Článek
V pondělí se má rozběhnout další kolo soudní ságy jménem Mostecká uhelná společnost. Seznam Zprávy přinesly informaci, že ve středu se uskuteční výslech prezidenta Miloše Zemana. Termín se však o něco posune.
Důvodem je, že jeden z obžalovaných - Jiří Diviš - kvůli cestovním omezením způsobených koronavirem nepřijede ze Švýcarska do Česka. Požaduje, aby se líčení bez jeho přítomnosti nekonalo. Soudkyně se na dalším postupu má s obžalovanými, tedy včetně Antonia Koláčka, domluvit v pondělí.
Jak se chystáte na blížící se soudní líčení?
Moje cesta životem, je cestou vnitřního klidu a míru. Je to cesta nebojování. Na druhou stranu nevzdávám svůj život a snažím se žít to nejlepší, co ve mně je. Na soudní líčení se připravuji především tím, že se modlím, aby se už konečně projevila pravda celá a nezkreslená. A také se modlím, aby to už brzy skončilo a netrvalo to až do mých sedmdesáti let.
Připravujete se i nějak věcně, právně?
Samozřejmě, že se musím s právníky a našimi soudními znalci a odborníky připravovat i věcně. Občas je ale to neustálé přehrabování se v dávné minulosti dost vyčerpávající a únavné. Kdo si to má všechno pamatovat? Vždyť jsem nastoupil do MUS před 25 lety a 15 let jsem už někde úplně jinde.
Jak hodnotíte, že kvůli koronaviru a nemožnosti Jiřího Diviše dostat se do Česka bude líčení posunuto? Byl byste raději, kdyby soud pokračoval již příští týden?
Já nevím, jestli pan Diviš tady nakonec bude, či nebude. Oficiálně mi nikdo nedal nic vědět. To se asi dozvíme všichni až v pondělí na začátku dalšího kola hlavního líčení. Mojí osobní touhou je, aby se soud konal.
Soudu se zúčastní i prezident Miloš Zeman. V čem spočívala jeho role?
Pan prezident Zeman byl tehdy předsedou vlády, která převzala českou ekonomiku v krizovém období 1997-1999 a zároveň měla dokončit privatizaci velkých podniků. Jedním z prvních privatizačních rozhodnutí jeho vlády byl prodej takzvaných zbytkových podílů ve společnostech, kde Česká republika neměla majoritu či nějaké strategické zájmy, neboť potřebovala naplnit penězi fondy bydlení a dopravní infrastruktury.
Podle rozsudků ve Švýcarsku vznikla při privatizaci škoda českému státu ve výši 2,2 miliardy korun, podle české obžaloby 3,2 miliardy korun. Jak zpětně ocenění vámi zmiňovaného zbytkového podílu ve výši 650 milionů korun hodnotíte?
Ano, v rámci tohoto kola privatizace byl prodán i zbytkový podíl v Mostecké uhelné společnosti (MUS) za 650 milionů korun společnosti Investenergy, za kterou stáli i manažeři MUS. Přitom tato cena byla plně v souladu s očekáváním již předchozích vlád a Fondu národního majetku (FNM), neboť se očekával velký útlum těžby hnědého uhlí.
Toto je doloženo ve spisové dokumentaci. Vláda v té době měla zájem především o rychlé spuštění jaderné elektrárny v Temelíně, která byla v přímé konkurenci hnědouhelným elektrárnám a představovala snížení těžby uhlí o 20 mil. tun ročně.
Co si tedy od prezidentova svědectví u soudu slibujete?
Předpokládám, že pan prezident Zeman soudu popíše ekonomickou i věcnou situaci, ve které se tehdy jeho vláda rozhodovala o prodeji Mostecké uhelné.
Věděl premiér Zeman v danou chvíli o tom, že doly postupně ovládne skupina Appian?
Když byl u soudu pan ministr Grégr, tak velmi barvitě popsal, jak mu tehdy někteří lidé nosili informace o tom, že se v MUS děje něco nezákonného. On to předal panu ministru Baštovi, který to nechal dál prověřit v Bezpečnostní informační službě (BIS). Jak vyplývá ze soudních spisů, BIS ani žádný policejní orgán nezjistily nic nezákonného.
Veřejně se přitom vědělo, že se na konsolidaci akcií MUS podílí také management MUS, a vládě to nijak nevadilo. Od managementu MUS přitom vláda očekávala rychlou restrukturalizaci a dlouhodobou stabilizaci MUS v severočeském regionu.
Problém byl, že skupina Appian se tvářila jako významný investor ze Spojených států…
O tom, kdo a jak nakonec ovládne celou MUS, se ale ještě nevědělo, protože se pro ni stále hledal strategický partner z energetiky. Skupina Appian sice vystupovala jako investor, ale ve své podstatě byla pouze správcem majetku. Konečnými vlastníky MUS jsme se stali já, Luboš Měkota, Petr Pudil a Vasil Bobela až po převzetí jmění a celkovém uspořádání majetku MUS.
Na co přesně se budete chtít Miloše Zemana u soudu zeptat? Máte pocit, že v nějaké fázi této kauzy nehrál fair?
Já vůbec nechci hodnotit vystupování pana prezidenta. V celé kauze bylo dlouhodobě příliš mnoho nejasností a nepřesností, takže bych se vůbec nedivil, kdyby se občas mýlil i on. Koneckonců to chápu také tak, že prodej MUS pro něj byl miniaturní epizodou v jeho vládnutí a zcela okrajovou záležitostí. Všechny naše tehdejší problémy, jako byla třeba stávka horníků na dole Kohinoor nebo razantní snížení dodávek mosteckého uhlí do ČEZu, jsme řešili především na úrovni Ministerstva průmyslu a obchodu.
Jeden z tehdejších privatizátorů Petr Kraus je od loňského jara ve Švýcarsku ve vězení. Zadrželi ho tam, když cestoval za svým právníkem. Omezil jste v uplynulé době nějaké své cestování, aby se vám nestalo něco podobného?
Ano, určitě už do Švýcarska nejezdím. To, co se stalo panu Krausovi, mě mírně řečeno překvapilo. On neměl žádný oficiální pokyn, aby nastoupil do vězení a přitom byl zadržen, jako by byl na útěku. Musel být v šoku, nebyl na to vůbec připraven.
Petr Kraus bude mít brzy trest odsezený a bude mít klid. Neříkáte si někdy, že by bylo lepší do vězení ve Švýcarsku raději už nastoupit, mít za pár let pokoj a nemuset kauzu MUS neustále řešit?
Na podzim loňského roku jsem měl své šedesátileté tělo už hodně unavené a velmi vážně jsem o tom, že nastoupím do vězení, uvažoval. Ale moje duše mi to zakázala, protože tím by bylo dokonáno něco, co by některým lidem umožnilo zakrýt své činy. Moje duše se zatím nechce smířit s tou velkou nespravedlností, která v kauze MUS je ukryta, bez toho, aniž by se vše projasnilo.
Tím, že bych nastoupil do švýcarského vězení, bych ztratil svou poslední a jedinou možnost se řádně obhájit a svou duši očistit. Jsem si jistý, že jsme MUS zachránili před postupným zánikem, a že jsme při tom nikoho nepoškodili.
Věříte, že ještě máte šanci proces zvrátit ve svůj prospěch?
Já chápu švýcarský proces jako pragmaticky zinscenovaný soud, ve kterém nás za 12 dní odsoudili především k zabavení všech peněz, které jsme tam měli od Pavla Tykače. Přitom se kauza MUS ve Švýcarsku vůbec neodehrávala. Oni vůbec neznali situaci v české privatizaci ani v českém právu. Svou příslušnost postavili například na argumentu, že státní podíl v MUS byl zaplacen ze švýcarských účtů.
Tento argument však byl falešný, neboť byl zaplacen z účtů v IPB. Jejich nejvtipnějším argumentem bylo, že jsme příliš rychle zbohatli, a že nám česká vláda neměla prodávat svůj podíl za 650 milionů korun. Ale o tom se přece naše vláda rozhodovala zcela svobodně a nezávisle na švýcarské justici.
Čistě teoreticky: kdyby se vám podařilo zvrátit ve svůj prospěch českou větev, doufáte, že byste pak nemusel do švýcarského vězení?
Já i mí právníci plně věříme, že u českých soudů, kterým tato kauza skutečně náleží, dokážeme obhájit, že transformace a privatizace MUS proběhla zcela v souladu s tehdejšími českými zákony i v souladu se zájmy tehdejší české politiky. Následně pak obnovíme proces ve Švýcarsku a předpokládám, že budou muset respektovat výsledky českých soudů.
Soudkyně si nyní mezi svědky zve i vašeho někdejšího obchodního partnera z MUS Vasila Bobelu. Jaký je váš vztah v současnosti? Ptám se z důvodu, že ve švýcarské větvi se přihlásil na straně poškozených…
Já jsem pana Bobelu už mnoho let neviděl, tak jsem zvědavý, jak jsme za těch 20 let oba zestárli. Osobně vůbec nechápu, proč se člověk, který byl dlouhá léta finančním ředitelem MUS a také jejím desetiprocentním vlastníkem, rozhodl uplatňovat u soudu škodu ve výši sedmi miliard korun v podobě jakési plovoucí pohledávky, kterou nemají evidovanou ani v účetnictví.
Pokud by i jen teoreticky nějaká škoda tehdy vznikla, tak právě on by se na ní musel podílet největší měrou. Je ale možné, že podlehl nějakému nátlaku svých současných kolegů. Pavel Tykač mi však osobně několikrát řekl, že mu v MUS nic nechybí a že se mu ta investice už dávno zaplatila.
Kolik peněz vám podle vašeho přesvědčení vaši bývalí kolegové dluží?
Pánové Pudil a Bobela si neoprávněně ponechali asi devět miliard korun, z toho polovina tehdy měla připadnout mně a polovina Luboši Měkotovi. Já plně věřím ve vyšší spravedlnost, a tudíž věřím, že se tyto peníze vrátí tam, kam skutečně patří.
Dlouhodobě označujete případ za vykonstruovaný. Komu jste podle vás překážel v cestě?
Česká republika má v současnosti úplně jiné starosti. Vnímám to tak, že po dvaceti letech už kauza MUS ztratila jakýkoliv náboj. Navíc se o ní napsalo tak velké množství domněnek a nepravd, že se v ní snad už ani nikdo nemůže skutečně vyznat a taky si přesně pamatovat, jak to tehdy bylo. V době velkých privatizací a těsně po ní se zde velmi agresivně soupeřilo, kdo ovládne český průmysl, a používaly se různé metody nátlaku. To se mě již nyní netýká.
Změnilo se nějak vaše vnímání celého případu v politické éře Andreje Babiše?
Já jsem svým odchodem z bysnysu v roce 2005 dal jasně najevo, že mám úplně jiné zájmy a touhy. Nevšiml jsem si, že by se garnitura pana Babiše o mě nějak zajímala. Konec konců mým hlavním hlubokým zájmem je harmonizace lidského života a ne politika.
