Článek
Seriál Seznamu: O čem psala média v socialistickém Československu, když režimu docházel dech.
Výběr z Rudého práva. Celé znění textů a článků najdete v Národní knihovně i na webové stránce archivu Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Z domova:
Komunisté do čela boje za socialismus
V Praze se konal v sobotu a v neděli celoměstský aktiv funkcionářů KSČ – proběhla bouřlivá diskuse. Byla přijata dvě politická stanoviska. V těch je například požadavek jednoznačného určení politické odpovědnosti za pokyn k mocenskému zásahu 17. listopadu a za současný stav ve straně a společnosti. V průběhu sobotního rokování oznámil Miroslav Štěpán odstoupení z funkce.
Na dotaz čtenáře: Co je to Občanské fórum?
V redakční poště se objevuje v posledních dnech často tato otázka: co je to Občanské fórum a jaký má vlastně program?
Jak uvedl v sobotním televizním vysílání Václav Havel, je to spontánní hnutí a představuje tu část všech vrstev, která má kritický vztah k politice současného vedení státu. Jeho vystoupení v neděli večer doplnil Jiří Kantůrek, který dal odpověď na druhou část otázky – jaký má vlastně program. Uvedl kromě jiného, že Československá republika musí být právním státem v duchu tradic československé státnosti a mezinárodně platných zásad.
Ze zahraničí:
Demonstrace v Göttingenu: Zásah policie proti části protestujících
Přes 15 tisíc lidí protestovalo v sobotu v Göttingenu. Důvodem demonstrace byla vražda čtyřiadvacetileté studentky Cornelly W., kterou v pátek 17. listopadu vehnala policie pod kola jedoucího auta. K protestu vyzvaly studentské a odborové organizace, ale také například některé politické strany – sociální demokraté a strana zelených.
Sjezd komunistů Velké Británie
V sobotu byl v Londýně zahájen 41. sjezd Komunistické strany Velké Británie. Probírána bude strategie a taktika strany v nejbližších letech. Také se bude posuzovat ekonomická a politická situace v zemi a zároveň se zvolí nové stranické vedení. Hlavní pozornost bude zaostřena na dokument Manifest pro novou dobu, v němž je učiněn pokus přehodnotit dlouhodobé cíle činností strany.
Na podzim 1989 pro Seznam vzpomíná:
Martin Hilský
Profesor anglistiky na FF UK, překladatel anglické literatury a shakespearolog.
Co jste tehdy dělal a jak vypadal váš život?
V listopadu jsem byl se studenty na Filozofické fakultě během okupační stávky. Jednu noc jsme nevěděli, jestli nedojde k nějakému ozbrojenému vpádu do fakulty, nebo dokonce k jejímu obsazení. Poté jsem si prošel dramatickým týdnem, který následoval. Částečně jsem ho prožil na fakultě a částečně na Václavském náměstí.
Kdy a jak jste se poprvé dozvěděl o listopadu 1989 – dění na Národní třídě?
Byl jsem mimo Prahu, takže z rozhlasu a televize. Hned den poté jsem vyrazil do Prahy. Lidé ve vlacích na sebe byli neskutečně milí a laskaví, což vydrželo asi tak týden. Ten týden se ukázala pravá solidarita lidí.
Jak na tu dobu vzpomínáte?
Na rok 1989 vzpomínám často. Znamenal pro mě velký zlom. Patřím ke starší generaci a většinu svého života jsem prožil v minulém režimu. Upřímně jsem v té době, asi jako většina lidí, vůbec nedoufal, že něco takového může přijít. Jenže přišlo.
Také si vzpomínám na úžasnou lekci, kterou jsem v roce 1989 dostal. Již v té době jsem překládal Shakespearovo dílo, které je plné těžkých slovních hříček. Na Václavském náměstí se kromě zvonění klíči vymýšlely různé slovní hříčky a hesla. Zástupy lidí tvořily jednu slovní hříčku za druhou. Pro mě jako překladatele to byl nezapomenutelný zážitek.
Stejně nezapomenutelná pro mě byla i atmosféra, která na místě vládla. V bočních ulicích stála Veřejná bezpečnost se svými „nástroji moci” a legrace to opravdu nebyla. Cítíte takové chvění v zádech, kdy nevíte, co se stane.
Tehdy jsem pochopil, že přišla doba, kdy lidé budou moci „říkat, co cítí a co si myslí”, což je citát ze závěru Krále Leara. Jelikož pracuji se slovem, tak možnost pořádat přednášky a říkat, co si myslím, pro mě znamená velmi mnoho.
Účastnil jste se?
Na Národní třídě jsem bohužel nemohl být, protože jsem nebyl v Praze, ale jinak jsem se účastnil všeho. Byl jsem několikrát na Václavském náměstí a hlavně také na fakultě, kde to skutečně vřelo. Probíhalo tam mnoho dramatických změn, například volba nového děkana.
Jak hodnotíte těch 30 let? Naplnily se myšlenky listopadu 1989?
Já jsem si všiml, že každá revoluce má fázi rozčarování. Například Francouzská revoluce toho je jasným příkladem. Má to určitou dějinnou logiku, která se opakuje. Je jasné, že žádná revoluce nemůže naplnit své ideály bezezbytku. To je vyloučené, protože ty ideály jsou ve chvíli euforie přemrštěné – ideální představy samozřejmě semele realita. Nicméně pro mě je sametová revoluce velmi důležitý a hlavně pozitivní přelom především z hlediska člověka a jeho svobod.
Také si však myslím, že mnoho šancí bylo promarněno. Možná to tak muselo být, kdo ví. Všechny ty bankroty z devadesátých let a slavná hesla, že „neexistuje rozdíl mezi čistými a špinavými penězi”, mi přišly zvláštní a přišlo mi zvláštní, že takové heslo někdo může pronést. Bohužel se podle toho ale také jednalo. Řekl bych, že často dostali šanci podvodní lidé, kteří dostali zelenou od nejranější politické garnitury a jen se „svezli”.
Na druhou stranu velmi ostře vnímám, že se nám žije lépe. Opravdu mnohem lépe a v mnoha ohledech. Nepatřím k těm, co by se vraceli zpět a tvrdili, že se měli tehdy lépe, protože to pro mě v žádném případě lepší nebylo. Vím, že nikdy nic není ideální a svět nikdy nenaplní vaše osobní představy. Proč by měl, řídí se přece úplně jinak. Já se přesto mám nesrovnatelně lépe, a to duchovně i materiálně.
Když pomineme osobní pohled, tak jako občan vnímám, že je tu spousta nešťastných a chudých lidí. Naproti tomu ale také vidím, že je tu stále snaha s takovými problémy něco dělat, což je velmi těžké. Co mi opravdu vadí, je to, že nevidím úplně přesně nějaké obrysy české politiky. Vidím totiž pouze jakési české politikaření. Vážím si každého politika, který je dobrý a ryzí a nejedná pouze ve vlastním zájmu, ale takové věci, jako je politikaření, mě velmi mrzí – různé taktizování a také to, že se pak dějí různé špatné věci proti vůli většiny lidí. Samozřejmě otázkou každé demokracie je, zda většina musí mít nutně pravdu. Já jsem přesvědčen, že nemusí.
Vyzkoušejte si život v totalitě
K třicátému výročí 17. listopadu 1989 jsme připravili interaktivního průvodce předlistopadovou dobou.
Příběhy jsou založeny na reálných událostech, které se staly skutečným lidem. Jsou součástí archivů Post Bellum, Paměti národa a Archivu bezpečnostních složek. Data pocházejí z ročenek Federálního statistického úřadu, webu Českého statistického úřadu a dalších institucí.
