se ale objevila řada spekulací o atentátu.
Wulffa smetla korupce, soud ho zprostil viny
S ostudou končil ve funkci německý prezident Christian Wulff. Prezidentskou funkci ho stálo v roce 2012 podezření z korupce a nepřípustné zastrašování médií. Politik CDU získal smutný primát první hlavy státu v dějinách spolkové republiky, který stanul coby obžalovaný před soudem. Soud nakonec Wulffa v případu údajné korupce a zneužívání postavení zprostil viny.
Německý prezident Christian Wulff s manželkou Bettinou. Moment, kdy oznámil, že rezignuje.
Už předtím ale zkompromitovaný politik musel kvůli chování v době, kdy stál v čele vlády spolkové země Dolní Sasko, rezignovat na prezidentský post. V Německu se mimo jiné přetřásala nezvykle výhodná půjčka na dům od manželky podnikatele, se kterým se měl Wulff žijící na vysoké noze stýkat. Politik se posléze snažil telefonátem a mailem tehdejšímu šéfredaktorovi deníku Bild zveřejnění informací zabránit.
Konec kvůli plagiátorství
Maďarského prezidenta stálo funkci opisování. Praxe, která se po letech ve střední Evropě toleruje (přiznal se k ní například slovenský premiér Igor Matovič, který nakonec odstoupil, ale ze zcela jiných důvodů), připravila o úřad v roce 2012 Pála Schmitta. Politik, kterého o dva roky dříve dosadila do úřadu strana Fidesz, neustál skandál s plagiátorstvím ve své doktorské práci o ekonomických aspektech olympijských her v roce 1992.
Zhruba měsíc po Schmittově odstoupení vykonával pravomoci hlavy státu předseda parlamentu László Kövér. Poslanci Fideszu pak s pohodlnou většinou zvolili novým prezidentem Jánose Ádera, který mandát obhájil i v roce 2017.
Neslučitelnost funkcí a válečné zločiny
Hned dvakrát za posledních deset let rezignovali prezidenti Kosova. V roce 2010 odešel z funkce vůbec první prezident samostatného Kosova Fatmir Sejdiu. Důvodem byl nález ústavního soudu, podle kterého nemůže hlava státu zároveň zastávat funkci předsedy politické strany. Sejdiu vedl Demokratickou ligu Kosova.
Výběr nového prezidenta neproběhl bez komplikací. Opoziční poslanci si stěžovali na zastrašování a ústavní soud volbu kontroverzního magnáta Behgjeta Pacolliho zrušil. Parlament nakonec zvolil prezidentkou Atifete Jahjagovou. Po ní se stal prezidentem bývalý premiér Hashim Thaçi.
Thaçi ve své funkci skončil předčasně. Loni v listopadu rezignoval poté, co byl obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti u tribunálu v Haagu. Krátce poté byl exprezident zatčen a dopraven do Haagu. Hlavu státu zastupovala předsedkyně parlamentu Vjosa Osmaniová, která se nakonec letos v dubnu stala prezidentkou.
Thaçi patřil k vůdcům povstalecké Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), která v 90. letech bojovala proti režimu v Bělehradě s cílem odtrhnout Kosovo od Srbska. Desetibodová obžaloba viní Thaçiho z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti za jeho roli ve vedení UÇK, jejíž bojovníci jsou viněni z nelegálního věznění, zneužívání a vražd zadržených oponentů a údajných zrádců.
Po masakru uprchl z Kyjeva do Ruska
Ještě dramatičtější konec ve funkci prožil ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, kterého v roce 2014 svrhla revoluce. Proruský prezident po krvavém pokusu o potlačení protestů uprchl v únoru 2014 z Kyjeva na Krym a odtud do ruského Rostova na Donu, kde se usadil. Ukrajinský parlament ho pak zbavil funkce a úřad hlavy státu vykonával nově zvolený předseda parlamentu Oleksandr Turčynov.
Před dvěma lety ukrajinský soud Janukovyče v nepřítomnosti odsoudil ke 13 letům vězení za vlastizradu. Podle žalobců žádal Rusko o vojenskou pomoc, aby potlačil prozápadní demonstrace v Kyjevě. Soudce při čtení rozsudku prohlásil, že bývalý prezident svým chováním otevřel Rusku dveře k anexi Krymského poloostrova a k rozpoutání separatistické války na východě Ukrajiny. Janukovyč už dříve vinu popřel, stejně jako zodpovědnost za stovku zabitých lidí během převratu.
