Článek
Lukáši, ty máš v poslední době určitě spoustu práce. A já bych rád, abychom posluchačům a čtenářům trošičku ozřejmili, v čem spočívá. Co všechno má videotechnik ve fotbalovém klubu na starosti?
Já tomu pracovně říkám, že jsem dělník fotbalu. A když to vezmu směrem k televizní branži, tak jsem v podstatě kameraman, střihač a grafik zároveň. To znamená, že všechno, co si umíš představit kolem videa, které je interní klubovou záležitostí, a je tedy určeno pouze pro členy A-týmu. To všechno dělám.
Působil jsi jako moderátor, ať už v televizi, nebo v rádiu. Znám to z vlastní zkušenosti, že když překročíš rubikon, to znamená, že sám začneš vytvářet videa a různé obrazové příspěvky, dá to velkou práci taky naučit se s kamerou, se střihačskými programy. Jak dlouho ses dostával do téhle role?
Byl to docela plynulý proces. Začínal jsem v Liberci, kde jsem z novinařiny přešel na pozici tiskového mluvčího Slovanu. Liberec je menší, řekněme rodinný klub, takže postupem času mi spadla do klína právě pozice videotechnika. K technice jsem měl nějakým způsobem blízko, měl jsem relativně dost času, byl to dlouhodobý, plynulý proces. A dá se říct, že dneska už dělám pouze a jen video. Koneckonců na moderování není prostor, není kde. V téhle době o něj těžko zavadíš, když se nic neděje. Takže už je ze mě pouze videotechnik. Snažím se držet nějakých trendů, sledovat novinky. A dá se říct, že za tu dobu, co to dělám, se tahle profese značně posunula. Ale zase je technika dostupnější, v podstatě mi stačí kamera, notebook a můžu dělat cokoliv a kdekoliv.
Tobě stačí jedna kamera, nebo máš po ruce výraznější aparát?
V tuhle chvíli máme na Slavii výraznější aparát. To, že tomu říkám kamera, neznamená, že je jedna. Už jsme začali pracovat i s modernější technikou. Což je v podstatě automatická kamera, která ti sama hlídá obraz hřiště. Je to systém Panoris, čímž asi neprozradím nic tajného. A tam už ze mě není tolik kameraman, ale především střihač.
Dostaneš od trenérů zadání před každým zápasem, čeho by sis měl všímat, nebo je to víceméně na tobě?
Je to týmová práce. Nositeli toho, co se pouští týmu, jsou hlavně trenéři. Tedy v našem případě hlavní trenér Jindra Trpišovský, jeho asistenti Zdeněk Houštecký a Jarda Köstl. Dále máme v týmu člověka, který obsluhuje dron, protože když natáčím trénink, nejsem schopen natáčet zároveň i dronem. Tým je širší, je to kolektivní práce. Je to víceméně na každý zápas stejné, my si připravujeme soupeře, zároveň u toho rozebíráme naši hru i naše tréninky. Je toho celá řada. Ale konkrétní zadání se víceméně nemění. Já připravím zápasy soupeře a trenéři si udělají detaily, které chtějí ukázat týmu.
Říkáš zápasy soupeře. Máš ale přístup třeba i na tréninky týmů, proti kterým bude Slavia hrát? Asi to není úplně možné, řekl bych.
To by bylo skvělé, kdybychom viděli tréninky našich nejbližších soupeřů. Ty ale bohužel nevidíme. Vidíme pouze jejich zápasy. V dávné minulosti jsme jezdili točit tzv. sledovačky. To znamená, že jsem za víkend natočil třeba náš zápas a pak jsem jel točit našeho nejbližšího soupeře, případně soupeře ob dvě kola. Dneska už je to trochu jiné, celá liga využívá systém Instat, což je v podstatě úložiště, kde jsou všechny zápasy našich soupeřů, všechny naše zápasy, s tím pracujeme. Není to jako třeba v Premier League, kde mají obdobný systém, sofistikovanější, v němž vidí záběr celého hřiště. To je strašně důležité pro každého trenéra, aby viděl nejenom to, co vidí člověk v televizi. Ta sice nabízí hodně prostřihů detailů, není ale vidět celé hřiště. Právě tak je to na Instatu, kde jsou záběry z drtivé většiny z televizních přenosů.
My v interakci s diváky máme kolikrát problém právě ve chvíli, kdy komentujeme z monitoru. Také vidíme jenom ten výsek, který nabízí kamera, respektive režie, divákům do obýváku. Vždycky jsem si říkal, že vy tento pohled musíte ještě nějakým způsobem doplňovat, protože výsek nějakých 30 metrů hřiště rozhodně nestačí.
Je to málo, ale samozřejmě se to doplňuje tím, že na zápasy jezdí naši lidé. To se bavíme v ideální rovině, kdy se na zápasy ještě mohlo chodit. Dnes je to pochopitelně složitější, ale zase co se týká ligy, tak soupeře víceméně znáš, trenér ví, jakým způsobem ten tým hraje. A v tu chvíli stačí záběr z televize. Na druhou stranu, když je to úplně nový soupeř, nestačí, když vidíš polovinu hřiště. Nevidíš, jak se chovají obránci, kteří zrovna nejsou ve hře, když se útočí. To tam trenérům chybí. Já jsem tomu v minulosti příliš nerozuměl, říkal jsem si: ty jo, proč je zajímají věci, co se dějí mimo hru. A postupem času jsem pochopil, jak je to strašně důležité pro taktiku, pro to, jaké třeba zvolíš rozestavení. A jaký zvolíš scénář zápasu. Trenérům velmi usnadňuje práci, když mají možnost vidět zápas ze širokého pohledu. A to nám nabízí náš nový Panoris, kde naše zápasy můžeme analyzovat naprosto dokonale. Prostě hráče svlékneme úplně donaha, ať udělají jakoukoliv chybu, ať udělají cokoliv dobře, tak to trenér vidí, i když se to děje mimo hru.
Předpokládám, že se liší objem připravovaných materiálů, když bude hrát Slavia s Leicesterem nebo třeba s Arsenalem, anebo když přijde zápas s Karvinou, který byl poslední v řadě ligových.
To předpokládáš správně. Není to tím, že by naši trenéři podcenili zápas s Karvinou, ale je to tím, že soupeře třeba z Anglie tolik neznáme. Takže pokud jde o evropské týmy, tak objem zápasů, který musí trenéři nakoukat, je neskutečný. Když jsi zmínil Leicester, tak tam to bylo pro naše trenéry obzvlášť složité, protože Leicester je v průběhu hry schopen měnit rozestavení. Takže se připravovali na různé varianty. A myslím si, že Jarda Köstl, Zdeněk Houštecký i Jindra Trpišovský viděli – abych to nepřehnal – třeba 15 posledních zápasů Leicesteru. A tam nám právě strašně pomohlo to, že jsme od jednoho zdroje z Anglie získali zápasy, kde jsme viděli vlastně celé hřiště, kde bylo vidět taktické postavení týmu, kde to nebyl detailní televizní záběr, ale byl to přesně ten pohled, který trenéři potřebují.
Jak dlouho trvá videopříprava trenérů s týmem? Ty asi připravíš celou řadu konkrétních obrazových materiálů, ale není důležité jenom je připravit, ale taky je někdo musí vidět a vysvětlit hráčům.
No, hráči z toho asi úplně nadšení nejsou. Ono to trvá dlouho, já nemůžu být úplně konkrétní, abych neodkrýval know-how našeho realizačního týmu. Když se ale budeme bavit konkrétně o Leicesteru, tak si myslím, že před prvním zápasem strávil tým u videa celkem tři čtyři hodiny, což je pořádná porce. Současný fotbalový život už není takový, jako byl před 20 lety, kdy fotbalista přišel v deset na trénink, odtrénoval si, v půl jedné seděl na kafíčku. Dneska to tak není, přípravě se opravdu věnujeme hodně. Myslím si, že někteří hráči to ze začátku těžce kousali, ale když pak vidí, že to nese výsledky, že to má smysl a že trenéři své práci rozumí, tak to museli skousnout a vidí, že je to posouvá. Vidí, kam to posunulo Suka (Tomáše Součka) a Cufa (Vladimíra Coufala). A další hráče. Takže kluci z toho nadšení nejsou, ale dávají to.
Už tady také padlo, že natáčíš i tréninky, což možná mnozí diváci netušili. Protože se samozřejmě počítá s tím, že se natočí zápas. Ale trénink je zřejmě natáčen přesně na popud trenéra, který potřebuje toho či onoho hráče vidět v nějaké akci.
Z jedné strany je kamera trošku policajt, prostě odhalí všechno. Takže když hráč nemá zrovna chuť, chtěl by si trošku ulevit, tak nemůže. A pak je tam spousta taktických věcí, které trenéři s hráči rozebírají z toho daného tréninku. Třeba pohyb do prostoru. Ale je tam spousta dalších záležitostí, které je v tréninku potřeba nacvičit. A když to hráč dělá špatně, tak si s ním pak trenér sedne, ukáže mu, co a jak, co po něm chtěl. A na příštím tréninku od něho chce vidět zlepšení. Takže kamera je svým způsobem policajt, ale myslím si, že minimálně tady u nás ve Slavii jsou hráči zvyklí na to, že se natáčí všechny tréninky.
Máš ze zkušeností nebo po diskusích s kolegy přehled o tom, jestli všechny ligové týmy používají podobný způsob monitorování tréninku?
Myslím, že všechny ne. Ale jsem přesvědčený, že většina klubů už tohle dělá. Vím, že i v Liberci se natáčejí tréninky, k němu mám samozřejmě blízko, odtud jsem vzešel. Plzeň, Sparta… Předpokládám, že všechny tyhle týmy si svoje tréninky snímají, důležitý v tomto případě je i rozpočet, jestli mají člověka, který jim to natáčí a zpracovává. U nás je servis takový, že my v podstatě skončíme trénink, kluci jsou na regeneraci a na jejich e-maily jim přijdou záběry z tréninku, takže se na to můžou hned podívat.
A jak dlouho trvá taková práce? Třeba po tréninku, ať nemluvíme pořád o zápase.
Je to různé, když je trénink dlouhý, tak sedím ještě tři hodiny po něm a dávám to dohromady. Taky jde o to, jestli trénink dodávám pouze z jedné kamery, nebo jim přidávám i druhou kameru, když natáčíme na dron. Jde v podstatě o celodenní činnost, protože skončí trénink a jdou se pomalu připravovat videa na další den na promítání, protože když je to v režimu, že hrajeme dva zápasy týdně, tak to je opravdu totální full time job. Neděláš nic jiného než jenom fotbal.
Čistě praktická otázka – jak moc zatěžuje rozpočet ani ne tak tvoje práce samotná, ale vybavení? Protože nejde o úplně laciné věci.
Tohle úplně neumím říct. Není to levná sranda. Jsou to řádově statisíce na sezonu. Neumím přesně říct částku, ale když budeme pracovat s tím naším novým systémem, s automatickou kamerou, tak budeme mít pokryté hlavní hřiště, tréninkové hřiště. A tam to pochopitelně nějaké náklady nese. Na druhou stranu, když s tím realizační tým umí pracovat, což si myslím, že naši trenéři umí, tak to zhodnocuje hráče, investice se určitě vyplatí. Díky tomu, že jsou schopni trenéři hráčům ukázat konkrétní chybu a to, co po nich chtějí, se posouvají, zlepšují. Je to prostě investice, která se vrátí ve kvalitě hráčů.
Na domácím stadionu je videotechnik pochopitelně pánem, protože má dobrou pozici, zná všechno, co je potřeba, kde co stíní, kde se dá snímat. Ale otázka je, jestli jsou dobré podmínky pro práci na všech českých stadionech.
To je peklo. Sám dobře víš, jak je kolikrát složité na některých stadionech vůbec rozmístit kamery tak, abys dobře viděl, aby režisér přenosu byl schopen poskytnout co nejlepší záběry. My to máme úplně stejně komplikované. A ještě o maličko víc v tom, že nejsme prioritou. Pochopitelně pro ligu je nejdůležitější divák, což zprostředkováváte vy. A naše pozice na stadionech je fakt složitá.
A máte vy vůbec nějakou možnost domluvit se s pořadateli, aby vás nehnali někam do kouta?
Pochopitelně máme, v klubu pracují lidé, kteří nám tento servis zajišťují. Přijedu na stadion, měl bych tam mít akreditaci. Měl bych mít i nějakou pozici, kam se dostanu, ovšem to je ideální varianta. Ne vždy to takhle funguje. A to dokonce nejenom v naší lize, ale i třeba v Evropě. Stalo se mi na jednom stadionu, teď si nevybavím přesně, kde to bylo, že mě tam postavili za sloup a za sklo. Nakonec jsem se tam dokázal s nějakým člověkem z UEFA dohodnout a pozici jsem změnil, byť z toho nebyl nadšený, ale já jsem byl rád, že jsem viděl to, co jsem vidět potřeboval. Takže zajišťování místa je velmi složitá věc.
Blíží se letní přestávka. Laik by si řekl, že to bude v tuhle chvilku velká pohoda i pro tebe. Konečně pár týdnů volna.
Těch pár týdnů volna určitě bude. Jen před přestávkou budu muset připravit nějaké zápasy pro trenéry. Ať už půjde o hráče, které sledujeme a chceme do týmu, nebo to budou zápasy, které je zajímají z jiných důvodů. Když to řeknu jednoduše, na harddisk nahraju pár desítek utkání pro trenéra, aby se o dovolené měl na co koukat. Letní přestávka je náročná především pro naše skauty. Pro mě letní přestávka bude letní přestávkou.
