Velké úspěchy i ztráty. Slavná 311. bombardovací peruť vznikla před 80 lety

„Poněkud ve stínu stíhacích letců se v polovině července 1940 začala v karanténním táboře Innsworth Lane u Gloucesteru formovat československá bombardovací peruť,“ píše renomovaný letecký historik Jiří Rajlich ve své knize Na nebi hrdého Albionu. „Ve dnech 14. až 16. července 1940 se vybraný personál, ještě pod neoficiálním názvem ‚Bombardovací skupina‘, přesunul do Cosfordu u Wolverhamptonu, kde se formovala výcviková a náhradní jednotka československého letectva (Czechoslovak Depot),“ doplňuje Rajlich.

Zde byla přesně před 80 lety rozkazem britského ministerstva letectví (Air Ministry) oficiálně zformována 311. československá bombardovací peruť. O čtyři dny později se pak jednotka přesunula na svou první válečnou základnu v Honingtonu. „Všichni dřeli. Piloti, navigátoři, telegrafisté a střelci se narychlo seznamovali s Wellingtony (bombardovací letoun Vickers Wellington, pozn. aut.), dělali denní i noční lety a spěchali, aby co možná nejdříve byli vycvičeni,“ vzpomínal na toto rané období někdejší příslušník „třistajedenáctky“ Zdeněk Hanuš Knapp.

I vzhledem k velkým zkušenostem řady letců, mezi nimiž byli i dopravní piloti z meziválečného období, se československá peruť stala brzy operační a už v noci na 11. září 1940 podnikla první nálet na nepřátelský cíl. Na seřaďovací nádraží v Bruselu zaútočily tři posádky.

Seznam úspěchů začal rychle stoupat, ale bohužel se úměrně tomu rozrůstal i seznam padlých a pohřešovaných letců. O první letoun přišla peruť při náletu na Berlín v noci na 24. září 1940, kdy P/O Karel Trojáček musel se svým poškozeným strojem nouzově přistát v okupovaném Holandsku a celá posádka, kromě radiotelegrafisty Karla Kunky, který se při zatýkání zastřelil signální pistolí, padla do zajetí.

Ve svém znaku měla peruť motto „Na množství nehleďte“, které se ukázalo být smutně pravdivým. I kvůli vysokým ztrátám byla 311. peruť v roce 1942 převelena od Bomber Commandu (bombardovacího velitelství) ke Coastal Commandu (velitelství pobřežního letectva), kde měla na starosti hlavně protiponorkové hlídky. Ani tahle činnost se samozřejmě neobešla beze ztrát, které měli na svědomí hlavně němečtí dálkoví stíhači.

Kapitáni od třistajedenáctky si připsali řadu úspěchů. Posádka Václava Kordy zasáhla v roce 1941 v přístavu Brest navzdory prudké protiletadlové palbě německý těžký křižník Prinz Eugen. Bombardéry perutě se podílely na potopení pěti nacistických ponorek. 27. prosince 1943 se pak československé bombardovací peruti ve službách britského Královského letectva podařil možná největší úspěch, když posádka P/O Oldřicha Doležala potopila v Biskajském zálivu německou zásobovací loď Alsterufer.

Na příslušníky 311. perutě dopadly po roce 1948 a komunistickém převzetí moci neobyčejně tvrdě nové pořádky. Ti, kdo se neodhodlali k druhému odchodu do exilu, byli zpravidla vyhozeni z armády, vězněni, mučeni a pronásledováni. Historik Jiří Rajlich to ilustruje na příkladu prvního velitele třistajedenáctky, brigádního generála Karla Mareše (Tomana). Ten byl 3. listopadu 1950 z rozkazu nového ministra národní obrany JUDr. Alexeje Čepičky degradován na vojína a poté, opět z rozkazu MNO a údajně ve státním zájmu, jej i s rodinou vystěhovali z bytu. O necelé tři roky později mu ministerstvo odebralo také invalidní důchod.

„Poté následovalo stálé šikanování, domovní prohlídky a výslechy na StB. Nakonec měl být odeslán do nechvalně proslulého Tábora nucených prací (TNP) v Jáchymovských dolech. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu však nakonec skončil ‚pouze‘ jako dělník ve Státním statku v Kosově Hoře na Sedlčansku. Zemřel 18. června 1960 ve věku 61 let. Teprve 30 let po své smrti byl plně rehabilitován,“ píše Rajlich v knize Na nebi hrdého Albionu.

Přímo v Honingtonu proběhla 29. července vzpomínková akce, jejíž účastníci z řad příslušníků českých i slovenských ozbrojených sil, jakož i hostující RAF, si připomněli hrdinství československých bombardovacích letců. Myšlenka zorganizovat vzpomínkové setkání vznikla na 22. letecké vrtulníkové základně Vzdušných sil AČR v Náměšti nad Oslavou. Právě tam je dnes uložena standarta 311. československé „Biskajské“ perutě. V roce 1990 základna obdržela z rukou prezidenta republiky Václava Havla čestný historický název „Biskajská“.

Velitel 22. základny vrtulníkového letectva, plukovník generálního štábu Rudolf Straka, ceremonii v Honingtonu v anglickém hrabství Suffolk zahájil. Velitel letecké základny RAF Honington Group Captain Matt Radnall připomněl, že za druhé světové války padlo přes 500 Čechoslováků sloužících v řadách spojeneckých vzdušných sil, z toho 273 příslušníků 311. bombardovací perutě.