Článek
Většina dětí, které se do alternativní péče, tedy mimo vlastní rodinu, dostává, pochází od rodičů, které se nemohou nebo nechtějí o děti starat. V případě úmrtí rodičů se naopak sirotků nejčastěji ujímá širší rodina. „Většinou je to tak, že rodina nefunguje delší dobu, možná i třeba po generace. Dítě se dostane do věku, kdy začne rozšiřovat své obzory a přestane chodit do školy. To je nejčastější případ. Škola poté osloví rodinu, rodina ale nereaguje. Sociální pracovnice tedy začne zjišťovat, co se v rodině děje. Ve finále zjistí, že rodina o dítě nepečuje dostatečně a většinou potom dítě přechází k nám soudním odebráním,“ popisuje běžné případy místopředseda Federace dětských domovů Martin Lněnička.
S prevencí u ohrožených rodin pomáhá právě organizace SOS vesničky. „Když se rodina nemůže nebo neumí postarat, tak se naše kolegyně snaží ty rodiče to naučit. V případě, že dojde k nějakému rychlému odebrání dítěte, tak provozujeme krizové zařízení pro děti, kam může být dítě umístěno na nezbytně nutnou dobu, než si rodina svou situaci vyřeší,“ popisuje služby SOS Kompas a SOS Sluníčko výkonná ředitelka neziskové organizace SOS vesničky Jindra Šalátová.
Tato nezisková organizace nabízí ještě další tři typy služeb: pěstounským rodinám, které se starají o více dětí a mají problém se svým bydlením, nabízí organizace v rámci služby SOS Přístav pomoc v podobě důstojného bydlení právě ve známých SOS dětských vesničkách. Další službou je pak SOS Kajuta, což je volnočasové centrum pro děti a mládež. V neposlední řadě pak služba pod názvem SOS Kotva vychází vstříc lidem, kteří opouští ústavní péči a jsou na začátku svého života mimo ni.
Kde organizace SOS vesničky čerpá peníze? A proč stát investuje jen zlomek do preventivní péče, která je levnější a účinnější, oproti tomu, co investuje do péče ústavní? Odpovědi nabízí úvodní video, které je součástí pořadu Rodinka. Ten sledujte každý všední den od 9:00 na Televizi Seznam. Zde je návod k jejímu naladění.
