Covid začal přesně před rokem. Ve Wuchanu se nakazil první člověk

Na půlku listopadu bylo výjimečně hezky. Centrum Prahy se změnilo ve velkou pouliční slavnost. Policie musela večer uzavřít Národní třídu, další lidé už se tam prostě nevešli. Ten den republika slavila třicet let od pádu totality a ještě netušila, že za čtyři měsíce vláda znovu zavře hranice, zakáže lidem provozovat živnosti, zavře školy, obchody, restaurace, omezí volný pohyb.

Svět řešil střety protivládních demonstrantů a policie v areálu Hongkongské polytechnické univerzity a Evropa sledovala záplavy v italských Benátkách. Nikdo nemohl vědět, že se ve střední Číně rozjíždí pandemie nemoci, která všechno změní. Desítky milionů nakažených, přes milion mrtvých.

Následující rekonstrukce vychází z knihy Pandemie Michala Kubala (Česká televize) a Vojtěcha Gibiše (Televize Seznam).

Onoho 17. listopadu 2019 Jaroslav Filip chytl Martinu za ruku a pak spolu plánovali, jak na jaře postaví pergolu. Bude to jeden z těch okamžiků, na který bude jeho manželka vzpomínat, až po Velikonocích otevře obálku s jeho úmrtním listem. Jaroslav Filip bude ve svých 43 letech jednou z nejmladších obětí koronaviru. Donald Trump sledoval na obrazovce nedělní politické diskuze a odeslal první ze čtrnácti tweetů toho dne. V té chvíli netušil, že už za pár měsíců bude jeho země počítat nakažené v milionech a oběti ve stovkách tisíc, i když on sám opakovaně označí nemoc za mizející, přeceňovanou, politicky zneužitou. Ještě netuší, že pandemie přispěje k tomu, že prezidentský úřad neobhájí.

Šéf Direct pojišťovny Pavel Řehák ještě nevěděl, že na jaře nebude sledovat statistiku nehodovosti. Jeho jednoduchá tabulka s modelem vývoje pandemie v březnu otřese českými politiky a úplně změní reakci republiky na pandemii. Tehdy si na chalupě užíval hezké počasí a volno s dětmi. Britský premiér Boris Johnson měl v čerstvém průzkumu necelý měsíc před volbami náskok sedmnácti procentních bodů. Možná doufal, že v prosinci dosáhne největšího triumfu konzervativců od dob Margaret Thatcherové. Určitě si nepředstavoval, že o další čtyři měsíce později bude občanům vysvětlovat vládní obrat v postupu proti pandemii a děkovat sestrám a lékařům na jednotce intenzivní péče za záchranu vlastního života.

Roman Prymula otáčel maso na ohni. Bylo krásně, tak se rozhodl 17. listopadu grilovat. Netušil, že v březnu bude každé jeho slovo sledovat celý národ, že ho budou miliony lidí za jeho rozhodnutí chválit, miliony jiných zatracovat. A že se na podzim mihne i na místě ministra zdravotnictví. Petr Toncar s manželkou Alicí oblékal děti a vyrážel do města zazpívat si u kašny. Za tři a půl měsíce, v první březnový den, se oficiálně stane pacientem číslo 1 české koronavirové krize…

Svět ho znal především ze dvou fotografií. Na té první je mladý sympatický Asiat v brýlích a lékařském plášti, na kterém nechybí nezbytná rudá vlajka s jednou velkou žlutou hvězdou a čtyřmi malými. Většinu obličeje mu zakrýval zelený respirátor. I na druhém snímku měl obličej částečně schovaný. Tentokrát na něm měl dýchací masku. Tvář prozrazovala vyčerpání a obavy. Přerod z lékaře v pacienta. Z muže, který se staral o druhé, v muže, jenž na jednotce intenzivní péče bojoval o život. Tentokrát však o svůj vlastní…

Nevíme přesně, co se mu honilo hlavou. Cítil zodpovědnost? Hippokratova přísaha může být sakra zavazující. Donesla se k němu šuškanda, která mezi lékaři ve Wu-chanu už dva týdny běžela? Dnes už se můžeme bohužel jen domýšlet. Víme pouze to, že třiatřicetiletý Li Wen-liang v pondělí 30. prosince 2019 sedl k počítači. Hodiny ukazovaly 17:43. Oftalmologovy znepokojené prsty pobíhaly po klávesnici a vyťukávaly zprávu v soukromé skupině na sociální síti WeChat.

„V nemocnici přijali sedm potvrzených případů SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome, česky těžký akutní respirační syndrom), všechny z trhu s mořskými plody v Chua-nanu. Jsou izolováni na pohotovosti naší nemocnice.“ Ke zprávě připojil lékařské zprávy pacientů a snímky z CT (z angl. computer tomography, česky výpočetní tomografie) jejich plic. Ty nesly typické „skvrny“ infekce, pacienti dostávají nejčastěji oboustranný intersticiální zápal plic. Vzkaz nebyl určený laikům, ale jeho kamarádům ze studií. Lékařům, jako je on sám.

V 18:42 Wen-liang dodal: „Nejnovější zprávou je, že jsou nakaženi koronavirem, ale neví se přesně, jaký druh. Právě to zjišťují.“ Li Wen-liang nebyl žádný hrdina, který by se nebál následků. Byl to normální chlap. Táta od rodiny. Nechtěl problémy. A už vůbec ne s úřady. Jeho manželka byla těhotná s druhým dítětem, tomu prvnímu ještě nebylo ani pět let. Proto připojil do skupiny prosbu, ať kolegové informaci nešíří, ale ať si dají pozor a ochrání své rodiny.

Netušil, že se případy zvláštních pacientů s vážnými dechovými obtížemi objevovaly v jedenáctimilionovém Wu-chanu a jeho okolí už dlouhé týdny. Nejdřív šlo o jednotlivce, pak už o několik desítek lidí. Měly horečku, dušnost, suchý kašel. A ne ledajaký. Málem si vykašlávaly plíce. Problémy měli hlavně ti starší. První z nich, kterého úřady dokázaly identifikovat, byl pětapadesátiletý člověk z provincie Chu-pej, jejímž hlavním městem je právě Wu-chan. Podle všeho ale nebyl pověstným pacientem 0, který celou epidemii odstartoval – člověkem, který se zřejmě nakazil od nějakého zvířete.

Víme zatím jen to, že pacient číslo 1 byl nakažený už 17. listopadu. Epidemiologové čínské vlády to zjistili, když šli po stopě nakažených „nazpátek v čase“. Pacient 1 šířil virus SARS-CoV-2 dál. Každý den pak přibylo jeden až pět nově nakažených. Tehdy to ještě nikdo netušil. Všichni těch několik těžkých zápalů plic zpočátku připisovali chřipce. Do konce listopadu bylo nakažených devět. Čtyři muži a pět žen ve věku třicet devět až sedmdesát devět let. Čínská vláda tají, odkud přesně jsou, zda z Wu-chanu, či z jiných částí Chu-peje.

Wej Kuej-sien šla ráno jako obvykle do práce na wuchanský trh s mořskými plody v Chua-nanu, který je oblíbeným cílem nakupujících. Nejde jen o nějakých pár stánků. Tohle tržiště je doslova obří, jedno z největších v centrální Číně. Na padesáti tisících metrech čtverečních se mačká přes tisíc stánků. Živoucí organismus. Lidé, mořská zvířata, ale i ta exotická a divoká. Tržiště se nachází v jedné z novějších wuchanských čtvrtí, poblíž bydlí obrovské množství lidí.

Zapomeňte však na přísné hygienické podmínky jako na západě. Chybělo potřebné zázemí, na stáncích ležela mrtvá zvířata a mezi nimi pobíhala živá. Na vaše přání vám prodejce přímo před očima zvíře zabil a stáhl z kůže. Místy člověk mohl cítit smrad z mrtvých těl, ventilace fungovala jen chabě. Na podlaze se někde válely tlející hromady odpadků. Je libo rybu? Máme. Krevety? Jistě. Jezevce, žábu, mloka, bobra, cibetku, psa, páva, prase, krysu, ovci, bažanta, lišku, pštrosa, ježka, koalu, sviště, vydru, jelena, želvu? Sehnali jste tu cokoliv. Nebo je pán vybíravý a chce opici, krokodýla, velblouda nebo snad mládě vlka? Všechno máme. Netopýra? To už se musíte zeptat přímo jednotlivých prodejců. Netopýři se používají v tradiční čínské medicíně, ale také se ví, že představují velkou zásobárnu virů.

Toho dne – 10. prosince – se trhovkyně Wej Kuej-sien ve stánku s krevetami necítila ve své kůži, dostala horečku, kašlala. „Byla jsem trochu unavená, ale ne tolik jako v minulých letech. Každou zimu jsem měla chřipku, takže jsem myslela, že ji mám zase,“ vyprávěla sedmapadesátiletá žena později. Zamířila na místní kliniku, kde dostala injekci na posílení. Ale druhý den bylo Kuej-sien ještě hůře. Tentokrát šla do Jedenácté wuchanské nemocnice. Tady jí předepsali léky a poslali domů.

Evropa se chystala na Vánoce, bylo 15. prosince, třetí adventní neděle. Celý svět se dojímal příběhy z hořící Austrálie, kde s obřími požáry bojovali vyčerpaní hasiči. V médiích se probíral vznik komise, která prověří vliv autoritářských režimů na Česko. Aktuálním tématem bylo, zda tu Čína s pomocí českých firem nelobbuje za své zájmy, před čímž varovala i Bezpečnostní informační služba. V zemi s téměř miliardou a půl obyvatel se mezitím dál nerušeně šířil světu dosud neznámý virus. Od pacienta 1 se do dnešního dne stačilo nakazit už nejméně sedmadvacet lidí. 16. prosince bylo Wej Kuej-sien pořád hodně zle. Injekce ani prášky nezabraly. Její kroky pak vedly do wuchanské Odborové nemocnice, jedné z největších ve městě. Lékaři, který ji prohlížel, se její stav nezdál. Je to závažná nemoc, asi jste se nakazila od nějakého kolegy z trhu, už jich tu několik máme, dozvěděla se.

Prodavačka krevet musela na svůj stánek zapomenout, v nemocnici si ji nechali. Tehdy ještě netušila, že lékař měl asi pravdu, nakazila se pravděpodobně na záchodě společném pro všechny trhovce. Aj Fen, šéfka pohotovosti wuchanské Centrální nemocnice, ošetřovala pacientku, kterou přivezli z nanjingské Silniční nemocnice. Měla nevysvětlitelně vysokou horečku. Medikace nezabírala, teplota neklesala. Až později se lékařka dozvěděla, že žena pracovala na trhu v Chua-nanu.

17. prosinec. Nárůst počtu nově nakažených byl v ten den poprvé dvouciferný. O tři dny později už bylo infikovaných šedesát, za pět dní se číslo zdvojnásobilo. Matematika exponenciální křivky je neúprosná. V té době se mezi wuchanskými lékaři začínalo povídat cosi o podivných těžkých případech respiračních chorob. Byla to však jen šuškanda, nikdo do toho nechtěl vrtat. Byla by s tím jen byrokracie a spousta papírování. A těch případů není zas tolik, říkali si zřejmě lékaři.

Až Ťi-sien Čengová, čtyřiapadesátiletá šéfka oddělení respiračních chorob a anesteziologicko-resuscitačního oddělení wuchanské Provinční nemocnice, našla odvahu. 26. prosince za Čengovou přišel starší pár, který bydlel nedaleko nemocnice. Dvojice si stěžovala na horečku a „nekonečný“ kašel. Lékařka držela v ruce dva CT snímky. Něco se jí nezdálo. Oba manželé měli zápal plic. Jenže tenhle vypadal nějak jinak. Čengové se v hlavě rozblikala červená kontrolka. Ať do nemocnice přijde na vyšetření váš syn, žádala manžele. Musel to pro ni být otřes. I jeho CT ukazovalo podobnou infekci na plicích.

„Normálně, když přijde do nemocnice rodina, je tu jenom malá šance, že by všichni její členové měli stejnou nemoc. Existuje ale výjimka. A tou jsou infekční nemoci.“ Ten den viděla stejné „skvrny“ na CT i u dalšího pacienta. Pacienta, který pracoval na trhu s mořskými plody v Chua-nanu. Všechny čtyři nechala Čengová otestovat na chřipku. Výsledky se vrátily negativní. Laboratorní testy však naznačovaly, že by mohlo jít o něco podobného SARS. Hned 27. prosince tak šéfka oddělení informovala vedení nemocnice a to zase čínské Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí. Aj Fen na pohotovosti přijala dalšího pacienta z nanjingské Silniční nemocnice. Byl to synovec jednoho z místních lékařů. Bylo mu něco přes čtyřicet let a neměl žádné jiné zdravotní problémy. Jeho plíce byly však „na kaši“. A saturace kyslíkem v krvi jen 90 %. Předchozí nemocnice se ho snažila léčit deset dní, jeho stav se však vůbec nelepšil, popsali Kubal s Gibišem v knize Pandemie.

V té době se už virus SARS-CoV-2 rozšířil mezi zhruba 180 lidí. Soudruzi z Wu-chanu reagovali podobně jako jiní čínští soudruzi při epidemii SARS v roce 2003. Nesoustředili se především na vyšetřování a zastavení epidemie. Hlavní starostí bylo nepříjemnou zprávu utajit. 28. a 29. prosince Čengová přijala další tři pacienty. Další tři se stejnými symptomy a podivnou infekcí na plicích. Všichni měli něco společného. Trh v Chua-nanu. Lékařku to znepokojilo ještě víc. Probrala situaci se Sia Wen-kuangem, děkanem nemocnice, a navrhla mu, ať se poradí s dalšími. Ten vytočil známé odborníky a konzultoval s nimi stav sedmi pacientů.

Deset expertů z plicních, kardiovaskulárních, infekčních oddělení a z JIP se shodlo. Máte něco neobvyklého, říkali. Navíc se Čengová a Wen-kuang dozvěděli, že ve dvou okolních nemocnicích leží další dva pacienti se stejnými příznaky, oba s vazbou na chuananský trh. Opět se obrátili na Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, nutili ho, aby začalo jednat. Čengová měla dojem, že je situace urgentní. „Jako lékařka rozumím slovu ‚urgentní‘ jinak než ostatní. Nemůžeme čekat hodinu nebo dvě. Ostatním připadá reakce po hodině nebo dvou jako rychlá.“ Už dávno Čengová svých sedm pacientů izolovala. Díky tomuto opatření se nikdo z jejích kolegů nenakazil. Už z doby, kdy zažila v roce 2003 SARS (byla členkou týmu, který v komunitách vyhledával podezřelé případy), si osvojila jednu důležitou poučku. Lékař by se měl zajímat o to, co a kde pacient dělá.

30. prosinec. „V poledne mi můj spolužák ze studií, který nyní pracuje v nemocnici Tchung-ťi, poslal snímek obrazovky z WeChatu, kde bylo napsáno, aby se lidé vyhnuli trhu v Chua-nanu, že jich je tam mnoho s horečkou. Spolužák se mne ptal, zda je to pravda. Zrovna jsem si prohlížela CT sken pacienta s plicní infekcí. Tomu spolužákovi jsem poslala jedenáctivteřinové video z CT s tím, že jde o člověka, který přišel k nám na pohotovost dnes ráno a byl na trhu v Chua-nanu,“ líčila Aj Fen.

Bylo kolem čtvrté odpoledne. Lékařka jako obvykle otevřela zprávy s výsledky. U jednoho z nich se však náhle zastavila. Četla tu zprávu nevěřícně pořád dokola. „SARS koronavirus. SARS koronavirus. SARS koronavirus…“ Polil ji studený pot. Svět SARS poznal jen mezi lety 2002 a 2004, kdy se nakazilo kolem osmi tisíc lidí. Zemřel zhruba každý desátý nemocný. Fen volala na infekční oddělení a na vedení nemocnice a informovala je o situaci. V tu chvíli šel shodou náhod kolem dveří její kanceláře šéf plicního oddělení. Fen k němu vyběhla a zastavila ho. „‚Máme pacienta, který skončil na vašem oddělení. A teď jsme našli tohle.‘ Hned řekl, že to bude problém. To jsem věděla už i já,“ vzpomínala lékařka.

Cítila, že musí ještě něco dělat. Vyfotila zprávu, přiložila CT skeny a lékařské zprávy. Červeně zakroužkovala ještě slovo SARS. To vše poslala svému příteli, lékaři v jiné wuchanské nemocnici. Od přítele putovala alarmující zpráva i k dalším lékařům v oblasti. Jedním z příjemců ten večer byl také Li Wen-liang. A ten se rozhodl zprávu přeposlat svým spolužákům…

Zbytek je už dobře známá historie. Wen-liangovu zprávu někdo ze spolužáků umístil na sociální sítě veřejně a začala se šířit mezi lidmi. Oftalmologa kvůli tomu pak začátkem ledna vyšetřovala policie a obvinila ho z šíření poplašných zpráv. Stejně se tak do problémů dostala i Aj Fen, autorka původní zprávy. Soudruzi z vedení její nemocnice jí za to řádně „umyli hlavu“. 6. února 2020 Ťi-sien Čengová – lékařka, která jako první našla odvahu a informovala úřady o podezření na epidemii – dostala od nového vedení místní zdravotní komise vyznamenání. Titulky po celém světě ale připomínaly jiného lékaře. Jiného hrdinu. Večer státní deník Global Times vydal bleskovou zprávu. Li Wen-liang na jednotce intenzivní péče covidu-19 podlehl…