Před 30 lety. Jan Hrušínský aktivizoval pražská divadla a co psalo Rudé právo

Seriál Seznamu: O čem psala média v socialistickém Československu, když režimu docházel dech

Výběr z Rudého práva. Celé znění textů a článků najdete v Národní knihovně i na webové stránce archivu Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Poslanci schválili změny v ústavě

Na své 16., mimořádné, společné schůzi řešili poslanci obou sněmoven vnitropolitickou situaci ČSSR. V úvodu podal Alois Indra demisi na funkci předsedy FS. Na jednání byl zrušen článek 4 v ústavě o vedoucí roli KSČ ve společnosti a státě a článek 6 o Národní frontě ČSSR. Další články byly pozměněny. Bylo také schváleno společné prohlášení a vytvořena komise k prošetření událostí 17. listopadu.

Úrodná družstevní brázda

Na výroční členské schůzi KSČ v JZD Dolany se vzpomínalo na počátky socializace zemědělství na Olomoucku. Během krátkého období zde po roce 1948 vzniklo mnoho družstev, dnes už by ovšem byla k nepoznání s moderní vědou, stroji i počítači. Ze skromných začátků se okres změnil ve spolehlivou základnu výživy obyvatel v nejbližším okolí i v celém Severomoravském kraji.

Tiskové středisko KSČ otevřeno: Včasná a objektivní fakta

V Celetné ulici č. 13, v domě Politické výchovy městského výboru KSČ, bylo otevřeno nové tiskové středisko KSČ. Informace bude poskytovat od osmé do osmnácté hodiny. Nepůjde jen o oficiální informace, ale bude se i besedovat a polemizovat.

Řadu obav i rozpaků budí Kohlův plán na sjednocení Německa

Desetibodový plán kancléře Kohla, který by měl vést ke spolkovému uspořádání celého Německa, byl v parlamentu široce podpořen s výjimkou Strany zelených. V zahraničí se plán s tak kladnými ohlasy nesetkal. Reakce v NDR jsou rozdílné, část reformních skupin se staví proti němu.

Michail Gorbačov zahájil návštěvu Itálie

Gorbačov včera zahájil svou třídenní návštěvu Itálie. Pozval ho na ní Italský prezident Francesco Cossiga. Oba představitelé po oficiálním uvítání zahájili první kolo italsko-sovětských politických rozhovorů. Itálie potvrdila zájem podílet se na reformách probíhajících v Sovětském svazu a vyjádřila naděje, že budou úspěšné.

41. Sjezd komunistické strany Velké Británie

Sjezdu se zúčastnilo 400 delegátů. Většinově byl přijat programový dokument Manifest pro novou dobu.

Nebezpečné útoky proti PSDS v Polsku

Politbyro ÚV PSDS poukázalo na nebezpečí pokračujících útoků proti straně. Cílem těchto akcí je destabilizace situace v Polsku, která oslabí porozumění mezi občany a jejich solidaritu při překonávání nynějších i budoucích problémů. Toho mají využít pravicové síly, které usilují o rychlou změnu státního zřízení.

V ČSR rané jasno, místy mlhy. Ranní teploty –7 až –11 stupňů, přes den se budou teploty pohybovat kolem –3 stupňů.

Jan Hrušínský

Český herec a ředitel Divadla Na Jezerce.

Co jste tehdy dělal a jak vypadal váš život?

Koncem osmdesátých let se v Realistickém divadle v Praze na Smíchově vytvořila skupinka lidí, kteří se snažili dostat na jeviště své názory na politiku a tehdejší svět. Začátkem roku 1988 jsme připravili s Karlem Křížem, Vlastou Gallerovou, Michalem Lázňovským, Otakarem Schindlerem, Jiřím Fréharem a dalšími pořad, který se jmenoval Res publica I neboli věc veřejná. Poprvé po devatenácti letech z pražského jeviště zazněly myšlenky TGM, mluvilo se o svobodě a demokracii, četl se Karel Čapek – Proč nejsem komunista a řada dalších tehdy zakázaných autorů. Lidé mohli psát svobodně své myšlenky na balicí papíry, kterými jsme potáhli hlediště. Představení se často měnila v malé demonstrace odporu proti tehdejšímu režimu. To samozřejmě nezůstalo bez následků. Občas se stalo, že v den, kdy se měla absolutně vyprodaná Res publica hrát, přinesli úředníci z magistrátu zákaz představení a diváci museli se zakoupenou vstupenkou v ruce a s velkou nevolí odejít domů. My byli za mřížemi v průjezdu divadla a křičeli jsme na ně, že chceme hrát, ale nesmíme. A policajti lidi posílali domů. U druhého dílu Res publica II uvedeného na jaře a zkraje podzimu 1989 jsme přitvrdili. Přidali jsme úryvek ze Zahradní slavnosti Václava Havla, který v tom čase seděl v Ruzyni ve vězení, četli se totálně zakázaní autoři, Klíma, Procházka, Škvorecký a další, mluvilo se o srpnové okupaci a následné normalizaci. Dvojka byla o šedesátých a sedmdesátých letech. V tehdejší době jak nálož ekrazitu.

Kdy a jak jste se poprvé dozvěděl o listopadu 1989, dění na Národní třídě?

Právě 17. listopadu jsme měli v Realistickém divadle premiéru Maryši, během níž do divadla začali přicházet zkrvavení studenti, kterým se podařilo dostat z Národní třídy a přejít most přes Vltavu. Když jsme se takhle z první ruky dozvěděli, co se v Praze děje, začali jsme svolávat divadelníky z celé Prahy na druhý den do hlediště Realistického divadla. Tam jsme 18. listopadu odpoledne rozhodli, že se divadelníci připojí ke studentům a divadla vstoupila do stávky. Od toho večera jsme vždy místo představení pořádali diskuse s diváky, kdy jsme lidi informovali o situaci.19. listopadu večer jsme byli s manželkou v Činoheráku při vzniku Občanského fóra. Od té doby jsme jezdili po celé republice a na náměstích informovali lidi o dění v Praze a přesvědčovali jsme je, aby se nebáli přidat k revoluci proti totalitě.

Jak na tu dobu vzpomínáte? Účastnil jste se?

Zkraje roku 1989 jsme se ženou podepsali dvě petice za propuštění Václava Havla z ruzyňského vězení a v červnu prohlášení Několik vět. Celé léto jsme potom text rozšiřovali mezi lidi a sbírali další podpisy. To už za mnou jezdilo embéčko s estébáky a 4. září jsem byl předvolán na odporný čtyřhodinový výslech na StB do Bartolomějské ulice. Když jsem odcházel, kladli mi důrazně na srdce, že o výslechu nesmím nikde mluvit. Než jsem došel domů, rozhodl jsem se, že se pokusím průběh výslechu zveřejnit. Popsal jsem důvody, proč jsem podepsal výzvu Několik vět a čtyřhodinový výslech, kterému jsem byl na StB podroben. Krátký text jsem předal Václavu Havlovi a byl skutečně otištěn 1. listopadu 1989 v tehdy super zakázaných samizdatových Lidových novinách. Bolševici zuřili, ale už nic nezmohli. Vypukla svoboda a chvíli to vypadalo nadějně. Vzpomínám na listopad a prosinec 1989 jako na skvělou dobu obrovských nadějí na svobodný život.

Jak hodnotíte těch 30 let? Naplnily se myšlenky listopadu 1989?

Nečekal jsem, kolik agentů StB, zlodějů a nepoctivých sobců se dostane do vrcholné politiky v naší zemi. Když sleduji, co se dnes děje, například chování Miloše Zemana, který nás vrací tvrdě zpátky. Nemá žádné pověření určovat zahraniční politiku země. Překračuje dnes a denně prezidentské pravomoci jasně vymezené Ústavou ČR. Vlastně v přímém přenosu pro sebe krade moc, která mu nepřísluší. A že stát takovému jednání nebrání, je skandální. Ministr vnitra i premiér jsou neskutečně slabí a bohužel i nestateční lidé. Ani ve snu by mě před třiceti lety nenapadlo, že Českou republiku bude řídit slovenský estébák Babiš a další polistopadové kreatury. Že na vládu budou mít zásadní vliv extremisté z SPD a KSČM. Mám pocit, že se nás znovu pokoušejí tzv. normalizovat. Věřím ale, že se už nedáme a že svobodu a demokracii v naší zemi uhájíme.

K třicátému výročí 17. listopadu 1989 jsme připravili interaktivního průvodce předlistopadovou dobou.

Příběhy jsou založeny na reálných událostech, které se staly skutečným lidem. Jsou součástí archivů Post Bellum, Paměti národa a Archivu bezpečnostních složek. Data pocházejí z ročenek Federálního statistického úřadu, webu Českého statistického úřadu a dalších institucí.