„Prestižky“ měly vyšlápnuto do světa, zarazila je pandemie

„Prestižky“ se v moderní historii nevyvážely, tedy s výjimkou Slovenska. Japonsko a možná Jižní Korea mohly být první. Obuvnická firma ze Zlína ustála loňský rok dobře, obrat se snížil o pětinu na 80 milionů korun.

Kupují dnes boty Prestige hlavně pamětníci?

Máme hlavně zákazníky ve věku nad 45 let a nejsou to jen pamětníci. Díky spolupráci s designérem Janem Černým se cílová skupina rozšířila i o malou skupinu mladých lidí, kteří už si socialismus nepamatují a chtějí českou značku. Dřív bych si nemyslel, že je prestižka schopna oslovit generaci 15+, ale možné to je.

Jaká bota se prodává nejvíc?

Vyrábíme především stále stejné boty v modrém a černém provedení, které tvoří okolo osmdesáti procent produkce. Zbytek tvoří dětská obuv, zimní kotníkové boty nebo sandále.

Prestižky se často nabízejí jako pracovní obuv. Co vypovídají loňské prodeje o hloubce krize?

Čekal jsem, že propad bude větší. Naši partneři z řad velkoobchodů s pracovními pomůckami měli mnohem menší propad než během krize v roce 2008. Obchody s pracovními pomůckami jsou našim hlavním prodejním kanálem.

Takže firmy v průmyslu zatím moc na výbavě nešetří?

Řekl bych, že ne. Ale může tomu nahrávat fakt, že zdražily dodávky z Asie, podle mých informací cena za dopravu stoupla víc než dvojnásobně. Obuv z Asie díky tomu mohla být částečně nahrazena naším zbožím.

Jak jste loni dopadli obchodně?

V běžných letech se pohybujeme kolem 150 tisíc párů ročně. Je to optimální vytížení a větší množství nám dělá problémy, protože bychom museli otevřít druhou směnu. Loni jsme prodali 120 tisíc, takže jsme o pětinu dole. Obratově jsme propadli ze zhruba 100 na 80 milionů korun.

Panika v Evropě propukla loni v březnu, kdy Itálie uzamkla v karanténě 17 milionů lidí. Postihlo vás to?

Poškodilo nás to, protože až 95 procent materiálů na výrobu prestižky nakupujeme v Itálii. Tady není ekvivalent. Významně nás to však nepoškodilo, protože jsme už předtím cítili, že bude problém, a objednali si zboží do zásoby. Nicméně i tak výroba dva týdny stála, protože jsme neměli všechen materiál k výrobě bot.

Proč neodebíráte od českých dodavatelů?

Jsou tady sice české koželužny, ale žádná z nich nám neumí dodat materiály vyrobené speciální technologií, kterou požadujeme. V Itálii jsou takové podniky jen tři. Nějaké pokusy jsme měli s firmami ze Zlína a Otrokovic, ale bez úspěchu na certifikaci v požadované kvalitě.

Boty nejsou zrovna typem zboží, který lidé rádi nakupují na internetu. Naučila vás krize prodávat online?

Naše obchodníky překvapilo, kolik lidí si objednávalo přes internet. Zákazníkům z pokročilejší generace v nákupech pomáhali potomci. Naší výhodou je, že většina našich zákazníků nekupuje prestižky poprvé a ví, jaké mají číslo. Samotný prodej přes internet je z pohledu obuvi problematický. Vyrábějí se nejen různé délky, ale i šíře obuvi. Francouz, Čech nebo Asiat má naprosto jinou nohu. Třeba Bulhaři a Rumuni mají širší nohu než Francouzi a Italové. Boty dnes na nohu nesedí tak jako dřív. Firmy jako Adidas vyrábějí několik unifikovaných rozměrů pro celý svět. Socialistický podnik Svit dříve vyráběl třeba pět různých šíří.

Rostly vám prodeje přes internet?

Určitě ano, ale nejsem schopen říct o kolik.

Exportujete obuv?

Kromě Slovenska nikam nevyvážíme. Výjimkou jsou jednotlivé dodávky do některých zemí.

Proč?

Jednání od všech evropských států až po Japonsko nebo Afriku probíhala, ale ztroskotala na ceně. Naše bota pro ně zatím byla vždycky drahá a chtěly ji o pět eur nebo dolarů laciněji. To bychom si nemohli dovolit, ceny našich bot v obchodě se pohybují kolem tisícikoruny. Všichni na jednu výjimku požadovali, abychom dodávali za ceny asijských výrobců. Bohužel pandemie zastavila naše nadějné jednání z roku 2019 s Japonskem. Bylo to vůbec první naše jednání, kde by cena nehrála roli.

Jak je to možné, cožpak průměrný Japonec neřeší cenu?

Japonci na nás přišli přes kolekci našeho spolupracujícího designéra Jana Černého, který se jako první člověk ve střední Evropě dostal na stáž Louise Vuittona a spolupracoval i se šéfdesignérem slavné značky Virgilem Ablohem. Tam představil naši prestižku, o které slavný designér řekl, že přesně taková bota chybí na světovém trhu. Myslím, že na základě toho se ozval jeden z nejluxusnějších obchodů v Tokiu s tím, že by měl zájem o spolupráci a dodávky klasických prestižek. Je to neuvěřitelné a významnou roli v tom sehrávají Instagram a další média.

Stále věříte, že by se česká retro značka mohla objevit v Japonsku?

Bavili jsme se například o Japonsku i Jižní Koreji. Se začátkem pandemie ale svět přestal obchodovat a jednání se zablokovala. Doufám, že se dožiji toho, že budeme také exportovat. Asie nás v ceně i mzdách docela rychle dotahuje. Přijde doba, kdy se v Evropě znovu bude vyrábět. V roce 2003, kdy jsme odkoupili Prestige, mě měli za blázna, že chci vyrábět obuv, a tvrdili, že obor půjde do háje. Tvrdil jsem, že výroba v Evropě bude jako slepice, která může snášet zlaté vejce. I teď si to myslím.

Vyrábíte ve Zlíně i pod licencemi pro známé světové značky?

Nevyrábíme, chceme vyrábět pod vlastní značkou. Netvrdím, že bychom se s někým nezkusili spojit, ale určitě by to bylo tak, že tam vždycky bude značka Prestige. Před třiceti lety, na začátku ekonomické transformace, jsme vyráběli pro pana Killera boty značky Killtec.

Jak výrobu obuvi mění automatizace?

Dělali jsme pokusy s roboty, ale bohužel bych řekl, že automatizace této výroby je trochu kontraproduktivní. Měli jsme drásacího nebo stříkacího robota, ale člověk je u této specifické výroby produktivnější a rychlejší. Je to i počtem párů, které vyrábíme, a tím, že často měníme průběh výroby. Přírodní materiál k výrobě bot pokaždé přijde v jiné kvalitě, tloušťce, hustotě a nastavit všechny parametry na robotu není jednoduché. Pro nás to není cesta.

Jaké plány máte před sebou?

Tento rok moc neplánuji, chceme ho ekonomicky ustát. Už loni jsme pracovali na antistatické obuvi, kterou jsme v lednu poslali do Škody Auto. Chceme to zařadit do sortimentu.

Máte problémy se sháněním lidí do výroby.

Naštěstí nemáme. Za posledních 17 let od nás na vlastní žádost odešli pouze tři lidé z řad modelářů-designérů.