Článek
Za půjčených 10 tisíc korun můžete přeplatit několik set korun, ale i téměř dvacet tisíc. Záleží, jakého poskytovatele si vyberete.
Rozdíly jsou ale i třeba v rámci jedné banky – záleží, zda si vyberete čerpat do minusu u kreditní karty, zvolíte kontokorent u běžného účtu, nebo si požádáte jednoduše o úvěr.
Detailní přehled toho, jak se liší cena jednotlivých jednorázových úvěrů, představila organizace Člověk v tísni ve svém Indexu odpovědného úvěrování. Na konkrétním praktickém příkladu 10 tisíc korun původně půjčených na 30 dnů, ovšem následně třikrát prodloužených pokaždé o dalších 30 dnů, ukazuje, jak zásadní rozdíly na trhu stále panují.
Přeplatit lze pouhých 164 korun, ale i 18 572 korun. Jde přitom jen o samotné úroky, k částce reálně bývají připočítané i různé pokuty za nedodržení smlouvy, pokud není úvěr splacený v dohodnutých 30 dnech.
„Netroufnu si říct, že trojí prodloužení je typické, ale víme, že někdo zvládne splatit půjčku včas a někdo si to třeba prodlužuje pětkrát, ale i sedmkrát nebo jedenáctkrát,“ popisuje David Borges z Člověka v tísni, který je autorem Indexu odpovědného úvěrování.
Pro rozdělení drobných půjček do tří kategorií se v Člověku v tísni rozhodli proto, aby podtrhli obecnou poučku, že nejlepší je žádat o úvěr nejdříve v bankách (kontokorent a kreditní karta), a teprve pokud to nevyjde, tak se začít poohlížet po mikropůjčkách u jiných poskytovatelů.
Samotná mikropůjčka je přitom často prvním krokem k závažnějším finančním problémům, které mohou skončit až v dluhové pasti. A to proto, že jde zdánlivě jen o pár tisíc korun, které je ale převážně nutné splatit najednou.
Autor Indexu David Borges se také obává, že lidé mohou být aktuálně náchylnější k půjčce než dříve. „V lidech je chuť si udělat radost. Je to úplně lidsky pochopitelné, rok byly zavřené obchody a hospody,“ konstatuje analytik.