Premiéra může mít strana s 45 členy, měla by nám naskočit husí kůže

Co je nejpravděpodobnější povolební scénář?

Nejjistější je formát bloku OLaNO Igora Matoviče, koalice PS/Spolu a Za lidi Andreje Kisky. Jak bude vypadat koalice konkrétně, to je otázka čísel, ale myslím si, že to bude formát čtyřkoalice až šestikoalice, při horní hranici.

V Česku pořádně nefungují ani trojkoalice, zní to proto dost neuvěřitelně. Je vůbec reálné, že by čtyř, pěti nebo šestikoalice vydržela déle než rok nebo dva?

Můj politologický i novinářský instinkt a taky slovenská zkušenost říká, že něco takového buď nemůže fungovat vůbec a že horizont dožití může být půl roku, až rok. Anebo to možná fungovat může, ale jen s mimořádně dobrým člověkem za kormidlem, jako byl například Mikuláš Dzurinda, který takovou různorodou koalici vedl od roku 2002 až do předčasných voleb v roce 2006. Když teď vidím Igora Matoviče, na takový scénář to nevypadá.

A naopak argument pro možnou stabilitu takové vlády?

Volání po změně a po existenci nějaké vlády bez strany Směr je strašně silné. Odpovědnost dnešních opozičních politiků bude obrovská, doufám, že si to uvědomují. Jaký bude výsledek si neodvažuji odhadnout, ale spíš bych si tipl, že to nevydrží.

Jaké jsou teď vztahy mezi předsedy jednotlivých opozičních stran?

Rozdělil bych je na několik skupin. V jádru je Kiskova strana Za lidi, pak koalice Progresivního Slovenska a Spolu. Dál je tam Svoboda a solidarita (SaS) Richarda Sulíka, Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) Aloise Hliny. Oni tvoří jeden blok a nevrážejí si kudly do zad a nedělají si navzájem podrazy. Richard Sulík uměl být obzvlášť v kampani o dost ostřejší, ale teď má mnohem mírnější přístup.

Samostatnou kategorií je strana Jsme rodina. To je takový zvláštní, vulgárnější, demagogičtější a euroskeptičtější derivát Směru, ale bez zkušenosti ve vládě.

To je tedy Boris Kollár, co se o něm běžně píše, že je mafián?

Ano.

A je?

Ne, že je, ale že v podstatě byl. On byl takový produkt 80. a 90. let, takový vekslák. V 90. letech začal rychle podnikat, spíš bych řekl v uvozovkách podnikat, tenkrát přece všichni podnikali tak nějak divně. Moc neexistovala pravidla, tak se vozilo, co se dalo a každý se do lecčeho namočil. Lidé, co jsou na 90. léta odborníci, Kollára za mafiána označují.

A kde je v rámci opozice hnutí Igora Matoviče OLaNO?

Ve speciálním oddělení. Teď jde o nejsilnější stranu, která podle posledního průzkumu nejspíš vyhraje volby.

Matovičova kandidátka ale není poskládaná ze straníků, ale z různých osobností, o kterých rozhodl Igor Matovič.

V podstatě ano. Jsou to nejrůznější bloky.

Je OLaNO demokraticky vedené hnutí?

Ne, ani náhodou. Tohle hnutí je Matovičovo vlastnictví.

Čili tak trochu jako ANO Andreje Babiše?

OLaNO vznikla jako strana čtyř lidí a až donedávna měla přesně čtyři členy.

Tak to spíš vypadá na někdejší Úsvit Tomia Okamury, který měl svého času víc poslanců než členů.

Jedním z těch čtyř je Igor Matovič, předseda od založení a nejspíš až do doby ukončení činnosti strany. Druhým členem byl Jozef Viskupič, což je bratranec Igora Matoviče. Jakékoliv rozhodnutí v té čtyřčlenné straně se dalo udělat jen nadpoloviční většinou, takže se bez Matoviče nebo Viskupiče nedalo udělat nic.

Potom, vlivem nového zákona, se musel počet členů zvýšit, takže teď je členů údajně 45.

Co ten zákon stanovuje?

Pokud chce strana kandidovat do parlamentu, musí mít rozhodovací orgán, nejméně 45 členů, anebo musí mít alespoň dvojnásobek členů, než kolik je míst na kandidátce. V případě parlamentních voleb máme 150 kandidátů, takže buď by museli mít 300 členů nebo alespoň 45 členů ve výkonném orgánu. Takže OLaNO má přesně 45 členů. A všech 45 členů je v tom výkonném orgánu. My známe několik z nich, všechny ne.

A tohle by měla být hlavní vládní strana?

To má být strana, která má premiéra, ano.

Aha.

Abyste si dokázal představit to zoufalství na Slovensku: tohle je to, z čeho teď mají Slováci radost, že to bude super, když takováhle strana bude mít premiéra. Všem se to zdá úplně normální, přitom by jim měla naskakovat husí kůže. Jinak než havárií skončit nemůže.

Hnutí OLaNO se do parlamentu dostalo už dvakrát, teď kandiduje potřetí. Vždycky se mu rozpadl klub, polovina lidí odešla. To se stalo v roce 2012, stalo se to v roce 2016 a je málo pravděpodobné, že by se to nestalo teď.

A má jako vůbec nějaké sněmy?

Když jsem si Igorem Matovičem telefonoval ještě jako zpravodaj, tak jsem se ho občas ptal, jestli by neměli mít alespoň jednou za rok sněm. A on že: „Ano, měli jsme ho nějak minulý týden v úterý.“ A já: „To jako jak?“ „No, sešli jsme se na kafi, čtyři členové a tak. Vzali jsme si zapisovatelku a bylo hotovo, bylo odsněmováno.“ A to je strana, která dostává miliony eur ze státního rozpočtu.

Co za typ člověka Matovič je? Je to charismatický lídr? Píše se o něm jako o šaškovi, profesionálním opozičníkovi… Bude opozicí i ve své vlastní vládě?

On umí vycítit atmosféru, to je třeba zmínit, dlouhé roky těží z toho, že umí dobře trefit téma. Také umí být zákeřný. Když byl asi před asi tři čtvrtě rokem v takové těžké situaci, to se pohyboval v průzkumech okolo 5 procent, udělal takovou čtyřicetiminutovou smiřující tiskovou konferenci o koalici opozice. Na PS/Spolu apeloval, aby neotvírali téma registrovaného partnerství či adopcí homosexuály. „Neotvírejte to téma,“ říkal. V té chvíli to samozřejmě logicky otevřel on, protože o adopcích se tu skutečně nikdo nebavil.

Potom na někoho jiného zase apeloval tak, aby se sem nesnažil dovážet migranty. Ale zase, tady neexistuje proimigrační strana. Takhle vyjmenoval asi deset témat a potom to uzavřel s tím, že uklidnil voliče a že nic po volbách se měnit nebude. Tahle témata se otevírat nebudou, nebudou se rušit svátky, snižovat daně a nebudou se rušit žádné jistoty. On tvrdí, že všechno zůstane tak, jak je to teď. Jenom se už nebude krást a pozavírají se zloději a mafiáni.

A za to má ručit jeho strana se čtyřmi, nebo teď už se 45 členy?

On by řekl, že má přece nadupanou kandidátku bojovníků proti korupci. A když já si taky myslím, že vítězná strana by měla být schopná do dvou týdnů nominovat tisíce lidí do celého státního aparátu, Matovič na to říká, že tohle dělají jen staré strany, a oni že žádné čistky dělat nebudou.

Přesuňme se od Matoviče. Co liberálové z PS/Spolu a Za lidi Andreje Kisky? Obě strany měly svého času ambice mít premiéra, mít výborný výsledek. Teď to vypadá, že budou liberálové rádi za výsledek pár procentních bodů nad sedmiprocentní hranicí pro koalice, a Kiska se propadl na sedmé místo. Nebudou v pozici uražených?

Pevně věřím, že ne. Alespoň to z nich necítím. Je tam jistá míra zklamání u PS/Spolu, ale měli relativně dost času na to, aby se s tím smířili, protože nejvyšší čísla dosahovali v době, kdy byl Matovič na dně. Oni postavili vítěznou kandidátku do prezidentských voleb, vyhráli i evropské volby, takže se nabalovala taková ta hrouda nadšení a najednou z nich byli ti, kteří by mohli porazit Směr.

A co se stalo?

Andrej Kiska založil stranu a tím jim odčerpal hlasy a oni navíc ten svůj kapitál nějak neuměli využít. Nějak to vyprchalo. Ale jak říkám, už je to relativně dlouho, takže si už od těch prvotních úspěchů odvykli.

Když sleduji debaty a povídám si s politiky, tak tam necítím jakoukoliv ješitnost. Nejsou nadšení z toho, že tomu bude šéfovat Igor Matovič, ale plně si uvědomují, že jsou ty karty takhle rozdané a že jejich povinností je si s tím co nejlépe poradit.

Co je teď za typ politika Andrej Kiska? Je dost neobvyklé jít z prezidentské funkce do parlamentu. Navíc teď vystupuje konzervativněji, než jak vystupoval během prezidentování.

Ano, o trochu, ale neřekl bych, že to je nějaký dramatický rozdíl. Podle mě jeho strana cílí na bývalé voliče SDKÚ. Takové pravicové, řekněme středně konzervativní nebo i trochu liberálnější okolo hodnotového středu. Chce ty, kterým na KDH vadí pánbíčkaření a zároveň, když vidí PS/Spolu, zdá se jim to jako eurohujerství, příliš zelené, moc doleva.

Kiska měl teď před volbami problémy s různými nahrávkami a podezřeními kolem jeho osoby. Jak moc ho to zasáhlo?

Ze začátku to nebylo nějak dramaticky vážné, i když Andrej Kiska není úplně nejlepší komunikátor na světě. Je pro mě vlastně trochu záhada, že chce být politik, a za druhé, že jím ještě vůbec je. Je třeba upřímně říct, že on má víc nakloněná média, která se víc zdráhají po něm pálit. Kdyby takovýhle typ problémů měli jiní politici, tak by to asi měli těžší, ale na něho jsou média milejší. Neumím to přesně popsat, ale zdá se mi, že to tak je.

Teď to ale bude mít Kiska horší. Má problémy, byl totiž cílem dvou kompromitujících videí, která mu můžou uškodit. Polehčující okolností může být, že on má voličské jádro, které mu umí odpustit opravdu mnoho. Takže podle mě ho tohle jádro neopustí a do parlamentu se dostane.

Jak moc mu v tom pomáhá obraz bývalého prezidenta?

Je to jeho jediný politický kapitál. On nic jiného nemá. A kdyby nebyl bývalý prezident, dnes by neměl z těch procent nic.

A skončí Andrej Kiska jako ministr?

Říká, že ministrem ničeho být nechce, a to si umím i lehce představit. Jelikož mluvím pro české médium, tak si dovolím říct i to, že se o Kiskovi mluví jako o jednom z nejlínějších lidí. Nemůžu to potvrdit z osobní zkušenosti, ale od lidí, kteří s ním pracují, jsem slyšel něco podobného. Výhrady k pracovnímu nasazení Andreje Kisky jsem slyšel už mnohokrát a byly dost intenzivní.

On byl opravdu známý jako „prezident od úterý do čtvrtka“. Neumím si představit jeho nasazení na jakémkoliv exekutivním postu, to je holá nemožnost. Možná poslanec, to je tak akorát.

Co bude po volbách se Směrem?

Varianty jsou jen dvě. Jedna je, že se zopakuje dění z roku 2010, 2011, kdy nastoupila pravicová vláda. Robert Fico do ní opravdu šel zleva, zprava, já jsem byl tehdy zpravodajem. Bylo vidět, že je jako pokropený živou vodou, on chodil s úsměvem na každou tiskovku. Viděl každý střípek, který odpadával z vlády Ivety Radičové. Soustředil se na to, jak si tu funkci opět převezme, a to se mu i podařilo.

Druhá možnost, která je podle mě o moc pravděpodobnější, je, že teď Směr v opozici zhyne. On už je v úplně jiné situaci než v roce 2010 – jak Směr, tak i Robert Fico osobně. Fico je, řekněme, že unavený konzumací všeho možného, on už nemá ten drive. Směr je taky strašně unavená strana, nemá vlastně žádné nové osobnosti, mnoho starých kádrů odešlo. Směr je vyprahlý a i ti voliči už ho mají plné zuby.

Jestli se bude někomu v opozici dařit, bude to spíš Kotleba, který má podle mě potenciál ten Směr dorazit a udělat z něj už jen takovou pěti až desetiprocentní straničku. Potom skončí jako HZDS.

A pokud se ta pravděpodobná nová vládní pětikoalice dnešní opozice rozpadne a budou předčasné volby, dejme tomu, třeba po roce, dvou nějakých hádek, vyhraje ty volby Kotleba? Je takový scénář pravděpodobný?

Úplně. Proto je pro mě tak důležité apelovat na politiky, že na nich opravdu leží obrovská odpovědnost. Voliči se ještě úplně nevzpamatovali z toho, jak se před deseti lety hodila do kotle vláda Ivety Radičové. Robert Fico pak měl ve volbách v roce 2012 výsledek 45 procent. Nebylo to díky tomu, jak je úžasný, ale voliči byli prostě naštvaní: „My jsme vám to sem donesli, abyste mohli vládnout bez Směru, a vy se na to vykašlete? Tak to teda ne.“ A prostě už k volbám nepřišli.

Předpokládám, že něco podobného a možná ještě horšího by se stalo v případě předčasných voleb. Kdyby to po osmi letech Směru u vlády a toho zbožného čekání, že to bude jinak, zase hodili do kotle, volič by byl opět frustrovaný a rozzlobený. Mělo by to hrozné následky. Logickým adeptem na vítězství je z dnešního pohledu Kotleba. Hodně věcí se ale ještě může změnit.

Nemá tedy dnešní opozice takovou skoro nesplnitelnou misi?

Ne, podle mě na tom není nic nesplnitelného. Je to samozřejmě náročné, ale vždyť to je jejich práce, dělat hodně kompromisů a snažit se to udržet. Je potřeba říct, že dnes ta očekávání nejsou tak strašně velká. Nebudou muset tak dramaticky šetřit, jako musela vláda Radičové, takže nedojde k dramatickému propadu životní úrovně.