Přepsáno: Takových bylo 30 minut s Čaputovou. Co čeká od Čechů?

Paní prezidentko, co se vám vybaví, když řeknu „Majka z Gurunu“?

Pohádka. Příběh. Když jsem byla dítě, tak jsem jej sledovala. Malé blonďaté děvčátko, které přistálo z jiné planety.

Malá mimozemšťanka ze seriálu „Spadla z oblakov“. Poslední dobou se zmiňuje často. Jeden česká časopis vás k ní přirovnal. Prý jste taky spadla z „oblakov“, donedávna ne příliš známa osoba zazářila na slovenské scéně a s přehledem vyhrála prezidentské volby. Co s vámi tento příměr dělá?

Mně úplně nesedí. Já jsem z oblaků tak úplně nespadla. Ve veřejném prostoru jsem se pohybovala v podstatě od začátku profesní kariéry. Posledních šestnáct let jsem například spolupracovala se sdružením Via Iuris jako advokátka, předtím jako právnička. A dělali jsme hodně kauz. Mnohokrát to byly kauzy běžných lidí proti rozhodnutím státu. Dělali jsem i na analýzách, které se týkaly fungování orgánů veřejné moci. Dělali jsme na legislativě. Takže jsem se vlastně v tom politickém prostoru pohybovala jako právník, ne jako politička. Ale není to pro mě úplně cizí prostor.

Pokud si rozhovor chcete pustit ve videu, nabízíme jej zde:

Mnoho z politiků jsem i předtím poznala osobně. Měla jsem možnost poznat, jak ty věci fungují, respektive proč nefungují. Z toho vyšla i část mé motivace: pomoc systémovým změnám na jiné úrovni než z pozice advokáta. Takže to velmi úzce souviselo s motivací vstoupit do politiky. Takže to přirovnání k Majce z Gurunu možná sedí, pokud vyjadřuje jistou míru jinakosti. Ale nepřišla jsem z jiné planety.

Nejste mimozemšťanka?

Ne.

Nicméně pro širší veřejnost jste opravdu tolik známá nebyla. Ještě začátkem letošního roku byly i vaše preference v předvolebních průzkumech necelých deset procent. Start byl opravdu velmi pozvolný, pak následovalo to úctyhodné finále. Proč právě vy a právě teď jste na Slovensku zabodovala a vyhrála?

Takovou poctivou reflexi toho, co se stalo, budu schopná udělat trošku s odstupem. Ještě jsem neměla ani volno po kampani, stále jsem v práci. Asi budu potřebovat trochu odstup, případně to budou hodnotit politologové, sociologové… Ale čistě subjektivní a rychlý pohled je ten, že Slovensko podle mého názoru volalo po těch tragických událostech z loňského jara po změně právě v oblasti práva a spravedlnosti, po slušném a férovém fungování. To byl křik z náměstí, kam přišly tisíce lidí vyjádřit svůj názor. To způsobilo i pád vlády a další změny. A můj profesní profil se týkal právě této oblasti. Možná oslovil lidi i způsob komunikace, který je opravdu smířlivý a klidný.

Co se do rozhovoru nevešlo: Volila někdy Čaputová Mečiara? A bude zase sjíždět Vltavu?

Odmítala jsem pracovat s emocí strachu a emocí hrozby ve vztahu k voličům. Protože to je podle mého názoru opravdu nástroj k manipulaci, ne k nějakým konstruktivním řešením. Odmítala jsem se přidat k osobním útokům, kterých jsem sice byla i já objektem, ale nepovažuju to v politice za dobrou cestu. Byl to jeden z důvodů, proč jsem do politiky vstupovala: myslím si, že když lidé věnují energii osobním soubojům, tak ji nemůžou věnovat řešením pro stát. Možná toto oslovilo lidi. Plus to – alespoň z reakce lidí – že byli překvapení, že odpovídám na otázky, říkám i své názory na otázky a témata, která jsou citlivá.

Takže se dá říct, že jste v pravou chvíli nabídla to, co Slovensko potřebovalo a chtělo. Včetně té smířlivosti a naslouchání. Ozývají se ale i velmi kritické komentáře od lidí, kteří vás nepodporovali. Například Jiří Weigl, bývalý kancléř bývalého českého prezidenta Václava Klause, napsal, že vaše „kvalifikace pro nejvyšší politickou funkci je vskutku skromňoučká“. Neříkejte mi, že tyhle komentáře s vámi nic nedělají. Že vás neštvou.

Přiznám se, že je všechny samozřejmě nesleduji. Musela jsem si vybudovat jistý způsob, jak nakládat se všemi haty a antikampaní proti mně během mé kandidatury.

Jak jste to udělala?

Jednak selekcí informací, do jisté míry. Můj tým mě samozřejmě seznamoval s informacemi, které měly věcný základ, abychom se k nim mohli postavit a případně podat vysvětlení. Ale pokud jde o názory různého spektra lidí, respektuju je – a tím to končí. Samozřejmě, že nebudu kandidátkou pro všechny. Jak jste říkal, možná jsem v této době a v této zemi nabídla pro jistou relevantní část lidí, kteří mi hlas dali a rozhodli o tom, že jsem zvolenou prezidentkou, nabídla něco, co je důležité pro tuto dobu a tuto zemi. Ale neznamená to, že člověk může oslovit všechny. Samozřejmě budu mít a evidentně mám i nepřející lidi nebo kritiky.

Vy opravdu působíte velice klidným a vyrovnaným dojmem. Skoro bych řekl, že ani nikdy nezvýšíte hlas. Je něco, co vás vyloženě rozčílí a kdy křičíte?

Samozřejmě, ale opravdu málokdy. Je to spíš výjimka. Jsem opravdu přirozeně klidný typ. Ale jsou situace, běžné, kdy se mi něco nepodaří… Nebo co mnou dokáže velmi pohnout, to je lidská krutost vůči někomu slabšímu. To se mnou velmi hýbe, ale zároveň mě to motivuje.

A vytočilo vás během kampaně něco skoro do nepříčetnosti? Nějaký opravdu zlý útok?

Možná. Říkám, nečetla jsem všechno. Nezajímá mě úplně všechno. Hodně věcí mě úplně obtéká. Opravdu nemůžu řešit ať už nezralost nebo psychické poruchy všech lidí, kteří útočili úplně nesmyslně. Ale pokud šlo například o některá tvrzení lidí, od kterých jsem to nečekala, kteří byli úplně přímo v rozporu s mým vyjádřením, u kterého oni byli, tak když jsem se s tím setkala poprvé, tak mě opravdu překvapily, a potom i trochu nastartovaly. Ale vždyť to bylo přesně to, proč jsem do politiky vstupovala. Přesně tohle je ta manipulace, nálepkování – navzdory tomu, že vědí, že neříkají pravdu, ale říkají to pořád – kterým musím čelit.

Přemýšlíte někdy nad tím, kde je hranice mezi klidem a skromností a mezi slabostí? Aby si vaši oponenti neřekli: Ta je tak slabá, vůči té si můžeme dovolit cokoliv?

Vědomě nad tím nepřemýšlím, ale znám sama sebe. Zastupovala jsem lidi ve sporech, které nebyly lehké, a vím, že ten klid se vůbec nevylučuje s vnitřní silou. A i s přesvědčivostí. Když je třeba, jsem velmi přesvědčivý argumentátor. Ale nemyslím, že je nutné kromě toho měnit energii na jakékoliv emoční výbuchy.

Takže si nenecháte líbit všechno?

Určitě ne.

Střety vás možná čekají i na slovenské politické scéně. Už v druhém kole jste se střetla s kandidátem nominovaným stranou SMĚR – sociální demokracie Roberta Fica. V podobném duchu se zřejmě ponese i váš nástup do úřadu, protože SMĚR je pořád hlavní stranou, byť vládu řídí Peter Pellegrini. Kde čekáte největší střety mezi vámi a SMĚRem?

Očekávám je v těch jednotlivých tematických oblastech. Já jsem během kampaně mluvila o tom, že je třeba posunout k lepšímu fungování spravedlnosti nebo tedy systému, který ji zabezpečuje. Příští rok nás čeká volba a jmenování nového generálního prokurátora. Velmi klíčová postava ve slovenském justičním systému, protože má velmi významnou a velmi silnou pravomoc.

A tam přijde střet?

Netvrdím, že tam přijde střet, ale… Podle mého názoru tam jsou i jisté politické ambice při obsazování těchto postů. Poslední volba dopadla velmi zvláštně, zajímavě. Byl vybraný kandidát, který byl ale odmítnutý, nebyl jmenovaný. Bylo to porušení jeho ústavních práv. Potom byl vybraný jiný kandidát. Byl to velmi zajímavý až politický souboj. Uvidíme, jak to dopadne tentokrát, ale ta poslední zkušenost byla velmi, velmi zajímavá. Mojí ambicí je přispět možná i ke změně systémového nastavení, jak ta volba bude probíhat. V minulosti jsem se tomu profesně věnovala. Jsou tam věci, které když by byly v rámci systému, který na Slovensku máme, trochu dále posunuté, tak by to obsazování postu i výkon mandátu generálního prokurátora, mohly být transparentnější a nezávislejší na politickém vlivu.

Robert Fico napsal v komentáři, že je přesvědčený, že po vašem zvolení „se bude rozdělení slovenské společnosti ještě víc prohlubovat a čím dál hůř se bude hledat shoda při hodnotových, sociálních, ale i zahraničních otázkách“. Souhlasíte s tvrzením, že je společnost rozdělená a rozdělení se ještě víc prohloubí?

Souhlasím s konstatováním, že společnost je rozdělená, že tu trpíme krizí důvěry veřejnosti v politiku a v politiky. V tomto smyslu se cítím jako člověk, který se dosud na tomto dění nepodílel, ale který se to pokusí změnit k lepšímu. Nevím, z čeho vychází, když očekává rozkol nebo prohloubení polarizace společnosti prostřednictvím mé osoby. Opravdu i zkušenost z kampaně ukazuje, že i v citlivých tématech, kde jsem komunikovala liberální názory, které se podle mě nevylučují s konzervativními hodnotami, jsem oslovila i mnoho věřících lidí, kteří mě volili. Takže se opravdu podařilo paradoxně přemostit dva jakoby zdánlivě rozdílné světy, za což jsem velmi vděčná. Tímto způsobem se budu snažit názorové platformy spojovat dohromady na hodnotové bázi, ne je rozdělovat.

Máte tedy za to, že vůči SMĚRu, vůči názorům předsedy Roberta Fica nebo premiéra Petra Pellegriniho budete muset být obzvlášť tolerantní?

Myslím si, že musím zůstat nad věcí z hlediska jejich osobních vyjádření a osobních útoků. Dělala jsem to i během kampaně. Pokud bych se ztratila v nějaké osobní rovině výhrad, tak nejsem schopná se věnovat tomu, proč jsem do toho celého šla. Já se stále vracím k tomu, o co nám má jít – a to je tato země. Budu se vracet k tématům, k programu, k hodnotám, k tomu, co je třeba pro Slovensko udělat.

Připomenu vám ještě jeden citát. „Slovenská média nekriticky prosazovala personální experiment, kde ani netušíme, kdo bude v pozadí formovat politiku prezidentského paláce, a to je příliš velká daň, kterou může Slovensko zaplatit na mezinárodní úrovni za tuto nezkušenost.“ Citát Roberta Fica. Kdo tedy bude stát v pozadí? Kdo bude formovat politiku prezidentského paláce?

Budou to určitě kvalitní lidé. Pan Šefčovič používal vyjádření, že první liga nebo áčkoví hráči. Tak si půjčím toto jeho vyjádření. Určitě to budou lidé, jejichž jména oznámíme včas. Jsme týden od voleb. Samozřejmě, že už si děláme konkrétnější představu o tom, koho bych chtěla mít po svém boku pro jednotlivé oblasti. Jsme ve fázi dohadování a vyjednávání. Bude to několikatýdenní proces, minimálně. Ale v každém případě, ten otazník, který z toho od pana Roberta Fica cítím: Prezident není plastelína, do které poradci dávají svoji pečeť. Musí to být osobnost, která je schopná přesvědčit relevantní počet voličů. Ráda se obklopím moudrými lidmi, odborníky na jednotlivé oblasti. V každém případě to rozhodnutí musím nakonec udělat já sama, protože já za ně nesu odpovědnost. Nebojím se toho, že bychom na Slovensku neměli kvalitní lidi, kteří by v některých oblastech umí poradit. Nebo že bych nebyla schopná se v těch věcech zorientovat.

A necítíte v té jeho otázce jistou jízlivost? Kdo stojí v pozadí? Kdo vás platí? Komu to slouží? To možná není o tom týmu.

Samozřejmě konspirační prostor vytvářel teorie od Sorose přes židovské peníze. Byly různé antisemitské útoky a nálady. Mě to už ani nepřekvapuje. Tohle je něco, čemu bohužel v této době čelíme. Samozřejmě že to je absurdní. Ta kampaň byla vyhlášená jako nejtransparentnější kampaň v historii slovenských politických kampaní.

Takže žádný Soros tam není?

Samozřejmě, že ne. Soros tam není. Ani žádné jiné temné nebo jiné síly tam nejsou. Byla to normální poctivá práce, poctivá kampaň. Škoda je, že ta krize důvěry, o které jsem mluvila, je tak hluboká, že když se něco podaří normální poctivou prací, tak je to okamžitě podezřelé. Pro jistou část lidí, samozřejmě.

Zároveň můžete být svým způsobem zavázána těm, co vás podpořili, a to i finančně. Například se budete muset vypořádat s tím, jak spolupracovat s Progresivním Slovenskem, hnutím, které vás nominovalo, a kde se teď vzdáte členství. Budete vůči této formaci cítit nějaký závazek?

Určitě jsem schopná být nad tím. I když se hlásím k tomu, že ta strana je mi hodnotami a personálně blízká, tak to opravdu je. Ale kolegové ví, že jsem schopná velmi otevřeného i kritického postoje, v případě, že k tomu bude důvod. Naše právo říká, že kandidatura se může udělat dvěma způsoby: člověk-politik má podpisy patnácti poslanců parlamentu, nebo si sežene patnáct tisíc podpisů občanů. Já šla cestou občanské kandidatury, takže prostřednictvím sbírání podpisů. Jsem občanský kandidát. Ale ano, příslušnost ke straně nyní ukončím, protože mi to přišlo férovější. Taková byla posloupnost kroků. Jsem přesvědčená, že dokážu být nad tím i v případě, kdyby byly nějaké kritické kroky, které bych považovala za nesprávné. Myslím, že bych k nim byla schopná zaujmout stejně kritický postoj, ať už jde o Progresivní Slovensko nebo jiný subjekt.

Vyvolala jste očekávání změny a naděje. To byla dvě slova, která se v souvislosti s vámi používala. Zajímalo by mě, v čem ta změna a naděje spočívá, pokud jedním z vašich největších podporovatelů byl Andrej Kiska, člověk, který byl v prezidentském paláci pět let. Co to je za změnu, když střídáte prezidenta Kisku – a do toho říkáte: Bude to změna?

Prezident Kiska a já jsme dvě různé osoby. S různým profesním příběhem. Prezident Kiska, když mluvíme o podpoře, mi poprvé vyjádřil podporu, když se pan Mistrík vzdal kandidatury (ve prospěch Zuzany Čaputové, pozn. red.). A to bylo v době, když jsem v průzkumu veřejného mínění byla první. Takže se nedá říct, že prezident Kiska podporoval neznámou kandidátku a pomohl jí k tomu, aby byla první v průzkumech. Ta následnost kroků byla přesně opačná. Jeho vyjádření zaznělo tehdy, když jsem v těch průzkumech vedla. Pokud jde o tu jinakost: úplně přirozeně každý z nás kopírujeme svoji životní zkušenost. On pracoval víc v oblasti zdravotnictví a sociálních věcí, mým tématem je právo a spravedlnost. Tomu budu věnovat nejvíc pozornosti, společně s tématy životního prostředí. Samozřejmě je tam i ten sociální aspekt péče o ty, jejichž hlas je ve společnosti slyšet trochu méně, například seniorů.

Máte ambici změnit i náplň prezidentského úřadu? Jak prezident působí. Do čeho zasahuje. Co komentuje… Zase použiju slova Roberta Fica: Andrej Kiska je podle něj nejlínější politik.

Nebudu komentovat kritické vyjádření Roberta Fica, která jsou mnohokrát účelová, protože potřebuje onálepkovat politického oponenta. To nechám na posouzení jiným. Ale pokud jde o prezidenta Kisku, já si ho velmi vážím. Podle mě udělal kus dobré práce v oblastech, které považoval za dobré. Výkon toho mandátu přirozeně kopíruje zájmy, hodnoty, rétoriku toho kterého kandidáta, respektive prezidenta, který ten mandát vykonává, a tomu bude odpovídat i výkon mého mandátu. Samozřejmě budu obklopena dalšími lidmi. Nemyslím si, že je možné dát rovnítko mezi jeho mandát a můj mandát.

Vaši příznivci i z řad slovenských novinářů mluví o Slovensku jako o mafiánském státu. Často tedy v souvislosti s loňskou vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Jak byste vysvětlila, co je tímto označením myšleno? Tedy pokud s ním souhlasíte.

Já se nevyjadřuju o Slovensku jako o mafiánském státě. Vnímám to tak, že jsou tu jisté indicie a prvky, které mafiánsky vypadají. Myslím si, že máme relativně funkční justiční systém, ale faktem je, že má jisté nedostatky při odhalování exponovaných trestných činů nebo podezření, že došlo ke spáchání trestného činu. Zejména pokud je tam nějaká indicie, která směřuje k silné ekonomické nebo politické moci. Teď v souvislosti s vyšetřováním vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové vycházejí najevo různé další velmi závažné skutečnosti o komunikaci mezi objednavatelem, respektive osobou obviněnou z objednání té vraždy, a vysokými představiteli, například prokuratury. Anebo o vztahu k policii. Nebo komunikace k politikům, kteří v jistém smyslu měli informace, díky kterým je mohl vydírat a tak podobně. To jsou velmi závažné signály, které je třeba vyšetřit. A na to, aby mohly být vyšetřeny, je třeba, aby orgány činné v trestním řízení mohly to vyšetřování dělat opravdu nezávisle na politickém vlivu a politické moci. Toto je oblast, které čelíme. Samozřejmě říkám, ten systém je funkční, máme hodně kvalitních vyšetřovatelů, prokurátorů i soudců, není to tak, že je to všechno špatné, to určitě ne. Ale čelíme výzvám v této oblasti, s kterými se musíme vypořádat.

Jsou to spíš dohady a emoce, nebo v tom podezření o propojení organizovaného zločinu s politickou vrstvou hrají roli fakta? Co myslíte?

No minimálně, když vycházíme z toho, co bylo publikované a třeba i v souvislosti s vyšetřováním vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky, ale i z kauz samotných, kterým se věnoval třeba Ján Kuciak spolu s dalšími investigativními novináři… Já jsem s Jánem na některých kauzách, které se týkaly podezření z různých takových propojení spolupracovala. Někdy to byly indicie, někdy to jsou fakta. Například v komunikaci i odpovědích vysoko postavených činitelů, kteří to mnozí ani nepopřeli, mnozí ve svých funkcích skončili – myslím některé prokurátory generální prokuratury. To už je rovina faktů, není to rovina dojmů. Tam, kde jsme v rovině indicií nebo nepřímých důkazů, tam je důležité, aby mohlo proběhnout opravdu nestranné a nezávislé vyšetřování. O to jde.

Kdybyste měla říct v pár větách, jak by podle vás mělo Slovensko vypadat na konci vašeho pětiletého mandátu? Právě s ohledem na téma, o kterém jsme teď mluvili.

Začnu možná trochu šířeji a hodnotově. Ideální by bylo, kdyby to byla země lidí, kteří se rozhodli svým prezidentům a politikům víc věřit. Kteří by měli pocit, že se tu vyplatí dodržovat pravidla, protože platí pro všechny stejně. Že spravedlnost není jen pro jistou skupinu nebo není poskytovaná tak málo, že už to vlastně nedává smysl. Takže kdyby se zvýšily právní jistoty v životě lidí, pokud jde o veřejné fungování. To by bylo výborné, pokud by se nám toto podařilo zařídit. Souvisí to i s jistými personálními změnami, ale i se změnami nastavení toho systému. Kdybychom byli země, kde jsou lidé vůči sobě důvěřivější, země, která je empatická a citlivá i ve vztahu k životnímu prostředí, kde budeme čelit společně s dalšími zeměmi velkým globálním klimatickým změnám, respektive už jim čelíme. Abychom se byli schopní zodpovědně chovat k sobě navzájem i k přírodě.

Vyjmenovala jste toho docela dost. Jak svazující je pro vás pocit, že tato očekávání do vás lidé vložili a vy je teď nebudete smět zklamat?

Od začátku, kdy jsem chodila na setkání s lidmi, snažila jsem se ze své rétoriky ta očekávání jakoby realizovat. Prezident má na Slovensku limitované, i když ne slabé právo moci. Může nastolovat témata jako důležitá, aby jim byla věnovaná pozornost. V mnohých věcech připravit návrhy, aby ta změna reálně nastala. Mnohé pravomoci, například pokud jde o jmenovací pravomoci, vetovací pravomoci nebo zpochybnění zákonů na ústavním soudu, jsou poměrně silné a významné, ale faktem je, že ze strany jakéhokoliv politika není řiditelná míra očekávání ze strany lidí. Takže jediné, o co se budu snažit, je dělat věci naplno, dělat to co nejlépe v souladu s tím, co jsem slíbila.

Je na české politické scéně nebo v Česku obecně něco, čím byste se chtěla inspirovat? Protože i v Česku bojujeme s jistou krizí důvěry lidí v politiku.

Jsem poznamenaná svým profesním příběhem. Byla jsem v kontaktu s některými představiteli české justice. I s českým vzdělávacím justičním systémem. Chodila jsem přednášet českým soudcům. To, jak vám funguje Nejvyšší správní soud a vůbec judikatura českých soudů i Ústavního soudu, je úžasné a v mnohém inspirující. Například i to, jakým způsobem máte budované disciplinární soudnictví v rámci Nejvyššího správního soudu, je velmi inspirující.

Pokud se zeptám na Andreje Babiše, českého premiéra slovenského původu? On taky vystavěl svůj vstup do politiky na slovech „změna“ a „boj s korupčním prostředím“. Je pro vás Andrej Babiš něčím inspirativní?

Já bych si to asi netroufla takhle komplexně zhodnotit. Je to náročnější otázka. Ještě i z pozice mojí a ve vztahu k pozici jeho. Je to bezpochyby člověk, který je velmi úspěšný z hlediska svého byznysu. A i z hlediska toho, jaký start v rámci politické kariéry se mu podařil a vlastně opakovaně potvrdil. Je to určitě bezpochyby dobrý manažer a dobrý byznysmen. A evidentně je dobrý politik. Má úspěch.

Dobře. Vy se úřadu slovenské prezidentky ujmete po inauguraci 15. června a už jste oznámila, že vaše první zahraniční cesta povede do České republiky. Kdy jste byla naposledy na Pražském hradě?

Samozřejmě, že jsem tam byla, ale konkrétní rok si nepamatuju. Dokonce ani to, kdy jsem byla konkrétně v Praze. Nebylo to tak dávno. Ale naposledy jsem byla loni v létě v Českém Krumlově, kam jezdím pravidelně sjíždět Vltavu.

Co čekáte, že v Praze zažijete při návštěvě Pražského hradu? Protože prezident Miloš Zeman je znám různými svéráznými komentáři a přístupy. Například minulý týden ve Vídni způsobil mezinárodní faux pas (ve svém projevu vytknul bývalému starostovi Vídně, že za jeho vlády nedala radnice vídeňské českojazyčné škole ani šilink, což je v rozporu s realitou – pozn. red.) Jste připravena na všechno?

Musím být. Ale opravdu pojedu do České republiky na návštěvu k zemi, k národu, k lidem a k politické reprezentaci, kterou považuji opravdu za tu nejbližší, kterou máme, protože jsme dlouho tvořili jeden státní celek. Mám tam přátele, já jsem ještě vyrůstala v době, kdy jsme byli Československo, takže je to něco, co je úplně přirozené. A v tomto duchu se na to přirozeně těším.

A máte přátele nebo blízké osoby i v české politice?

V české politice ne.

Před volbami jste se potkala s Karlem Schwarzenbergem, Zemanovým soupeřem z prvních prezidentských voleb. Dá se říct, že je vám tento člověk bližší než Miloš Zeman?

Já bych to takhle neříkala. V každém případě to je politik, kterého si nesmírně vážím. Jednak pro úžasnou, unikátní životní zkušenost, kterou má, byl velmi blízko Václavu Havlovi, kterého si velmi vážím. A jsem velmi vděčná i za jeho podporu a za možnost povídat si s ním a poslouchat ho.