Článek
Před pandemií se o sebe dokázaly postarat, teď mají sotva peníze na jídlo. Příběhy dvou matek ukazují, že do problémů se kvůli koronakrizi dostávají i rodiny, které si dříve na nedostatek peněz nestěžovaly.
Řada z nich se ale podle pracovníků v neziskovém sektoru za své aktuální potíže stydí, případně si neumí říct o pomoc.
Paní Romana sama vychovává syna s poruchou soustředění, proto jí vyhovovalo, že pracovala na dohodu v kuchyni. Z práce si jako benefit směla nosit domů i jídlo. Díky tomu se jí dařilo s penězi vycházet. Teď je situace úplně jiná, na jaře totiž o práci přišla a novou se jí nedaří sehnat.
„Nemůžu si přivydělat. Když řeknu, že mi zůstane na měsíc zhruba dva tři tisíce korun, tak to je moc. Přemýšlím, jestli koupit děcku pomeranče,“ popisuje svoji dnešní situaci Romana. Aktuálně se neobejde bez finanční výpomoci svého bratra.
„Motám se v tom od srpna,“ přiznává Sabina, matka čtyř dětí, které aktuálně nechodí do školy a ona s nimi zůstává doma. Zvládá chodit jen na drobný přivýdělek dvakrát do týdne na hodinu a půl.
„Kvůli koroně se nám zvýšily zálohy na plyn a o to se nám snížily příjmy,“ líčí Sabina, že kvůli tomu, že je její rodina více doma, zvedly se i částky, které musí každý měsíc platit.
I ona si přitom před pandemií dokázala najít lukrativnější přivýdělek, díky kterému se jí dařilo vycházet.
Stokoruna na den
Romana mluví o tom, že musí vycházet se zhruba sto korunami na den. „A s tím moc neuděláte,“ shrnuje své možnosti. Sabina pak počítá se zhruba tisícikorunou na týden.
Jména obou matek redakce zná, respektuje jejich přání nezveřejňovat příjmení, aby se jejich situace ještě víc nezkomplikovala.
Obě ženy aktuálně žádají o pomoc alespoň v podobě balíku se základními potravinami a hygienou od Patrona dětí, charitativního projektu Nadace Sirius.
„Určitě by mi to pomohlo. Dám synovi co jíst. Bydlení a jídlo je nejdůležitější,“ vysvětluje Romana, co pro ni balíček znamená.
Zájem je přitom podle nadace o tuto formu podpory stále větší.
„Za posledních čtrnáct dnů nám přišlo více než tři sta žádostí o balíky s potravinami a hygienou,“ říká Edita Mrkousová z Patrona dětí.
Zájem je vysoký i přesto, že tuto pomoc nelze zaměňovat za potravinovou banku. Každý dětský příběh musí mít svého patrona, tedy člověka, který potvrdí, že dítě dar skutečně potřebuje.
Říct si o pomoc není hanba
Příběh Romany a Sabiny se podle oslovených pracovníků z neziskových organizací, které se specializují na pomoc rodinám, přesto od jiných v jednom ohledu liší. Dokázaly se zorientovat a požádat o pomoc. Řada jiných rodin, které mají podobné problémy, se za to může aktuálně stydět, a to i proto, že do chudoby se propadají i lidé z vyšších společenských vrstev, a tedy rodiny, které dříve finanční problémy nezažívaly.
Souhlasí s tím například Anna Bergerová z Centra pro rodinu Náruč v Trutnově. „Je to trošku stigma, že se necítí být potřební. Sama to znám, nikdy jsem se necítila jako sociální případ, jednou jsem musela jít na hmotnou nouzi a ten pocit byl strašný,“ svěřuje se Anna Bergerová.
Zástupci neziskových organizací vyzývají rodiny v problémech, aby se nebály ozvat a problém řešit.
„Říct si v téhle době, kdy se spousta lidí dostává vinou koronakrize do potíží, není nic, za co by se měl někdo stydět. Všichni jsme se ocitli v situaci, která nemá obdoby,“ říká Edita Mrkousová.
„Určitě je důležité apelovat na to, aby se lidé ozvali. Sociální služby jsou pořád v provozu, nikdy jsme nezastavili provoz, posilujeme linky,“ říká Jana Levová, ředitelka organizace Spondea, která primárně pomáhá rodinám zasaženým násilím nebo jinou krizovou situací. „Tíživá ekonomická situace je něco, co může eskalovat násilí v rodině. Není to důvodem, ale může to zhoršit,“ dodává upozornění Jana Levová.
Oslovené odbornice, které se snaží rodinám v problémech pomáhat, se přitom shodují, že pokud se problém začne řešit včas, je větší naděje, že bude jen dočasným.
