Prezident Zeman o Slavii patrně mlží. Co by se ale dělo, kdyby se jednou jeho proroctví naplnila?

„Čína reaguje některými odvetnými opatřeními. Mimo jiné některé letecké linky, které měly směřovat do Prahy, mají být odkloněny do Chorvatska. Ale co je nejdůležitější: má být zastaveno financování Slavie Praha,“ poznamenal Miloš Zeman, prezident ČR, ve čtvrtek večer na TV Barrandov.

A to v kontextu své kritiky směřované na hlavu pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti), který inicioval rozvázání sesterské smlouvy s Pekingem. Což u čínské strany vyvolalo jasně deklarovanou vlnu nevole.

O možných dopadech na Slavii však hovoří jen prezident Miloš Zeman. Zástupci samotného klubu k věci poskytli jen prakticky bezobsažná stanoviska, z nichž se opravdu nedá vyčíst mnoho konkrétního.

Podle mluvčího klubu Michala Býčka se klub soustředí na blížící se zápas s Barcelonou a nepřísluší mu jakkoli komentovat slova prezidenta ČR. Šéf klubu Jaroslav Tvrdík publikoval ve čtvrtek večer tento tweet:

Redakce Seznam Zpráv proto oslovila několik insiderů z fotbalového i byznysového prostředí. A z debat s nimi vyplynulo, že nic podobného tomu, co naznačuje Miloš Zeman, přinejmenším bezprostředně v těchto dnech fotbalové Slavii s velkou pravděpodobností nehrozí.

Klub sice v těchto dnech funguje v poněkud specifickém módu, protože se velká část hráčů zapojila do akcí svých reprezentačních týmů a na stadionu Slavie se dnes večer uskuteční mezistátní kvalifikační zápas s Anglií.

Zaměstnanci klubu každopádně mimo záznam sdělili, že nezaznamenali nic, co by mělo signalizovat, či dokonce potvrzovat vizi, již prezident Zeman nastínil.

Sami čínští šéfové pražské pobočky firmy Citic Europe, která nyní Slavii spoluvlastní, se údajně měli nechápavě obracet na šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka s dotazem, co se to děje. Prezidentova slova o Slavii totiž pochopitelně vyvolala rozruch v českých sdělovacích prostředcích.

Redakce Seznam Zpráv požádala Citic Europe o její oficiální stanovisko k situaci, zatím bez odezvy.

„Domnívám se, že pan prezident Zeman patrně pronesl svá slova s určitou nadsázkou.“ Tak v krátkém rozhovoru s reportérem Seznam Zpráv glosoval situaci úspěšný byznysmen Jiří Šimáně, který s čínským kapitálem spojil svou firmu Travel Service. A na podzim 2015 byl u přímo u toho, když jeho a čínské finanční zdroje zachránily Slavii před konkurzem.

Svůj vlastnický podíl ve Slavii později Šimáně prodal čínskému akcionáři, kterým byla investiční firma CEFC. Ta se pro změnu sama ocitla v zásadních problémech na jaře 2018. A její česká aktiva, včetně fotbalové Slavie, musela převzít čínská státní firma Citic. Ta nyní vlastní klub spolu se Sinobem, privátní developerskou firmou z Číny.

Čínské ekonomické zdroje každopádně od roku 2015 posloužily k nákupu klubu od předchozího majitele Aleše Řebíčka, uhrazení dluhů, nákupu stadionu v pražském Edenu a vybudování a provozu silného fotbalového týmu, který v „čínské éře“ vybojoval dva mistrovské tituly. To všechno v úhrnu přišlo Číňany orientačně na 2,5 miliardy korun.

V aktuální sezoně startuje Slavia v Lize mistrů, v níž vydělá víc než půl miliardy korun. A navíc Slavia letos prodala mladého reprezentanta Alexe Krále do Spartaku Moskva za dalších 310 milionů korun. Takže Jaroslav Tvrdík, šéf klubu, už v uplynulých týdnech vyjádřil přesvědčení, že letos Slavia vykáže pozitivní hospodářský výsledek, že bude ekonomicky soběstačná.

Což by bylo novum, protože za poslední tři uzavřená účetní období skončila Slavia dle svých dosud zveřejněných výročních zpráv v úhrnné finanční ztrátě 702 milionů korun.

Náklady na provoz klubu s přibývajícími přestupy a narůstajícími platy stále rostou, insideři se shodnou, že bezpochyby přesahují miliardu korun ročně.

Za ty peníze je Slavia po sportovní linii každopádně úspěšná. A právě Slavii proto prezident Miloš Zeman opakovaně zmiňuje, když chce ilustrovat úspěšnost čínských investic v České republice, jichž je dlouhodobě velkým zastáncem. Realita je ovšem taková, že ve skutečnosti čínské investice do českého průmyslu nedosahují ani zdaleka objemů, které právě Zeman sliboval.

V éře prezidenta Václava Havla kladla česká zahraniční politika velký důraz na dodržování lidských práv ve světě, proto byly vztahy s autoritářskou Čínou na bodu mrazu. Časem se s postupnou expanzí čínských obchodních i politických zájmů směrem do středovýchodní Evropy začala měnit i politika česká, která je nyní výrazně pragmatičtější. A v podání prezidenta republiky až podbízivá.

V rámci českého politického spektra se ale ve vztahu k Čínské lidové republice projevují velmi rozličné postoje. A čínská strana na ty, které jí nejsou po chuti, obvykle velmi ostře reaguje. Stalo se to například před třemi lety – poté co lidovecký ministr kultury Daniel Herman přijal dalajlámu, duchovního vůdce Tibetu, oblasti dlouhodobě okupované Čínou. Aktuálně pak čínské diplomaty rozzuřil postoj vedení hlavního města Prahy, zosobněného primátorem Zdeňkem Hřibem (Piráti), který vedl k rozvázání partnerské smlouvy s Pekingem.

Pokud budeme vycházet z předpokladu, že Miloš Zeman svou předpověď o tom, že čínská strana zastaví financování Slavie, poněkud přifoukl, generuje to samozřejmě otázku, proč by tak činil. A nabízí se úvaha, že jde o čiré politikum, které má široké veřejnosti ilustrovat, jak negativní následky může přinést politika pražských Pirátů, jež se s tou prezidentovou ostře kříží.

Ať už tak či tak, celý příběh jen ilustruje skutečnost, že vazba Slavie na čínský kapitál může být i velmi křehká. Protože je zjevně velmi úzce propojena s politickou linkou, která se v čase může měnit naprosto zásadním způsobem.

Což ostatně potvrzují dlouhodobé aktivity Jaroslava Tvrdíka na bázi česko-čínských vztahů i některé jeho tweety z poslední doby:

Mnozí fanoušci Slavie se jistě po Zemanových slovech pohroužili do myšlenek, co by případné uvadnutí čínského zájmu pro klub mohlo znamenat. Přestože se podle všeho zdá, že nyní tato otázka úplně akutní není, jistě nebude od věci nastínit dvě základní možnosti, které by pak Číňané mohli zvolit:

Zaprvé: Prodat Slavii, jak stojí a leží, jinému subjektu. Vzhledem k očekávanému objemu takového byznysu by šlo nejspíš o subjekt zahraniční, podobné příležitosti obvykle vyhledávají zejména investoři z arabského světa.

Zadruhé: Číňané by mohli rozhodnout o rozprodeji kádru, ve kterém se skrývají opravdu zajímavé možnosti. Vždyť jen za Tomáše Součka už údajně zájemci nabízejí kolem 20 milionů eur, přes půl miliardy korun. A enormní zájem by byl jistě i o další hráče.

Asi nejhorší možný scénář pro Slavii by mohl vypadat tak, že by majitelé klubu rozprodali, co by šlo, zinkasované peníze si stáhli k sobě do Číny a v Praze zanechali jen prázdnou skořápku se zbylými hráči, jejichž vysoké platy by pak Slavii mohly rychle stáhnout zpátky někam na hranu konkurzu.

A pak by se celý příběh mohl začít odvíjet zase pěkně od začátku.