Článek
I v Česku se stále častěji diskutuje o tom, zda by při očkování proti covidu-19 nebylo rozumnější udělat delší pauzu mezi oběma dávkami. Aby byla co nejdříve vyvolána imunitní reakce u co největšího počtu lidí. Ke změně strategie v souboji s koronavirem a efektivnějšímu využívání málo dostupného „arzenálu“ teď vyzývá i vakcinolog Marek Petráš.
Expert, který minulý rok stál v čele týmu, jenž vyvinul prototyp české vakcíny, analyzoval data z Izraele, kde je očkování nejdál. Podle něj z těchto údajů jasně vyplývá, že už první dávka očkovací látky poskytuje po třech týdnech poměrně vysokou ochranu.
Myslí si tudíž, že bychom se měli vydat podobnou cestou jako Britové, kteří teď umožní až tříměsíční časovou prodlevu mezi první a druhou dávkou. „Myslím, že i Britům ta izraelská epidemiologická data z terénu zpětně potvrdí, že je to správná cesta. Vysloveně to tomu prodloužení nahrává, poskytuje odbornou oporu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Petráš, který Česko teď zastupuje i v Evropském středisku pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC).
K čemu jste při té analýze izraelských dat dospěl?
Musím předeslat, že jsem vycházel jen z dat, která jsou běžně k dispozici. Nemám žádné nadstandardní informace, ale neočekávám, že by tam mělo být nějaké zkreslení. A z těch dat je pro mě velmi zajímavé, jak rychle se snižuje počet nemocných i hospitalizovaných už po podání první dávky.
Vy asi víte, že u vakcíny Pfizer/BioNTech doporučuje výrobce druhou dávku podat za 21 dnů a u Moderny za 28. Nicméně v Izraeli se ukázalo, že poměrně velmi vysokou ochranu poskytuje už první dávka. Týden po jejím podání byl sice ještě poměrně vysoký počet nemocných, něco kolem 4 500, a také tomu odpovídal i počet hospitalizací, kterých bylo asi 250. Ale už o po druhém týdnu bylo těch případů asi jen 3 000 a hospitalizací 124. Ale co bylo vysloveně překvapivé, to byl ten třetí týden po očkování. Tam už bylo zaznamenáno jen 350 nemocných a jenom 7 jich vyžadovalo hospitalizaci.
Lze z toho tedy dovodit, že první týden po očkování je ochrana minimální a potom se rapidně zvyšuje?
Přesně tak. Je zjevné, že týden po očkování ještě není ochrany dosaženo. Na ty osoby lze pohlížet jako na ty, které očkovány ani nebyly. V tom intervalu dvou až tří týdnů ale dochází k dramatickému úbytku, zejména co se týče hospitalizace. Už druhý týden klesá na polovinu.
A vypadá to dokonce, že ve třetím týdnu se účinnost první dávky dostává na úroveň 97 procent. Pokud tedy poměřujeme hospitalizace. Pokud jde o samotné onemocnění, je to přes 90 procent. Samozřejmě z toho ale nelze vyvozovat, že jsme tři týdny po očkování chráněni ve stoprocentní míře, nicméně ochrana je až překvapivě vysoká.
Vy jste s takovou ochranou v praxi nepočítal?
Skutečně mě překvapilo, že je to už takto dobře pozorovatelné. Vycházíme vlastně z epidemiologických dat. Nejde tedy o taková ta čistá data z klinických studií, kde sledujete určitou kohortu jedinců a velmi detailně zaznamenáváte, jak se jim daří nebo nedaří. Jde jen o počet záznamů o nemocných mezi očkovanými. Ale výhoda je zase ta, že oproti klinickým studiím se ukazuje, jak vakcína funguje v reálném prostředí. Ono samozřejmě platí, že i kdyby očkování vykazovalo v klinických studiích stoprocentní účinnost, v reálu to tak nikdy nebude, jelikož do toho vždy vstupuje řada dalších faktorů.
Prodloužení je opodstatněné
Myslíte tedy, že výsledky v praxi jsou srovnatelné s tím, co se objevilo v klinických studiích?
Když se na ony klinické studie od Pfizer/BioNTech a Moderny podíváme, i během nich vakcíny zafungovaly obdobně. Výrobci ale tyto výsledky neprezentovali podle prvních tří týdnů po očkování, měli to jinak strukturované – do 10 dnů po první dávce a nad 10 dnů, ale ty výsledky byly v zásadě shodné, jaké teď ukazují ta epidemiologická data z Izraele. Po těch 10 dnech byla naměřena účinnost přes 80 procent, ale musíme zase brát ohled na to, že ten interval byl kratší.
V některých zemích už uvažují, že interval mezi první a druhou dávkou prodlouží dokonce až na tři měsíce. Je to správná cesta?
Touto cestou chce jít Velká Británie. A já jsem teď přesvědčen, že je to opodstatněné. Myslím, že i Britům ta izraelská epidemiologická data z terénu zpětně potvrdí, že je to správná cesta. Vysloveně to tomu prodloužení nahrává, poskytuje odbornou oporu. Kdybychom nebyli v pandemické situaci, určitě nehraje roli, zda někoho budete očkovat o pár týdnů dříve, než je to nezbytně potřebné. Ale my jsme teď v úplně jiné situaci, ty týdny hrají podstatnou roli. A teď jde i o maximální rychlost proočkování populace. A Britové si řekli, že je lepší dosáhnout maximální proočkovanosti alespoň tou jednou dávkou. Že je to lepší než striktně dodržet ty tři nebo čtyři týdny.
Pokud byste do toho jako vakcinolog mohl mluvit i u nás, přimlouval byste se za změnu české očkovací strategie?
Určitě. Já myslím, že by to ani nebylo v příkrém rozporu s tím, k čemu výrobci dospěli v rámci klinických studií. Když jsem totiž pročítal hodnoticí report, který byl předkládán k oběma vakcínám, tak je z něj zjevné, že interval mezi první a druhou dávkou neměřili přesně na 21 dnů u Pfizer/BioNTech a 28 dnů u Moderny. Bylo to v daleko širším „okně“. U Pfizer/BioNTech ten interval byl v rozmezí 19 až 42 dnů a u Moderny 21 až 42 dnů. A to je vlastně dvojnásobek oproti doporučenému intervalu očkování. A také data z obou klinických studií byla sbírána v rámci těchto delších intervalů.
Jsem přesvědčen, že kdyby se prodloužil interval pro druhou dávku na dva, či dokonce tři měsíce, nebyl by to problém. Nic tím určitě nepokazíme. Očkování je třeba doplnit druhou dávkou, o tom není pochyb, ale není třeba se striktně držet intervalu, který plánoval výrobce. Vidím tady obrovskou úsporu a hlavně rychlost. Myslím, že by se to rychleji odrazilo v poklesu nových onemocnění v populaci. A v nižším počtu hospitalizací. A to by mělo být tím naším hlavním cílem.
Můžeme se rozhodnout sami
Kdo by měl o případné změně rozhodnout?
Myslím si, že bychom úplně nemuseli čekat, až nás k tomu vyzve třeba Evropská unie nebo nějaký jiný mezinárodní orgán. Průkopníky asi už nebudeme, ale bylo by lepší tu strategii změnit o své vlastní vůli a soustředit se na co nejširší a nejrychlejší proočkovanost jednou dávkou.
A nebyl by to problém ani u těch nejzranitelnějších, tedy u seniorů nad 80 let?
Však ta data z Izraele se týkají hlavně seniorů. Ti jsou očkováni přednostně. U seniorů nad 80 let, pokud vím, mají už proočkovanost kolem 80 procent. Právě u této skupiny je ten přínos tak markantní.
Je třeba také říci, že očkováním asi nikdy stoprocentně nezabráníme možné expozici či nosičství SARS-CoV-2. To ale není ani cíl. Cílem je riziko nosičství výrazně snížit. A také tu dobu nosičství zkrátit, a tím v rámci vytváření kolektivní imunity přispět k ochraně i těch, kteří být očkováni nemohou.
I studie, jež zkoumají jedince, kteří získali imunitu přirozenou cestou tak, že nemoc prodělali, ukázaly, že i tito lidé mohou být po další expozici přechodnými nosiči. U těch očkovaných je to obdobné.
