Článek
Seskupení Luigiho de Maia se raději spojí s opoziční středolevicovou Demokratickou stranou – a v čele nové, nesourodé koalice bude opět stát Giuseppe Conte. Nestraník za M5S, který minulý týden podal po plamenném projevu v parlamentu demisi. Nad budoucností nového spojenectví visí zatím otazník, první cíl už koalice splnila. Zabránila Lize získat v předčasném hlasování největší podporu, a jejímu šéfovi tak i premiérské křeslo.
Dokáže strhnout davy
Salvini je pro ostatní politiky postrachem. „Interpretuje cítění Italů, pochopil problémy obyčejných lidí. Uvědomují si to dnes i ostatní politické strany, ale ještě nenašly způsob, jak sloučit starou politiku s novými nároky,” řekla k výraznému politikovi novinářka Vědunka Lunardi, která žije v Itálii. Salvini podle ní není ochotný ke kompromisům – a po těch Itálie tradičně sahá nejčastěji. „On je ochotný poslouchat obyčejné lidi s obyčejnými problémy, od řidičů taxíků po rybáře, a lidi mající problémy s imigranty na periferiích velkoměst.”
Potvrzuje to i zpravodaj Českého rozhlasu Filip Nerad. „Salvini je velmi přesvědčivý a charismatický politik, schopný a energický. Dokáže strhnout davy a přesvědčit je – za voliči dokáže vyjet na pláže a fotit se s nimi,” připomněl Nerad i Salviniho předvolební kampaň, kterou zahájil v létě s očekáváním předčasných voleb.
„Daří se mu navíc vybrat vždy takové téma, které osloví velkou skupinu Italů,” podotkl novinář. Před bojem s imigrací to byl skepticismus vůči EU. „V době řecké krize to bylo euro. Členství Itálie v eurozóně, pálilo to spoustu Italů, kteří se báli o své úspory.”
V protiunijní rétorice pokračoval i z křesla šéfa rezortu vnitra. Silně se vymezoval vůči Bruselu s tím, že se EU snaží zasahovat do domácí politiky – především ve sporu o italský rozpočet. „Zejména Liga, ale i Hnutí pěti hvězd, chtěly dělat velké daňové škrty, které měly ulevit Italům, ale zároveň zemi ještě více zadlužit. EU, které Itálie jako člen eurozóny musí předkládat rozpočet, o něm řekla, že je nepřijatelný. A vláda ho musela předělat, čemuž se Liga hodně dlouho bránila,” vysvětlil Nerad.
Dalším Salviniho tématem je migrační krize – a jako ministr vnitra proti ilegální imigraci tvrdě bojoval, čímž si získal velkou podporu Italů. „To, co slíbil, pokud jde o nelegální imigraci, to jako šéf rezortu vnitra i splnil. Jeho slabou stránkou je podle mě ekonomika. Do voleb šel s tím, že umožní předčasný odchod do důchodu – Itálii to ale stojí miliardy a dobrý nápad to rozhodně nebyl,” řekla novinářka Lunardi.
Kvůli vládní krizi, kterou Salvini vyvolal, je jeho Liga odsunuta do opozice. „On musí tak trochu spoléhat na to, že ta nová vláda udělá nějaké chyby – a ty chyby mu budou přihrávat další voliče. Dá se očekávat, že ta vláda zmírní tvrdou protiimigrační politiku, kterou razil on – a na to bude určitě upozorňovat,” uvedl Nerad.
Vlastenec-secesionista
Ačkoliv se poslední roky bije za Itálii a pro mnohé představuje prototyp ideálního vlastence, původně byl zarytý secesionista. Na počátku své kariéry věřil – jako člen Ligy severu – v odtržení severní Itálie od zbytku země a zřízení nového státu, severoitalské Padánie. Politickou kariéru si Salvini začal budovat právě v Lize severu, kde vedl komunistickou frakci v rámci strany. Liga obecně se tehdy nevyhraňovala, nebyla ani levicová, ani pravicová – spojovala ji nelibost vůči jižní části Itálie. Existuje záznam, na kterém Salvini zpívá popěvek, v němž o lidech z Neapole tvrdí, že „smrdí tak moc, že i psi od nich utíkají”.
Ve světovém fotbalovém šampionátu v roce 2006 pak fandil raději Německu, než aby vyjádřil podporu vlastnímu týmu. „Itálie… ta je nejhorší z nejhorších,” říkal toho času. „Moje podpora míří ke komukoliv, kdo je víc seriózní.”
Politik ale udělal otočku o 180 stupňů a zastává nyní postoj „Itálie na prvním místě”. „Pochopil, že soustředění se jen na získání větší autonomie, popřípadě odtržení severní Itálie a regionálnost Ligy severu stranu omezuje. A pokud ji chce přetvořit v celonárodní stranu, musí si najít celonárodní témata,” řekl Seznamu zpravodaj Českého rozhlasu Filip Nerad. Zpočátku se Salvini zaměřoval na kritiku Evropské unie, poté přišel výrazný nesouhlas s imigrací. „To se, minimálně doposud, ukázalo jako správný postup,” podotkl.
Salviniho způsob „hlasité” politiky mu umožnil potichu přetransformovat svou politickou stranu. Na oko se změnil i její název. „Znakem toho, jak stranu předělal, byla ta změna názvu. Lépe řečeno – ona se oficiálně stále jmenuje Liga severu, ale on potichu ten sever vypustil, ze znaku hnutí zmínka o severu také zmizela a zůstala tam jen Liga a přídomek ‘Salvini premiérem’,” popsal změny ve straně zpravodaj Nerad.
Sázka, která nevyšla
Právě teď zažívá Salvini svou první velkou prohru ve vysoké politice. „Doteď mu skoro všechno vycházelo. Ve vládě byl suverénně nejsilnějším hlasem, premiér Conte byl naopak vnímán jako jeho loutka, která se musí Salviniho i předsedy druhé koaliční strany ptát, co má dělat. Ale najednou – ta sázka na předčasné volby a na to, že prezidentovi nic jiného nezbyde, se ukázalo jako chybná,” zhodnotil Nerad. Nesourodost nové koalice ale nakonec může přinést Salvinimu ještě větší podporu.
„Pokud se té vládě nebude dařit, Salvini a Liga budou v opozici ještě sílit. A nakonec, až na volby dojde, z nich může vyjít jako naprostý vítěz, který nebude potřebovat žádného koaličního partnera a bude moci vládnout sám,” dodal novinář. Salvini jako premiér ale pro Itálii představuje určité riziko. Nejen kvůli jeho euroskeptickému přístupu, ale i kvůli vážným podezřením na politické i finanční propojení s Ruskem.
„Pokud by se Matteo Salvini stal premiérem, vážně hrozí, že se země dostane do mezinárodní izolace,” uvedl Nerad s tím, že z toho může vyplynout i vážná finanční krize.
